Památky UNESCO

Město Hue ve středním Vietnamu bylo po 143 let i jeho hlavním sídlem. Za zdmi pevnosti vzniklo okázalé Císařské město, které si své kouzlo uchovalo dodnes. Pojďte jej s námi nyní navštívit.

Jeskynní chrámy Adžanta a Ellora v indickém státě Maháráštra (asi 8 hodin jízdy vlakem na východ od Bombaje) jsou uvedeny v seznamu světového kulturního dědictví Unesco. Nejedná se o přírodní jeskyně typu Macocha, ale do strmé skály precizně vytesané chrámové prostory. V době svého vzniku byly používány jako náboženské svatyně. Jeskynní chrámy Adžanta objevil téměř před dvěmi sty léty anglický voják, který byl v tu dobu na lovu tygrů. Do jednoho sloupu v jeskyni č. 10 vyryl: John Smith, 28. kavalérie, 28. dubna 1819. Tato obrovská jeskyně a čtyři další pocházejí z let 100 př. n. l. – 150 n. l. Byla to doba, kdy buddhismus právě rozkvétal po celé západní Indii. Po celé Indii je velké množství zajímavých jeskynních chrámů, ale žádné nepřekypují tak detailní výzdobou a bohatou historií. Jeskyně v Elloře mají precizní skulpturální výzdobu, v Adžantě pak vyniká zachovalejší malba na stěnách chrámů. Ellora i Adžanta jsou na seznamu světového dědictví UNESCO.

„Bharát se mi otevírá. Mám před sebou tři měsíce života na jiné planetě, zvané Indie.“ Zveme Vás na pokračování 11ti měsíčního výletu Katky Mandulové po Asii.

Docela dost prší. Okny pokoje je vidět, že cyklisti jezděj i s deštníkem, ale pozor, v Osace na to maj vychytávku – držák deštníku na řídítkách (volná ruka se pak může použít třeba k držení cigára).

Národní park Sundarbans se rozkládá v deltě řek Gangy, Brahmaputry a Meghny v Bengálském zálivu. Jeho polovina leží na území Indie. Má rozlohu 10.000 km2 a nacházejí se v něm největší mangrovníkové porosty na světě. Je domovem mnoha druhů vodních i pozemních zvířat – mimo jiné i ohroženého bengálského tygra.

Město Ghadames (Perla pouště) patří mezi místa uvedená na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Ghadames se nalézá na hranici Libye, Tuniska a Alžíru. Nachází se v oáze, která je obydlená již od Římských dob.

Historické posvátné město Anuradhapura bylo hlavním městem Srí Lanky od 4. stol. př. Kr. až do začátku 11. stol. Po dlouhá léta bylo centrem politického i náboženského života. Ve městě se nachází množství buddhistických klášterů a nejrůznějších pozůstatků starověkých budov, což z něj činí významnou archeologickou lokalitu. Asi nejdůležitějším objektem je posvátný fíkovník (Maha Bodhi Tree), který vyrostl z větve, přinesené sem zakladatelkou řádu buddhistických mnišek, princeznou Sangamittou v roce 236 př. Kr. Anuradhapura je na seznamu světového dědictví UNESCO.  

Polonnaruwa se v 10. století stala hlavním městem dnešní Srí Lanky. Tehdy zde vládla indická dynastie Chola. Největšího rozmachu však město dosáhlo ve 12. století za vlády krále Parakramabaha I. Z té doby se dochovaly ruiny královského paláce a Gal Vihara, skupina obřích soch Buddhy.

(Golden Temple of Dambulla) Nejrozsáhlejší a nejlépe zachovaný jeskynní chrám na Srí Lance. Zdokumentováno je 80 jeskyní, ale hlavních, které obsahují sochy a malby, je 5. Převažují malby a sochy buddhistické, jen několik je hinduistických. Nejstarší pocházejí z 1. století př. Kr., později byly ale renovovány a přemalovány.  

Město Kandy leží v krásné kopcovité krajině stejnojmenné plošiny v centru Srí Lanky, obklopeno převážně čajovníkovými plantážemi. Toto posvátné buddhistické místo, známé také jako Senkadagalapura, bylo posledním hlavním městem králů Sinhala. Nejdůležitější památkou je Chrám Buddhova zubu (The Temple of the Tooth Relic), ve kterém je uchovávána tato posvátná relikvie. Chrám, postavený v 16. století, je dodnes významným poutním místem. Kandy je na seznamu světového dědictví UNESCO.

Nejsvětější buddhistické místo, kde Buddha r. 623 př. n. l., po dlouhém půstu a meditaci, dosáhl pod stromem „bodhi“ osvícení.  Bodhgaya je malé městečko, kde hoří mnoho svíček a máslových lampiček, je zde spousta květin, do vínova oděných mnichů, tibetských poutníků, ale také žebráků, dětí a samozřejmě chrámů. Většina zemí vyznávajících buddhismus zde más svůj vlastní chrám. Pokud hledáte spirituální prostředí, klid a mír či pokud chcete absolvovat meditační kurs, navštivte Bodhgayu od října do února. Do Bodhgayi se dostanete autobusem z 13km vzdálené Gayi, kam jezdí mnoho vlaků z Dillí či Kalkaty.

Tichá a vlídná vesnice ve státě Madhya Pradesh, je známa desítkami hinduistických chrámů s vyobrazeními slunečních bohů, posvátných býků a především žen a sexu. Zdejší erotická výzdoba chrámů, která je jakousi Kámasútrou pod širým nebem, je mezinárodně proslulá. Největší a nejvýznamnější chrámy, které jsou nádhernými ukázkami Indo-Árijské architektury, pocházejí z 10.-11. století. Chrámy patří dvěma náboženstvím – hinduismu a džinismu – a jsou zapsány na seznamu světového dědictví UNESCO.

Hlavní město s cca 10 miliony obyvatel je po Bombaji a Kalkatě třetím největším městem Indie. Dillí je městem kontrastů, což se odráží i v jeho rozdělení na starou a novou část. Původní “staré” Dillí bylo hlavním městem muslimské Indie až do 19. století, moderní Nové Dillí vybudovali Britové ve 20. letech 19. století a bylo hlavním městem v době britské koloniální nadvlády. Nejvýznamnější stavbou Starého města je masivní Červená pevnost.   Tento opevněný palác ze 17. století, nese název podle červeného pískovce, ze kterého je postaven. Nechal ji vybudovat moghulský vládce Šáh Džáhán a je vrcholem tvořivosti moghulského období. Obytné prostory se skládají z mnoha pavilonů, které spojuje vodní kanál Nahr-i-Behisht (Říčka ráje). Její architektonický styl měl silný vliv na pozdější stavby budov i zahrad v jiných oblastech, například v Agře, Dillí nebo Radžastánu. Červená pevnost je zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO.

Ruiny hlavního města, které nechal postavit král Kasyapa I. (5. stol.), leží na svazích a vrcholku Lví skály (Lion´s Rock). Tento žulový blok se svou výškou 370 m vyčnívá z džungle a je přístupný řadou schodišť a galerií. Na plochém vrcholku se nachází horní palác (vodní nádrže jsou dodnes funkční), na střední terase je proslulá Lví brána a tzv. zrcadlová zeď s mnoha freskami. Dolní palác ve spodní části je obklopen příkopy a hradbami a na úpatí skály se rozprostírají zbytky rozlehlých zahrad.

Před příchodem Portugalců v 16. století bylo Galle známo jako Gimhathiththa a bylo hlavním přístavem ostrova. Vrcholu svého rozvoje dosáhlo v 18. století během holandské koloniální nadvlády. Galle je příkladem opevněného města postaveného v jižní a jihovýchodní Asii Evropany. Evropské a tradiční asijské architektonické styly se zde prolínají a mísí.