Cestovatelské zajímavosti

Martina Pelcová pracuje jako reportérka Českého rozhlasu, zaměstnání na plný úvazek jí nedovoluje cestovat tak moc, jak by si přála. Díky couchsurfingu si ale zve lidi z celého světa přímo k sobě domů. A když už má čas na cesty, stejný koncept jí zajistí, že navštívenou zemi většinou pozná mnohem hlouběji, než kdyby spala po hotelích či ubytovnách.

V dnešní době už jsme daleko lépe vybaveni než bývali kdysi Zikmund s Hanzelkou. Chytrý telefon už má dnes téměř každý, tak si nechte představit několik zajímavých aplikací, které vám usnadní a zpříjemní cestování či pomohou ušetřit.

Klettersteigatlas Alpen od vydavatele Rother je biblí snad každého feratisty. Kdo se vydává spíš do východních Alp, toho jistě potěší novinka tohoto německého vydavatele, průvodce Feraty východních Alp, který si můžete pořídit i v českém překladu.

Všechno to začalo v jeho 15 letech. Jaroslav Král byl po úspěšné operaci srdeční chlopně, která mu nedovolovala se příliš pohybovat. Pořídil si cyklistické kolo a s kamarády začal vyrážet na krátké výlety. Odtud také pochází jeho přezdívka – Šnek. V té době ještě netušil na jak velkou cestu jednou pojede! Po několika cyklovýletech s kamarády začíná cestovat sám a solo cyklistika ho nadchla.

V Gruzii se nejen dobře cestuje a poznává, ale i dobře jí a pije. Jídlo je pro Gruzíni velmi důležitou součástí života, velice hrdí jsou i na své víno. A protože jde o národ pohostinný a k cizincům vesměs přátelský, jistě neuniknete občasnému pozvání na oběd či večeři.

Nebudeme si nic nalhávat, člověk cestuje nejen za kulturou, přírodou a lidmi, ale hlavně taky za exotickými chutěmi a cizokrajným jídlem. To vás většinou překvapí všude. A ty nejkrásnější zážitky jsou určitě z pouličních občerstvení!

Gruzie, Omán, Indie, Nepál, Kyrgyzstán, Grónsko nebo Island. To je jen malý výčet zemí, které navštívil a skrze hledáček svého fotoaparátu zdokumentoval fotograf a cestovatel Pavel Svoboda. Jeho cesty vedou většinou do vysokých hor a zapadlých vesniček, kde se cítí nejsvobodnější a kde taky sbírá inspiraci. Usměvavý fotograf je dnes mezi cestovateli znám taky jako velmi aktivní přednášející, autor reportáží pro časopis Koktejl, Přírodu či Travelfocus. Jeho fotografie a články najdete samozřejmě i u nás na HedvabneStezce.cz a jelikož se Pavel právě vydal na sedmiměsíční putování po Jižní Americe, můžete se těšit na aktuální zprávy a fotografie právě z těchto končin.

Zvláštní atmosféra bázně, respektu a jedinečnosti vyvstává v srdci každého, kdo se někdy ocitne na vršku zlaté písečné duny. Spalující vedro, příjemný pocit na chodidlech a tíživé ticho. To je poušť.

Někdo z nich má strach, někomu přijdou zbytečné a někdo je s nadšením využívá. Výtahy jsou ale nejen každodenními služebníky, ale i možností, jak se dostat do výjimečných výšek a kouknout se na zem z ptačího pohledu.

Tři dobrodruzi na třech motorkách, 30 000 kilometrů a šest měsíců. To je potřeba na objetí světa na motorkách podél 50. rovnoběžky. Radek Hasal, Honza Škvor a Martin Kraml vyrazili 3. května a nyní byste je potkali už v Azerbajdžánu. Jejich pohyb můžete sledovat zde. Pár drobností o jejich cestě napoví také několik otázek na Honzu Škvora.

Nu-jazzový hudební kolektiv Lesní zvěř se se svými písničkami se vydává na koncerty nejen po Čechách, ale i za hranice. Účastnila se Kaunas Jazz festivalu v Litvě, Jazziré v Srbsku nebo Brussel Jazz Marathon v Belgii. Jejich zatím asi nejdelší „hudební cesta“ vedla do Mexika, kde odehrála hned čtyři koncerty. O tom, jak se připravuje turné v tak odlišné zemi, napoví krátký rozhovor se zpěvákem Milošem Rejskem a kapelníkem Jiřím Hradilem.

Jsou místa, kam nikdo moc nechce. Patří mezi ně i věznice, ovšem ani ty nemusí být vždycky špatné. I když někdy jsou, a to hodně. Zkrátka i místa, kde se pyká za chyby, vypadají různě!

I když si vždycky říkáte, že pas vám na cestách nesmí z ruky, někdy není jiná možnost. A zapomínat je lidské. Ovšem octnout se bez pasu uprostřed Barmy, je pak pořádný oříšek!

Celých 2500 kilometrů z Péšávaru do Kalkaty se rozhodli ujet dva Češi, Jan Turnovec a Ondřej Kašpar, na kolech. Ale ne jen tak ledajakých, první je obyčejný bicykl z roku 1940, který samozřejmě nedisponuje přehazovačkou, druhý dopravní prostředek jen cyklorikša, kterou koupili v Pákistánu a jejímž původním účelem bylo převážet zmrzlinu a popcorn. Kluci na ní ale převáželi vybavení k tomu, aby mohli pořádat filmové projekce v chudinských čtvrtích obou zemí.

Neodmyslitelnou součástí cest do rozvojových zemí jsou finty, které na vás zkouší místní na každém kroku. Nenechte se jimi odradit, ale společně se nad nimi zasmějme!