Vodáctví

Řeka, kterou bych vám rád přiblížil, se nachází na západním pobřeží Norska, přibližně 20 km od města Førde směrem do vnitrozemí. Nese název Jølstra a je napájena z přibližně 30 km dlouhého jezera Jølstravatnet, do kterého tečou jen potoky z příkrých svahů okolních hor. Není tam žádný ledovcový přítok, i přes to, že ledovec je opravdu nedaleko.

V pátek odpoledne vyrážíme z Prahy a pohodlná cesta bez dálničních poplatků nás vede přes Berlín, Kiel a Gelting, kde dokupujeme zásoby, až k vodě do vsi Gammellück. V Gammellücku toho není o moc víc než marina pro menší lodě a kemp s příjemným parkovištěm zdarma. Jinak by se ves dala nazvat malým zapadákovem. Na nic jsme tu tedy nečekali a zvolna jsme nabalili kajaky.

Je pozdní srpnové odpoledne a náš čas na Kostrách se krátí. Už za dva dny musíme být na cestě domů, a tak si pádlování v nízkém slunci a ostrém jihozápadním větru pořádně užíváme. Žene nás to k poslednímu tábořišti úplně na okraji Kosterfjordu. Na západním obzoru ještě zbývá několik siluet ostrovů. Jedna z nich je opravdu nepřehlédnutelná. Temný a nepřístupný Ursholmen, který střeží dvě silné věže.

Nedaleko Velkého bariérového útesu, mimo hlavní turistický shon, najdete místo s pohádkovými plážemi i nespoutanou vegetací, a to Whitsundays Islands. 74 tropických ostrůvků nabízí vše, co si pod pojmem ráj na zemi dokážete představit.

Když se vloni rozhodovalo, kam se pojede na vodu a padl návrh jet do Finska, byla jsem nadšená. Finsko jsme projeli před dvěma lety a věděla jsem, že je to krásná země plná jezer, zeleně, a zejména krásných čistých řek. Odjížděli jsme z Čech, kde se řeky pomalu vracely po povodních do svých koryt, a my byli zvědaví, kolik vody bude v řekách finských.

Po několikaleté snaze se mi konečně loni podařilo vydat se s kamarádem Tomášem Gajou na sever Finska. Celý červenec jsme strávili putováním po jezeře Inari a na severovýchodě od něj. Celkem jsme měli urazit vlastními silami přes dvě stě kilometrů. Naším cílem nebylo vytvořit extrémní podnik, ale dostat se do srdce přírody, s ní splynout a užít si ji v plné kráse. Jak se všechno povedlo, můžete si přečíst v následujícím výtahu z mého deníku.

Vodáctví je velmi široký pojem. Vodákem se může nazývat každý, kdo se vlastní silou pohybuje na nějakém plavidle po vodní hladině. Sportů, které můžeme do této kategorie zařadit, je mnoho. Nechci určovat, kdo se může za vodáka považovat, a kdo ne. Letos jsem ale o tom začal vážně uvažovat, protože jsem se setkal s vodáctvím, které u nás, ale i jinde na světě vlastně vyhynulo.

„Raft your pack or pack your raft” – to bylo a je heslo, které mě na novém sportovním trendu fascinovalo, a tak jsem se rozhodl zakoupit si novou hračku: Alpacka packraft – model Denali Lama. Zbývalo jen dát dohromady partu pro zamýšlený výlet do severní Skandinávie, konkrétně do Laponska.

Jsem za další „odbočkou“ z hlavního toku s přístavištěm, odkud vyplouvají lodě do zátoky Phang-Nga, všude kolem hustý porost mangrovových lesů, na první pohled jednolitý, přesto pestrý nesčetnými odstíny zelené, s větvemi stromů místy dosahujícími určitě dva metry nad hladinu.

Poslední dva dny bylo relativně stabilní počasí, sice větší vlny a silnější vítr, ale aspoň byl spolehlivě východní. Vyrážím brzy ráno, vlny jsou možná větší než včera odpoledne, ale snad se postupně zmenší. Zpátky bych měl pádlovat s větrem v zádech…

Tropické moře, pláže a ostrůvky na Filipínách patří mezi nejnádhernější na světě. Ostrovů je ale více než 7000…, které z nich jsou nejkrásnější? Podle mnohých je to skupina malých ostrůvků u městečka El Nido na ostrově Palawan. Vyrazili jsme tam na mořském kajaku.

Švédsko je bezesporu jednou z nejhezčích zemí v Evropě a většině lidí se při vyslovení jejího jména vybaví krásné národní parky, soustavy jezer, čistá příroda, která je díky nízkému osídlení velmi zachovalá, či velmi svérázná místní kultura. Švédsko je ovšem velmi populární zemí také pro mořský kajaking a své terény si zde najdou jak začátečníci, tak pokročilejší. Já jsem měl možnost navštívit jednu z lokalit určených spíše začátečníkům.

Zpočátku byla naše kajakářská expedice zahalena tajemstvím a nikdo netušil, co nás vlastně čeká. Až po kontaktu s místními raftaři jsme začali zjišťovat, že pravděpodobně míříme do země s velikým potenciálem a bohatou zásobou divokých řek. Ve skupině čtyř kajakářů jsme vyrazili vstříc Nízkému a Vysokému Kavkazu a doufali jsme, že přežijeme.

Během letošního léta se cestovatel, dobrodruh a vodák Marek Šimíček vydal na dlouhou výpravu, při které si vytyčil za cíl splout několik řek tekoucích do jezera Bajkal a také jezero obeplout.

Na jih amerického kontinentu Magalhães doplul na den Svaté Voršily 21. října 1520. Průliv, nesoucí jeho jméno, pojmenoval Průlivem Všech svatých a trvalo mu 38 dní, než 310 mil dlouhou úžinou projel.