Je článek u země, ale zároveň není cestopis ani zajímavé místo

Kosovo nepatří mezi destinace obležené turisty. Jedná se o velmi mladý stát, který leckdo ani neuznal a který má neprávem velmi špatnou pověst. Není divu, když tam před necelými 16 lety zuřila občanská válka. S trochou opatrnosti se v současnosti není čeho bát. Kosované mají pro turisty otevřenou náruč a země má jistě co nabídnout.

Momentky z ulice nedaleko našeho domu ve čtvrti Dixinn guinejského hlavního města Conakry, kde jsme byli během Help Campu ubytovaní u kapitána Bangoury a jeho rodiny.

Francie. Je sedm ráno. Po ulici procházejí první Pařížané spěchající do práce, z pekárny, široko daleko jediného otevřeného obchodu, se line vůně čerstvě upečených baget a croissantů a nám je setsakramentská zima. Paprsky ranního slunce šimrají teprve horní patra domů, a tak rychle nasedáme na kolo a vyrážíme, abychom se zahřáli. Na Montmartre je to naštěstí do kopce.

Miluju cesty na sever. Miluju cesty za tichem a zdánlivou nekonečností severských jezer. Miluju cesty za severskými řekami, jejichž meandry a peřeje mě čas od času zanesou alespoň na pár dní do skutečné divočiny. Miluju zimní večery, kdy vysedávám nad mapou a přemýšlím, kam dál by se dalo ještě vyrazit.

Oslavy Vánoc a Nového roku probíhají všude na světě různě, v africké Mauretánii nás v tuto dobu hostil Omar a jeho rodina. A i přes zákaz jsme si sváteční dny užili ve skvělé atmosféře.

„Za polární kruh v zimě? Proč?“ Že tam v létě jezdí všichni, jako odpověď nestačilo. „Ale vždyť tam bude zima,“ starali se známí. „Myslím, že to přežijeme a navíc chceme vidět polární záři.“ To už mělo větší přesvědčovací hodnotu. Nakonec jsme ji opravdu viděli.

Řeka, kterou bych vám rád přiblížil, se nachází na západním pobřeží Norska, přibližně 20 km od města Førde směrem do vnitrozemí. Nese název Jølstra a je napájena z přibližně 30 km dlouhého jezera Jølstravatnet, do kterého tečou jen potoky z příkrých svahů okolních hor. Není tam žádný ledovcový přítok, i přes to, že ledovec je opravdu nedaleko.

Joki znamená finsky řeka. Takže když se rozhodnete jít chodit do národního parku Lemmenjoki, budete správně očekávat, že se s nějakou řekou setkáte. Tento park je asi 6x větší než české Krkonoše, řek tam tedy najdete víc než jen jednu, avšak značené stezky (60 km tras) vedou hlavně podél údolí řeky Lemmenjoki.

Když si někde přečtete, co se říká o Finech, tak věřte, že to je pravda. Tady opravdu většina stereotypů platí. Finové chodí do sauny, Finové pijí litry kafe, Finům nezáleží na tom, zda vyhrají hokejový šampionát, ale pouze na tom, zda porazí Švédy, Finové jsou hrdí na svůj vzdělávací systém, na to, že měli prezidentku, Finové mají Santu, Finové chodí lovit, Finům nikdo nerozumí a samozřejmě Finové mají chaty u jezera.

Co se vlastně na Kubě změnilo za poslední rok? Vydat se sem hned nebo raději počkat? A bude takhle země stále tak jedinečná? To všechno prozradila Lívia Kocnárová, která v zemi strávila už spoustu času a oblíbila si ji.

Je pozdní srpnové odpoledne a náš čas na Kostrách se krátí. Už za dva dny musíme být na cestě domů, a tak si pádlování v nízkém slunci a ostrém jihozápadním větru pořádně užíváme. Žene nás to k poslednímu tábořišti úplně na okraji Kosterfjordu. Na západním obzoru ještě zbývá několik siluet ostrovů. Jedna z nich je opravdu nepřehlédnutelná. Temný a nepřístupný Ursholmen, který střeží dvě silné věže.

V pátek odpoledne vyrážíme z Prahy a pohodlná cesta bez dálničních poplatků nás vede přes Berlín, Kiel a Gelting, kde dokupujeme zásoby, až k vodě do vsi Gammellück. V Gammellücku toho není o moc víc než marina pro menší lodě a kemp s příjemným parkovištěm zdarma. Jinak by se ves dala nazvat malým zapadákovem. Na nic jsme tu tedy nečekali a zvolna jsme nabalili kajaky.

Stovka dobrovolníků se letos v srpnu v rámci projektu Albánská výzva vydala do dosud neznámé části severoalbánských hor, aby tam vyznačili síť turistických stezek, opravili kostel nebo postavili most. Přestože do jejich práce mnohdy zasahoval tzv. albánský faktor, mají v úmyslu v podobném duchu pokračovat i příští rok.

Seznamte se se São Paulem, největší megapolí Brazílie, jejíž počátky se datují do roku 1560. Oficiální zdroje mluví o téměř 21 milionech obyvatel. Neoficiálně v aglomeraci žije víc než 25 milionů lidí. Je nejlidnatějším městem celé země, největším portugalsky mluvícím městem světa a největším městem celé jižní polokoule. 14. nejglobalizovanější město Země je i finančním centrem celé Latinské Ameriky.

Stovky místních obyvatel a mnoho vzácných hostů až z hlavního města Malawi, vzdáleného více než 200 km, byli na začátku srpna svědky slavnostního otevření první části Česko-Slovenské nemocnice. V oblasti Fanuel v západní části země nedaleko zambijské hranice ji pro desítky tisíc osob bez dostupné zdravotní péče vybudovala nezisková organizace International Humanity.