Je článek u země, ale zároveň není cestopis ani zajímavé místo

  Pátek 28. 9. Vstala jsem brzy a zašla si na „toaletu“ pod skálu. Tady jsem se mohla v klidu pokochat nádhernými ledovci, které vylézaly z protějšího pohoří. Čaj jsme dostali přímo do postele, Kalda však neměl chuť na nic. Nezúčastnil se tak ani snídaně. Vyrazili jsme nakonec kolem deváté. Za vesnicí nám Suresh se švagrem ukázali další cestu a rozloučili jsme se.

Poreferovali jsme, jak jsme pátrali v Tajšetu po hrobu generála Wojčechovského.

Jsou na světě místa – stokráte propraná v časopisech a tisíckráte zachycená na fotografiích – která si navzdory přívalu turistů stále zachovávají nezapomenutelnou atmosféru. Snad mezi ně lze počítat i dva turecké skvosty: Kapadocii se skalami ve tvaru falických symbolů a Olympos s hořící horou.

Opice požírající lepidlo, pijavice padající ze stromů do lodi a bambusové zmije číhající na stezce. Kdo by odolal vábení přírody?

  Cestování může být smyslem života pro kohokoliv. Svým příkladem se to snaží ukázat Márovi se synem Jirkou, který je trvale upoután na invalidní vozík. Jejich společnou cestu za poznáním do exotické země podpořil také Expediční fond.

Olivy patří k nejstarším kulturním plodinám. Lidem je dokonce prý darovali bohové. Jedny z nejstarších olivovníků můžete dodnes spatřit na místě Ježíšova kázání i Jidášovy zrady. Olivová ratolest se tak proplétá náboženstvím starověku i novověku.

Při vyslovení názvu santeria se mnoha lidem vybaví Kuba, tajemné náboženství a krvavé oběti. Zvláštní rituály a krvavé oběti se skutečně stále na Kubě oehrávají. Jen to tajemno občas odplouvá pod náporem turistického ruchu. 

Máme před sebou posledních pár nocí na cestě. Tři v Hamě, dvě v Damašku a jednu na letišti. Program je přesto nabitý a tak se těšíme na město Hamu v údolí řeky Orontes, antickou Apameu,Mrtvá města z byzantské doby a samozřejmě na atmosféru Damašku. K tomu všemu stihnout ještě sníst pár falafelů, kebabů a hummusů. Vypít několik litrů toho úžasného džusu, který tu všude okolo vymačkávají ze zralého ovoce a nakoupit dárky domu … Jen kdyby v týmu byla větší pohoda …!

  K jaké kastě se smí chodit na večeři a komu se vyhýbat? A udělá indický vesničan víc, než musí?

Necháváme za sebou Jordánsko! Království, které se snaží balancovat  mezi dvěma světy. Na jedné  straně arabští soukmenovci, ale zoufaly nedostatek vody musí řešit s Izraelem, s kterým, ho nespojuje jen otázka nedostatku vody, ale i životy desetitisíců Palestinců, kteří žijí na obou březích hraniční řeky Jordánu. …

Od cesty do Ruska řada lidí očekává snížený komfort a bezpečnost i různá nemilá překvapení. V mnohých situacích se tato očekávání potvrdí. Při cestování po Rusku se však často vyskytnete v situaci, kdy vás naopak překvapí nečekaně vysoké pohodlí i bezpečnost. Třeba při cestě vlakem.

Dávná moudrost pro pohyb v tropickém pralese zní: nikdy se neotáčejte. Není to jednoduché, neustále totiž kolem vás a za vámi něco šustí, šramotí, hrabe a vydává podivné, často i dost hlasité zvuky.

Uneseni krásou nabatejské Petry, už notně spálení a zaprášení, ale plni optimismu hledíme vstříc dalším dnům naší cesty. Čeká nás další místo, na které se moc těšíme – Wadi Rum, ale ještě předtím jednodenní výlet na hrad Shobak a do rezervace Dana. Pak už pojedeme sebe vykoupat, prádlo vyprat a na pár dní jen tak lelkovat k Rudému moři. Jordánsko chceme ukončit prohlídkou Ammánu a odtamtud přejet do Sýrie – do Damašku.

Až jednou zase pocítíte touhu cestovat a nebude se vám zrovna chtít zdolávat himálajské osmitisícovky, ani brodit se k pramenům Konga, zajeďte třeba do Tartu. V tomto univerzitním městečku s úžasnou atmosférou uvidíte jednu z nejšikmějších staveb v Evropě.

Vládu nad „Ostrovem svobody“ převzal od svého bratra Raúl Castro. Změnilo se ale něco pro Kubánce a pro návštěvníky Kuby? Přímo z ostrova píše své postřehy Tereza Čápková.