Tradice

Navštívit některý z chamových tanců je tajným snem každého návštěvníka Ladaku. Jedna taková slavnost se právě koná kousek od naší trasy. Nenecháme si takový zážitek ujít ani za nic.

Nádam je velký sportovní svátek v Mongolsku. V Ulanbátaru probíhá hekticky, ale na břehu jezera v národním parku Terchíncagán núr mají oslavy dodnes tradiční podobu.

24. červen je dnem velké Slavnosti slunce Inti Raymi, která se koná v pevnosti Sacsayhuaman nad peruánským Cuzcem. Náboženské ceremonie někdejší Incké říše probíhají celý týden kolem zimního slunovratu (Peru leží na jižní polokouli) a mají zajistit přízeň slunce.

Zpětně vzato, návštěva turnaje sumo byla parádním zážitkem, jen máloco na nás tady dýchlo tak zvláštní atmosférou. Hned na úvod ale musím dodat, že jsme se o to ale dost snažili, čili nikdo nám to nenaservíroval rovnou pod nos.

Do půlky nahá zpocená těla, divocí a rozjaření účastnící, chraplavé skandování, záblesky zlata a diamantů v hemžícím se davu… Jeden z nejproslulejších festivalů v Tokiu se jmenuje Kanda Matsuri a řadí se mezi tři nejvýznamnější festivaly v Japonsku.

O japonském Zlatém týdnu je potřeba taky napsat, protože se jedná o období, kdy se dává do pohybu obrovský počet Japonců. Golden week je kolekce čtyř národních svátků, kdy se tedy nepracuje a která (díky dvěma víkendům okolo) představuje událost srovnatelnou snad jen s Novým rokem. A jaké svátky Zlatý týden zahrnuje?

Hanami je oslava spojená s krásou právě rozkvetlých třešní (mezi třešni a sakuru se tady klade rovnítko) a v menší míře pak speciálních japonských švestek zvaných ume, původem z Číny.

Jaká je barva duhy? Ve škole nás učili, že rozložením bílého světla vznikne duha, celé spektrum barev, tedy opačným procesem, složením všech barev bychom měli dostat bílou. Toť teorie, a jak v praxi? No jen si to zkuste, vemte všechny barvy, co doma najdete, a pořadně zamíchejte a pozorujte, co vznikne…

V Turecku jí říkají nargile, v Egyptě šíša (to ze slova hašiš), Libanonci boura nebo argila. V anglickém slovníku ji najdete pod názvem hookah. Znáte i vy vodní dýmku?

Ostrov Sulawesi je jeden z nejpestřejších ostrovů Indonésie. V jeho centru narazíte nejenom na krásnou a nezničenou přírodu, ale také na fascinující kulturu kmene Toraja (čti Toradža). Jejich zvyky a architektura překvapí každého.

„Oni wa Soto! Fuku wa Uchi! Odejdi ďáble, vejdi štěstí!“ volají Japonci při slavnosti Setsubun 3. února, tedy den předtím, než do Japonska přijde podle tzv. lunárního kalendáře jaro. Svátek je (alespoň symbolicky) spojen s návratem slunce, klimatickými změnami, obnovou těla a mysli, potažmo znovuzrozením.

Hinduistický svátek Thaipusam je v samotné Indii zakázaný. Dodnes se však praktikuje v Malajsii a Singapuru a právě 1. února probíhají hlavní průvody. Několik Čechů odjelo pozorovat tyto slavnosti na místo činu.

Po přeletu z Manada do Makassaru a devítihodinové cestě autobusem jsme dorazili do města Rantepao, což je centrum oblasti Tana Toraja, vyznačující se specifickou kulturou, přetrvávající dodnes. Lidé nazývající se Torajove žijí na náhorní plosině okolo Rantepaa, kam byli vytlačeni muslimskými nájezdníky. Díky izolaci a absenci psaného jazyka je víra velice rozmanitá a věří se v obrovské množství bohu. Díky holandským dobyvatelům je zde hlavní náboženství křesťanství. I přesto si ale zachovávají tradiční ceremonie, své stavby, oblečení, jídlo, sport. Mezi nejdůležitější ceremonie patří pohřby.

Slavnost Seijin no hi – národní svátek blížící se dospělosti, pořádán každé druhé lednové pondělí v roce. Týká se všech mladých, kteří v konkrétním roce dosáhnou věku 20 let.

Natřásáme se v kabině cisterny, kterou jsme dopoledne stopli, a jedeme po rozmlácené cestě mezi nízkými horami směrem ke kazašské hranici. Jsme rádi, že nás řidič Viktor vzal, protože tudy od rána jinak projelo pouhých pět aut, všechna plná. Máme namířeno do osady Čar-Kuduk, což je poslední vesnice v úplném severovýchodním cípu Kyrgyzstánu, kde v poledne začíná víkendový festival národních tradic.