Cestování podle aktivit

Svatojakubskou pouť každoročně podniká spousta poutníků. Někteří z náboženských důvodů, někteří zde hledají vnitřní klid, pro některé je to dobrodružství… Na „caminu“ se z nich všech stává jedna velká rodina, potkávají se ve společných noclehárnách a vzájemně se zdraví „Buen camino“. Pokud o takové pouti také uvažujete, přečtěte si dobré tipy Lucie Radové, která popisuje svou cestu po Camino Portuguese.

Letos v létě jsem se rozhodl chopit život za pačesy a udělat to, co si jen tak někdo netroufne nebo mu to připadá jako naprosté bláznovství. Vydal jsem se na 3týdenní cestu (převážně) stopem po východní Evropě a to sám, s minimem financí a otevřenýma očima. Projel jsem celosvětově nejnavštěvovanější místa (například Benátky) i země, kam jen tak někdo nezavítá, jako třeba Kosovo.

Pětidenní pochod pouští s pětadvacetikilovým batohem na zádech je obtížný, ale zároveň neskutečně krásný. Jiří Kalát se takto vydal do izraelské pouště Negev.

Je první říjnová týden, teploty sahají ke čtyřicítce a Botswana oslavuje padesáté výročí nezávislosti. Můžeme to vidět na stěnách škol, obchodů, odpadkových košů, ještě i některé stromy jsou označené národními barvami – modrou a bílou. Byl jsem v této zemi minulý rok, už tehdy jsem věděl, že se potřebuji co nejdříve vrátit a objevit zbytek krásy, kterou v sobě země ukrývá.

Nejvyšší hora Afriky (5 895 metrů) Mount Kilimandžáro je zároveň jednou z nejvyšších na světě, na jejíž vrchol se dá dostat turistickým způsobem – tedy bez horolezeckého vybavení i zkušeností. To však neznamená, že by se jednalo o nenáročný výstup. Abyste horu úspěšně a ve zdraví zdolali, ale také, abyste zachovali zodpovědný vztah k místní kultuře a ekosystému, máme pro vás několik tipů.

Poutníka Ladislava Ziburu asi znáte, jeho nohy už ho zanesly do Jeruzaléma, z Česka do Říma nebo do Santiaga de Compostela. Tento rok se vydal na pěší putování do Nepálu a Číny. Pokud vás zaujme jeho příběh, přijďte si ho poslechnout na festival Obzory, který se koná v 12. a 13. listopadu v Praze.

Vždy jsem chtěla cestovat. Zažít dobrodružství, poznat nové lidi a kulturu a pochopit, jak se žije v jiných koutech naší planety. O Kanadě jsem snila už od střední školy, jelikož se jedná o bilingvální zemi a já jsem studovala francouzské gymnázium, ale nedostala jsem možnost se tam podívat. Až během studia na vysoké škole jsem se dozvěděla o kategorii Working Holiday Visa, která umožňuje v Kanadě pracovat a cestovat až po dobu jednoho roku.

Konečně nastává ten den, kdy odlétáme na pár měsíců z České republiky. Čeká nás cesta napříč jihoamerickým kontinentem s motocyklem Jawa 350/640, které říkáme Doris. Jelikož šetříme každou korunu, cesta, která by normálně trvala kolem 17 hodin, bude trvat bezmála dva dny. Letíme ale s Turkish Airlines přes Istanbul, kde strávíme krásných 12 hodin.

Přilétám do Recife před třetí hodinou ranní. Přilétám do neznámého spícího města, kde není z taxíku vidět ani živáčka a snažím se nemyslet na to, že se o městu traduje, že patří k jedněm z nejnebezpečnějších v Brazílii. Druhý den jako bych se probudila na úplně jiném místě; druhý a mnohem silnější dojem z Recife a blízko ležícího historického města Olindy ve mně navždy zanechal karnevalový rej masek a nekončící několikadenní party ve starých oprýskaných ulicích obou měst.

Stovky táborových ohňů. Jedna z prvních věcí, kterou spatřím, když po několika hodinové cestě stopem přijíždím pod horu Meron v severním Izraeli. Tisíce poutníků rozprostřelo svá ležení kolem hrobky Šimona Bar Jochaje a nyní se chystají na slavnost. Lag ba-omer začíná.

V následujícím článku bych Vám chtěl ukázat svůj způsob, jak si opravdu užít Nový Zéland s WHV vízama. Jak víza sehnat, kde bydlet, kde nakupovat, jak si připravit životopis, kde hledat práci, jestli dobrovolničit, za jakých podmínek a jak. Heslo dobrodružství: Za málo peněz – hodně muziky! Je to boj, ale o to víc to stojí za to:)

Konečně přišel ten dlouho očekávaný den. Stojím na letišti s ohromným černým kufrem na hranici váhového limitu a těším se na odlet.

Na úplném severozápadě USA leží stát Washington – neuvěřitelně pestrá a krásná země s úžasnou přírodou. Při pobřeží Washingtonu se prostírají věčně zelené deštné pralesy. Z nich se prudce zdvihá pásmo Kaskádového pohoří se zasněženými dřímajícími sopkami. To vše na dohled od typických amerických velkoměst s mrakodrapy, fastfoody a nejmodernějšími technologiemi. A za tím vším ještě dále na východě se táhne nekonečný kraj sluncem rozpáleného vnitrozemí a ospalých, téměř westernových městeček.

Při pohledu do zrcadla ještě jednou upravuji svou sváteční košili. Venku už na mě troubí, vybíhám z domu a naskakuji do jednoho z aut v malé koloně. Jedeme podél leknínových jezer a já jsem trochu napnutý, jelikož nevím, co mě čeká. Je lednová sobota časně ráno, venku 30 stupňů. Jsem dnes pozván na svatbu kolegyně. Bude to pravá vesnická veselka v Thajsku, kde momentálně bydlím.

Na severu Argentiny leží úžasné barevné hory. Turistické pěšiny tady nevedou, ale po oblých holých svazích si člověk může chodit, jak se mu zachce. Treky, které nikdo nezná, také nikdo nechodí a údolími se prohání jen indiáni na koních. Opuštěné vrcholky hor, kam noha člověka vstoupí jen zřídka, lákají stejně jako incké ruiny schované v údolích. Přečtěte si ukázku z knihy Pozpátku kolem zeměkoule, kterou o své šestnáctiměsíční cestě kolem světa sepsali Katka Krejčová a Petr Ptáčník.