Památky UNESCO

Taj Mahal, nejextravagantnější památník lásky, turistický symbol Indie, bílá krajka z mramoru se stěnami s ornamenty z tisíců polodrahokamů. Nádherné impozantní mauzoleum s vysokými minarety, které dal postavit mughalský císař Shah Jahan (Šáhdžáhán) na památku své druhé ženy Mumtaz Mahal, která zemřela při porodu v roce 1631. Stavba palácové hrobky byla zahájena v tomtéž roce a dokončena byla po 22 letech v roce 1653. Taj Mahal je na seznamu světového dědictví UNESCO. (N27 10 27.012 E78 2 31.992)

Národní park Comoé Na severovýchodě leží největší národní park Parc National de la Comoë, který je také nejznámější. Je zde možné vidět lvy, slony i hrochy. Na své si přijdou i milovníci ptáků. Park je otevřený od prosince do května. Národní park Comoé je jednou z nejrozsáhlejších chráněných oblastí v Západní Africe a je pro něj charakteristická také velká rostlinná různorodost. Národní park TaiTento národní park je posledním větším pozůstatkem původního tropického pralesu v Západní Africe. Jeho bohaté rostlinstvo, ohrožené některými druhy savců např. hrošíkem neboli trpasličím druhem hrocha a 11 druhy opic, je z vědeckého hlediska velice zajímavé. Přírodní rezervace Mount Nimba Hora Mt. Nimba se nachází na hranici tří zemí – Pobřeží slonoviny, Libérie a Guinei. Její svahy jsou pokryty hustým pralesem a na úpatí se rozprostírají travnaté pastviny, které poskytují útulek mnohým rostlinám a zvířatům, které rostou a žijí pouze tady.   Tyto tři přírodní parky jsou zapsány na seznamu světového dědictví UNESCO.

Twyfelfontein nebo /Ui-//aes má jednu z největších koncentrací kamenných petroglyfů (skalních rytin) v Africe. Většina těchto dobře zachovalých rytin představuje zvířata (slony, nosorožce, pštrosy, žirafy) nebo lidské a zvířecí stopy. Nachází se tady také šest pomalovaných kamenných skrýší s motivy lidských osob namalovaných červenou barvou. Artefakty, které tady byly vykopány, pochází z doby kamenné. Zapsaná lokalita obsahuje rozsáhlé doklady týkající se rituálních praktik společenství sběračů a lovců v této části Afriky po dobu dlouhou asi 2000 let. Na seznamu UNESCO od roku 2007.Poloha: S20 35 44.1 E14 22 21.3, oblast Kunene

Světové dědictví UNESCO od roku 2004Poloha: N33 15 24.012 W8 30 6.984, 90 km jihozápadně od CasablankyBývalá portugalská pevnost Mazagan, která je dnes součástí města El Jadida, byla postavená jako opevněná osada na pobřeží Atlantiku počátkem 16. století. Maročané ji obsadili v roce 1769. Opevnění s baštami je příkladem renesanční vojenské architektury. Z další původních budov se zachovala nádrž na vodu a kostel postavený v pozdněgotickém manuelském stylu. Portugalské město Mazagan – jedna z prvních základen portugalských mořeplavců na západě Afriky při jejich plavbě do Indie – je vynikajícím příkladem kulturní výměny mezi evropskou a marockou kulturou, která našla svůj odraz v architektuře, technologiích a při plánování města.

Maska Askia Světové dědictví UNESCO od roku 2004.Poloha: N16 17 23.27 W0 02 40.41, město Gao, region GaoObjekt ve tvaru pyramidy o výšce 17 metrů, který je známý jako hrobka Askia, byl postaven Askiou Mohamedem, císařem říše Songhai v roce 1495 v hlavním městem Gao. Hrobka je svědkem moci a bohatství říše, která tady rozkvétala v 15.-16. století a která kontrolovala transsaharský obchod se solí a zlatem. Je také vynikajícím příkladem tradičního stavění monumentálních budov z hlíny v západoafrické oblasti Sahelu. Komplex skládající se z hrobky ve tvaru pyramidy, dvou mešit s plochou střechou, hřbitova a otevřeného prostranství byl postaven v době, kdy se Gao stalo hlavním městem říše Songhai. Bylo to po návratu císaře Askia Mohameda z Mekky, kdy tento udělal z islámu oficiální náboženství.

Přírodní rezervace Okapi Světové dědictví UNESCO od roku 1996.Poloha: N2 0 0 E28 30 0, provincie OrientalePřírodní rezervace Okapi zabírá asi pětinu pralesa Ituri v severovýchodní části Konga. Prales a rezervace jsou součástí povodí řeky Kongo, které je jedním z největších odvodňovacích systémů v Africe. V rezervaci žijí ohrožené druhy primátů a ptáků a asi 5 000 z 30 000 volně žijících okapi, zvířat, která na první pohled připomínají zebru ale ve skutečnosti jsou nejbližšími příbuznými žirafy. Park se může pochlubit také nádhernou přírodou s vodopády na řekách Ituri a Epulu. V rezervaci žijí nomádští Pygmejové kmenů Mbuti a Efe.

Světové dědictví UNESCO od roku 2006.Poloha: N13 41 28 W15 31 21, oblast Central River Division v Gambii a oblast Kaolack v SenegaluToto místo se skládá ze 4 velkých skupin kamenných kruhů s ohromnou koncentrací památek v okruhu širokém asi 100 km podél 350 km dlouhého toku řeky Gambie. Ve čtyřech skupinách – Sine Ngaye`ne, Wanar, Wassu a Kerbatch – se nachází 93 kamenných kruhů a pohřebních mohyl. Z vykopávek, které tady byly provedeny vyplývá, že objevené artefakty pochází z období od 3 století př. n. l. až po 16. století. Kamenné kruhy spolu s pohřebištěmi, která jsou s nimi spojena nám ukazují posvátnou krajinu, která se vytvářela po dobu více než 1 500 let a která svědčí o vysoce vyvinuté a prosperující společnosti.

Světové dědictví UNESCO od roku 2003.Poloha: N13 18 58.2 W16 21 25.9, oblast Niumi a město BanjulOstrov James a s ním spřízněná místa na řece Gambii jsou svědky evropsko-afrických setkání, která měla v průběhu dlouhého období od doby předkoloniální v 15. století až po udělení nezávislosti jednotlivým zemím v 20. století různé formy. Řeka Gambia tvořila první obchodní trasu do vnitrozemí Afriky a stala se trasou, po které probíhal obchod s otroky. Ostrov James, vesnice podél řeky a malé vojenské základny jsou spojeny jak s počátky tak i s koncem obchodu s otroky a řeka Gambia tvořila také první přístupovou cestu do nitra Afriky.  

Světové dědictví UNESCORok zapsání: 2007Poloha: N0 30 0 E11 30 0, provincie Ogoué-Ivindo a Ogoué-Lolo Ekosystém a kulturní krajina Lopé-Okanda představuje zajímavé spojení hustého zachovalého tropického pralesa a savany se širokou škálou savců a různých druhů krajiny. Nachází se tady důkazy o různých národech, které v minulosti tímto územím prošly a zanechaly po sobě zachovalé zbytky budov, svědectví o svém životě v jeskyních a chýších, důkazy o zpracování železa a pozoruhodnou sbírku asi 1800 skalních kreseb. Pozůstatky obydlí a skalního umění jsou důkazy o tom, že tudy vedla hlavní migrační trasa národů Bantu a dalších národů ze západní Afriky údolím řeky Ogooué do tropických pralesů Konga, jihovýchodní a jižní Afriky.

Památka UNESCO. Severně od Cotonou stojí ve vnitrozemí město Abomey. Jeho hlavní atrakcí je Musée Historique d’Abomey, kde jsou k vidění pozůstatky Dahomeyského královského paláce. Jde o jeden z největších západoafrických paláců, který se začal stavět v 17. stol. a později dosáhl rozlohy 40 ha. Ve dnech své největší slávy měl jeho dvůr 10 000 lidí. Koncem 19. století jej zapálil král Béhanzim, když ustupoval před Francouzi. Abomey bylo hlavním městem někdejšího království Dahomey. V čele mocného království se v letech 1625-1900 vyměnilo celkem 12 králů. Kromě krále Akaba, který měl svůj vlastní pozemek, bydleli ostatní v palácích, které byly postavené v hradbami ohrazeném prostoru. Královské paláce Abomey jsou unikátní připomínkou zmizelého království. Poblíž jsou řemeslnické dílny s možností nakoupit originální rukodělné výrobky.

Vodopád d’Ouzoud je jedno z nejkrásnějších míst v celém Maroku, ne zas tak obsazené turisty. Když přijedete ve vhodnou dobu, jaksi ještě před sezónou, máte vodopády skoro pro sebe.

Suzhou je na čínské poměry poměrně malé, ale velmi známé město na východě Číny, poměrně blízko Šanghaje. Proslulo výrobou hedvábí, výšivkami na hedvábí a především typickými čínskými zahradami.

Chrám Džokhang, který byl vystavěn v l. 639–647 za krále Songcäna Gampa na místě, kde se původně nacházelo jezero, je asi nejposvátnějším místem ve Lhase.

Potála je dominantní stavbou hlavního tibetského města Lhasy. Už v 7. století stál na 130 metrů vysokém kopci Marpo Ri (Červený kopec) palác tibetského krále Songcäna Gampa.

Nejsevernější argentinská provincie je rájem pro milovníky a fotografy přírody. Kromě ohromujících vodopádů Iguazú je země protkána stovkami divokých říček vytékajících z pohoří Sierra Misionera. Jsou domovem pro nespočet rostlinných i živočišných druhů.