Příroda

Toto je krátké povídání o výpravách do thajského pralesa. Překrásné, divoké, uchvacující džungle. Návykové natolik, že jsme se ji rozhodli obdivovat i s dvěma dcerami ve věku dvou měsíců a necelých čtyř let.

Malý ostrov v Indickém oceánu Srí Lanka je pravým rájem na zemi. Pinnewala láká turisty k jedné z nejzajímavějších atrakcí země, kterou je sloní sirotčinec. Nabízíme vám fotoreportáž ze sloního života.

Již mnoho let láká Maroko do svých koutů nejrůznější návštěvníky. Svou směsí exotiky, osobitých architektonických památek a divoké přírody dokazuje, že každý přijíždějící rozhodně nebude litovat.

Drsná příroda kanadských hor vybízí tuláky k putování. Nacházíte místa, která mají podle indiánského popisu velmi blízko k branám nebeským. A možná potkáte i medvědy.

  Průzračné moře, bělostný písek, štěbetající ptáci, drzé opičky a nedotčený prales. Tak nějak si představujeme Thajsko. Ale co když je realita úplně jiná?

Když se řekne Ázerbájdžán, mnoho z nás si představí velice exotickou, nepřístupnou a ortodoxně islámskou zemi. Opak je pravdou. Ázerbájdžán je díky svému ropnému bohatství nejbohatší ze tří zakavkazských zemí.

Svanetie jako oblast s nebezpečnou pověstí mizí. Stále více turistů dnes míří do tohoto království hor, architektonických skvostů a přátelských lidí. Podívejte se tam s námi dříve, než podlehne turistickému boomu.

V prvním z trojice článků o vybraných místech Gruzie nám cestovatel Petr Daubner představí  Kazbegi jako neobjevený  ráj pro milovníky hor a treků.

Je několik možností, jak utéct před všudepřítomným hlukem a vůbec všemi nezdravými atributy tokijského mraveniště. Ale největší relax není ani jogging po břehu Tokyo Bay, ani čumění na YouTube, ale kupodivu příroda.

Stihl jsem se vrátit právě včas a zúčastnit se nakládky. Kromě nákladního au­ta, které poveze kola, přijel i džíp. V něm nás pojede pět. Vešlo by se i víc, ale policie to prý přísně kontroluje. V tom pří­pa­dě se přepočítávají jen cizinci, místních se tato restrikce rozhodně netýká. Mé tvrzení se opírá o auta osobní i nákladní, pře­pl­něná cestujícími. Stačí se jen podívat o­ko­lo sebe.

„…Z voru byly nad hladinou jen naše bágly a my jsme si připadali jak 3 idioti z Čech odevzdaní napospas bolívijskému šílencovi. Vor byl takřka neovladatelný…“. Peligro kaskada! Peligro kajman! Peligro Maykl!

Ostrov Palawan, který je nejzápadnějším z filipínských ostrovů, byl bezesporu nejlepším zážitkem z našeho putování po této malebné jihoasijské zemi.

Dál jsem nemohl pokračovat, jelikož jsem musel přebrodit nejnebezpečnější brod celý cesty a řeka byla díky dešťům rozvodněná. V poslední obydlené indiánské chýši před oblastí se zlatými doly byly jenom děti, jak se zdálo. Rozložil jsem si věci po skále a snažil je trochu vyprat, vyvětrat a usušit. Seděl jsem nedaleko indiánský chýše na skále a psal deník, když na mě zavolala indiánka, jejíž věk jsem poprvé odhadnul na 50 až 60 let – později jsem však usoudil, že musí bejt minimálně o 20 let mladší – a rukou mně pokynula, ať jdu dál.

Z Th Suang absolvuji divokou jízdu do Hongsa. Prašná horská stezka zanechává po sobě táhlý oblak prachu …Rozhlížím se kolem, jestli náhodou nespatřím cestou mahouty na slonech. Oblast Hongsa je totiž centrem, kde se sloni využívají k těžbě nejrůznějších stromu, např. Pterokarpusu. Sloni jsou tu natolik důležití, že se zde provádějí sloní obřady baasii.

Je jasné ráno a kontúra Parinacoty je čistá, zasnežená sopka nad jazerom Chungara je neskutočná, podobne ako Sajama o kúsok nižšie.