Stopování

Největší outdoorová a cestovatelská akce v ČR nabitá poznáním, zábavou, setkáváním s přáteli i osobnostmi české cestovatelské, horolezecké a outdoorové scény, super atmosférou, výtečným exotickým jídlem.

S úsměvem na tváři a otevřeným srdcem se dostaneš daleko dál než s kupou peněz a zkušeností. 

Sám se ve dvaceti letech vydal stopem do světa: do Turecka, Iráckého Kurdistánu, Uzbekistánu a Tádžikistánu. Prožil dva měsíce čistého nefalšovaného punku a svobody, nespočet dobrodružství, jak v horách, tak ve vyprahlých oblastech nebo na pobřeží moří. Vylezl na nejvyšší vrchol Iráku, prošel 110 km Fanskými horami v Tádžikistánu, spal na benzínkách, v mešitách a třeba i v kamionu. Teď se chystá o svém putování vyprávět na čtvrtém ročníku cestovatelského festivalu Diáky (20. – 21. 2.) v pražském kině Bio Oko. 

Jak a kam cestovat po světě se psem? Co k tomu potřebujete, jaká jsou úskalí a jaké radosti? Cestovatel Slávek Král a fenka border kolie Corey spolu projeli autostopem už 28 států. V rámci své neuvěřitelné 33 000 kilometrů dlouhé pouti po 19 státech euroasijského kontinentu si prošli si cesty po Balkánu i Banátu, podívali se do Ruska, Střední Asie, Íránu nebo Turecka. Kromě toho v zimě přešli Šumavu po nouzových noclezištích a podnikli i mnoho dalších výletů po ČR a Evropě.

Poučení z prvního covidového léta nás s mojí kamarádkou Alžbetou donutilo pořádně rozmyslet naší letošní cílovou destinaci. Jelikož jsme v minulém roce musely na poslední chvíli odvolat výlety do Rumunska a Slovinska, jenž po celkem shovívavé politice vůči turistům nečekaně „zčervenaly“ na covidové mapě, zvolily jsme letos nejméně komplikovanou variantu, a to sice Chorvatsko.

Na jižní polokouli začíná léto, nejvyšší čas naplánovat si cestu za sluncem a do hor. Přijďte si 7. 12. do kina BIO OKO poslechnout vyprávění Máji a Alči, které se po cestě kolem světa vydaly na expedici, až na konec světa – do Jižní Ameriky, kde šly pěšky Patagonií. Těšte se na přechod drsných chilských And, stopování na cestách, které končí v ledovcových jezerech, na lezení po skalách bez cest, nekonečné brody řek bez mostů a to vše protkané písněmi na ukulele, které holky na žádnou cestu nezapomenou vzít s sebou.4000 kilometrů, 3 měsíce, 2 holky s ukulele a jedním snem.

V době, kdy mnozí, i hodně dobrodružní cestovatelé tvrdí, že rok 2020 je cestovatelsky mrtvý rok, Tomáš ukazuje pravý opak. V době nejtvrdší peruánské Covid krize (jež trvala sedm měsíců, od 16. 3. 2020 do 5. 10. 2020) se svým kamarádem (coby dva gringos) projel stopem dvě třetiny země. Od začátku roku 2020 až do druhé třetiny listopadu se Tomáš pohyboval po Peru, před několika týdny se objevil na znovuotevřeném, liduprázdném Machu Picchu a aktuálně se před pár dny vrátil na Vánoce ke své rodině v Praze. Po Novém roce prý frčí dál…

Koncem srpna mi hlídací pes z nejmenovaného webu poslal tip na akční letenku na Kanáry. Super! Volám kámošce a během pár hodin jsme rozhodnuté – vyrazíme!

Sedím na zadní sedačce policejního džípu. Za mříží přede mnou vidím jen policistův téměř plešatý zátylek a nos mi dráždí hustý kouř z cigarety visící z koutku jeho úst.

Při procházce centrem Skopje mám pocit, že si mi tu makedonský národ rodí přímo před očima. Monumentální sochy stojící v blízkosti řeky Vardar vzhlížejí novotou!

Ondřej Havelka se svou ženou Míšou procestoval téměř celý černý kontinent. Jaké to bylo na návštěvě u kmene Himbů?

Patagonie je rozsáhlé území rozkládající se na jih od řeky Rio Grande. Většina lidí si pod Patagonií představí nehostinnou krajinu s vysokými Andskými štíty, bičovanou silnými větry a neustálým deštěm. to je ale jen půlka pravdy.

Jako dvě ženy cizinky se stopování po Íránu spíše vyhýbaly. Nabídku couchsurfisty Saeeda však nemohly odmítnout. A tak se Češka, Švýcarka a Íránec vydali stopem do jižního Íránu, do ráje pašeráků.

Tak trochu náhodou jsem dostopovala do Portu Vanina na samém okraji Ruska, odtud jen kousek přes Tatarský průliv na ostrov Sachalin. Stopnout loď je oříšek, proto vyzvídám, kdy popluje příští trajekt. Je to snad státní tajemství.

Západní Čína skrýva místa, která by měla zůstat navždy ukrytá před zraky cizinců. Samotnému se mi v průběhu mého čtrnáctiměsíčního stopování okolo světa nechtíc podařilo jedno takové místo najít…