Cestování podle aktivit

V době našeho léta je v Indii monzunové období, které je projevuje častými dešti, vysokou vlhkostí a na některých místech i tím, že je praktiky stále zataženo. Kvůli nepříznivému počasí toto období turistickému ruchu příliš nepřeje. Existují však místa, která v době dešťů místní turisty přitahují, paradoxně se jedná o oblasti s nejvyšším množstvím srážek – kopce Východního a Západního Ghátu.

Region Jungfrau je jedním z nejoblíbenějších v celém Švýcarsku, nabízí totiž třeba nejvýše položenou železniční dráhu v Evropě, drsnou severní stěnu Eigeru i poetická jezera, po nichž se můžete od přístaviště k přístavišti přesunovat na lodích.

Nejvýše položená železnice světa leží ve švýcarském regionu Jungfrau. Vyjet si až na „Top of Europe“ sice není zrovan levnou záležitostí, ale zážitek to pro vás bude jistě neopakovatelný.

Drsná syrová krása Himálaje a možnost spatřit na vlastní oči hned čtyři osmitisícové velikány – Lhotse, Makalu, Cho Oyu i Mount Everest – jsou hlavním lákadlem třítýdenního treku do základního tábora nejvyšší hory světa!

Cestování po Novém Zélandu nemusí být zdaleka jen o standardních poznávacích trasách. Dejte průchod svým zájmům… Dovolená na míru podle vaší cestovatelské diagnózy. Vytvoříme „na klíč“ program cesty, zajistíme všechny související služby.

V Otavalu, v kopcích severního Ekvádoru, se každou sobotu na jednom z největších trhů jižní Ameriky roztáčí neúprosný byznys. Koupit se dá takřka vše od ponča po smaženou slepici. Když se k tomu měl první březnový víkend připojit i karneval, který nenechá žádné latinskoamerické město v klidu, nemohl jsem si to nechat ujít.

Pozorují řidiče nákladního automobilu, jak se s rychlosti přibližuje ke kaluži. Je to jedna z těch děr, která by mohla hostovat menší plavecký stadión, jedna z těch, kterými je Ha Noi doslova poseta. Kola se pomalu noří do kapaliny a vytlačí do vzduchu sprchu špinavé vody, která se rozletí vzduchem a skropí pouliční prodavačku sedící opodál. Naštěstí má na sobě pláštěnku, po které se voda ladně sklouzne zpátky, a přírodní zákony ji navedou zase pěkně zpátky do kaluže.

4500 km přes poušť, čtyřtisícové hory, močály, divoké řeky, tektonické oblasti s gejzíry a národní parky plné medvědů grizzly – tak vypadá nejdelší a nejdrsnější z dálkových treků v USA, Continental Divide Trail. Do téhle brutální výzvy se pustili loni na jaře Petr Kosek s manželkou Olgou na hranicích s Mexikem a trek úspěšně dokončili po pěti měsících u hranic s Kanadou. Při setkání v Liberci jsme si povídali o krásách i nástrahách treku i o tom, jak sbalit vybavení do 5 kg.

Hluboko uprostřed panenských lesů nepřístupného pohoří Sierra Nevada de Santa Marta se skrývá jedna z nejúžasnějších kolumbijských památek. Archeologický komplex Ciudad Perdida, v překladu “Ztracené město”, byl objeven teprve v roce 1972! Dnes 4-6 denní náročný pochod do Ztraceného města láká turisty z celého světa.

Kolumbie je jednou z nejrozmanitějších zemí na světě. Najdete tu dva oceány – Tichý a Atlantský, nekonečnou džungli i Amazonku, pralesy v jedné nejdeštivější oblastí na světě Chocó, nekonečné stepi “los llanos” plné anakond a dalších zvířat, obrovské Andy s tropickými ledovci a dokonce i poušť!

Tanzanští Masajové jsou hrdí na svůj tradiční způsob života. Muži a chlapci přes den pasou obrovská stáda dobytku, zatímco ženy se starají o domácnost. A když něco potřebují, zavolají si na mobil.

Západní Čína skrýva místa, která by měla zůstat navždy ukrytá před zraky cizinců. Samotnému se mi v průběhu mého čtrnáctiměsíčního stopování okolo světa nechtíc podařilo jedno takové místo najít…

Návštěvu Bali si většina lidí spojuje s koupáním, jógou a případně meditací. Jaké to je ale na pravé balijské svatbě?

Byla to hodně dlouhá cesta. 41 hodin v klimatizovaném mexickém autobuse. Stojíme na zaprášené zastávce na plácku u silnice a koukáme kolem sebe. Městečko Yepachic ležící na severu Mexika ve státě Chihuahua nebudí příliš důvěru a pohledy místních Indiánů také nejsou zrovna přátelské. Je horko, kolem spálená země, a já si nedokážu představit, kde je ta úrodná farma, kam míříme. Její majitelka nás tu měla čekat. Nikdo tu není.

Už je to přes rok, pořád mám ale v hlavě svůj slib Adolfovi, že tenhle článek napíšu. Na jeho farmě jsem strávil dva týdny a ten čas si budu pamatovat, ačkoli nebyla z těch výstavních, a pokud vím, neměla ani jméno.