Je článek u země, ale zároveň není cestopis ani zajímavé místo

Jsou chvíle, na které často vzpomínáme a které bychom rádi vrátili. Nebo alespoň zastavili hodiny a mohli vstoupit do času setkání s usměvavými přáteli. Vítejte v grónském království ledu u malých Inuitů.

Úspešně jsem dokončil letošní cestu „Přes Litvu na Ukrajinu“ na jízdním kole s brašnami – „natěžko“. Jel jsem samostatně, spaní především v přírodě, vše potřebné s sebou. Kolo s věcmi při odjezdu vážilo 54 kg, i se mnou dohromady 136 kg.

Do „království“ Turkmenbašiho nebylo nikdy úplně snadné se dostat kvůli drahým obtížně získatelným vízům. Vízová politika se ještě více zpřísnila v roce 2002 po neúspěšném atentátu na Turkmenbašiho. Protože jsme nyní chtěli projet po Hedvábné stezce, jejíž hlavní trasa kdysi vedla právě přes turkmenský Merv, řešili jsme problém, jak získat vízum snadno a levně. Zde tedy popisujeme situaci z června 2006.

V Bibli se píše, že člověk žil původně v ráji a později byl vyhnán. Vědci zase tvrdí, že člověk pochází z Afriky, odkud se naši předkové rozešli na další místa Zeměkoule. Je tedy Afrika oním rájem? Jakmile ji jednou navštívíte, začnete si myslet, že ano…

Dítě = konec cestování? Vůbec ne. Cestování s malými dětmi v exotických zemích (na vlastní pěst, bez CK) je sice dražší a časově náročnější, ale přesto dobře možné.

Samota, ticho, nekonečná láva mnoha tvarů a barev, to jsou nejsilnější dojmy z výstupu na nejmasivnější horu světa, Mauna Loa,  měřící 18 480 m (ode dna oceánu).

„Turecko obývá směsice národů, Řekové, Arméni a Turci. Turci vlastní jazyk mají a vyznávají zákon odporného Mohameda. Jsou to lidé nevzdělaní a hrubí a zdržují se na horách a kopcích podle toho, jak se jim podaří nalézt vyhovující pastviny. Mají velká stáda koní a ovcí. Tamější koně a muly mají velkou cenu. Arméni a Řekové, žijící v té zemi, bydlí ve městech a městečkách. Vyrábějí věhlasně proslulé hedvábné látky.“

Perlou Afriky častoval Ugandu Winston Churchill a moc dobře věděl proč. Lidé v Ugandě zase o své zemi říkají, že byla darována přírodou, a rozhodně taky vědí proč.

Tři dny jsme strávili na poloostrově z naplaveného kamení. Z pravé strany dvěstěkubíková Obichingou, z levé její stokubíkový přítok Obimazor, za zády až k obloze pamírské kopce a kdesi za nimi Pik Komunizmu a ledovec Garmo, ze kterého Obichingou pramení. Celé dny nám naše hovory podbarvoval hukot peřejí, které nikde nezačínají ani nikde nekončí, které k téhle řece patří stejně přirozeně jako k železnici koleje.

Kouřící hora. Mexický Romeo tu stojí od té doby, kdy po návratu z války našel svou milovanou Ixtaccíhuatl mrtvou. Dívka zemřela žalem nad domnělou smrtí svého bojovníka. Je to už velmi dávno, kdy se Popocatépetl postavil na stráž k jejímu loži a pozvedl ohnivou kouřící pochodeň na její počest.

Syrové RRR, hluboké HO, nespoutané SS. Jméno přisoudil zemi Kryštof Kolumbus, když v roce 1502 přistál u jejích břehů, protože se mu zdálo, že zdejší pobřežní vody jsou hluboké (šp. hondo=hluboký).