Je článek u země, ale zároveň není cestopis ani zajímavé místo

Když jsem na začátku roku 2010 navštívila Rwandu, vůbec mě nenapadlo, že se do ní za pár let znovu vrátím. Ale jako milovník přírody a amatérský fotograf bych si sotva mohla přát víc.

Bývalá západoněmecká metropole si udržela svůj politický význam jako sídlo 16 institucí OSN a řady dalších mezinárodních organizací. Zatímco sousední Kolín je přeplněn historickými památkami, v Bonnu jich je příjemně málo. O to více tu najdete parků a kavárniček.

Uganda v současné době zažívá turistický boom. Díky její rovníkové poloze a hornatému charakteru země je zde možnost pozorovat rozdílné ekosystémy, bohatou floru a stovky druhů zvěře. Není tomu jinak ani v případě Národního parku Queen Elizabeth.

Jihoafrická republika (JAR) je zemí mnoha rozporů. Lze zde najít jak chudobu, tak bohatství. Na západě se rozkládá poušť Kalahari, kdežto na východě najdete subtropické klima. Sever je lemován Dračími horami, které se tyčí až 3 500 m nad mořem a středu zase vládne náhorní plošina Highveld.

Když vyslovíte název tohoto východoafrického státu, většina lidí u nás si vybaví genocidu z roku 1994, kdy zde bylo vyvražděno téměř milion Rwanďanů. Prakticky se jednalo o občanskou válku mezi kmeny Hutu a Tutsi. Většina vyvražděných obyvatel Rwandy byla z druhého jmenovaného kmene. To vše se stihlo odehrát za jeden měsíc. Bohužel za mlčení celého světa.

Bulharsko je námi vnímáno coby levná destinace s písečnými černomořskými plážemi a mírným teplým mořem. Jenže Bulharsko nabízí víc než jen plážové pobyty v sezóně.

Létat letadlem nad venezuelskou divočinou je naprosto jedinečným zážitkem. 115 stolových hor v celé Guyanské vysočině jako by byly z dob dávno minulých.

Celé tři kilometry měří nákladní vlak vozící železnou rudu ze saharských povrchových dolů do přístavu. Díky tomu je znám jako nejdelší nákladní vlak na světě.

Souostroví Lofoty za polárním kruhem na dalekém norském severu doslova trčí z moře. Lofoty jsou díky dramatické horské krajině, jezerům, plážím a malebným rybářským vesničkám považovány za nejhezčí část Norska vůbec.

Stopem přes Německo se dá jet poměrně snadno a dost rychle – ne, že by snad zastavil každý, ale provoz je tak hustý, takže dříve či později se dočkáte. A když už jedete, cesta ubíhá rychle.

V průběhu výletu do severního Švédska se nenápadně objevil nápad podívat se i do Norska vysoko nad polární kruh. Nebylo to daleko, takže jsme půjčili nové auto Škoda Yeti 4×4 a vyrazili do Narviku.

Pirin, to je podle toho boha. Perun hromovládce tu sídlí mezi skalisky a baví se tím, že na lidi, kteří mu lezou do zelí, sesílá hromy a blesky, zřejmě vládne i mlhou a větrem. Skialpinisty má nejraději. Nejdřív je na bílé pláně naláká, pak praští kladivem po palici, a jen toho, kdo nezdrhne, po zásluze odmění.

Z moře písku tu a tam trčelo uschlé stéblo trávy. Pískové duny si přímo říkaly o to, aby se na jejím vrcholku objevil kolébající se koráb pouště a logicky doplnil celou scenérii. Jenže ve Španělsku moc velbloudů po pouštích neběhá. Navíc tohle je velmi malá, ale velmi unikátní poušť.

Víte, kde se ve Španělsku nachází katedrála geologie? Samozřejmě v podzemí. V podzemí Kantábrie, kde netopýři poletují tmou v 6 500 jeskyních. To je El Soplao.

Historie národního parku v severním Španělsku sahá do roku 1918, kdy don Pedro Pidal pomáhal prosadit zákon na zřízení chráněného území Montaña de Covadonga. Díky jeho aktivitě se zdejší horská oblast stala prvním národním parkem Španělska, který byl 30. května 1935 přejmenován na národní park Picos de Europa.