Domorodá etnika

Po čtyřech hodinách jízdy busem z Louang Prabangu jsem se vypravila na malé vesničky na břehu řeky Nám Ou. První dojem, když sem dorazíte, tak se koukáte kolem sebe a nevíte, jestli je to pauza na toaletu nebo opravdu autobusová stanice.

První obraz z Laosu je hodně surrealistický. Stařenka v tradičním barevném kroji sedí hned za hranicí na zemi u velkého mraveniště. Neustále mravence shrabává na hromádku. Až pak mi to dochází – vždyť ona tady vlastně prodává svačinu. Mraveniště si sem z lesa přinesla v ošatce. Mravenci se ovšem nejí syroví, fuj! Nejprve je přece musíte lehce osmažit. Nejlepší prý jsou kukly. Zvířata, hmyz a rostliny ulovené či posbírané v přírodě tvoří v této z půlky stále zalesněné zemi nemalou součást potravy. Ještě letos na jaře vědci během prohlídky zboží na vesnickém trhu identifikovali tři nové zvířecí druhy, včetně zcela unikátní skalní krysy.

Je málo míst na Zeměkouli, kde Vás od civilizace dělí desítky hodin klestění se džunglí k přistávací dráze a let posléze. Cesta žádná. Míst, kde dodnes žijí “headhunters” lovci lebek. Své trofeje již dnes neloví, vláda jejich koníčku nehoví, avšak tetování na stařecké kůži napoví… kolik hlaviček padlo touto rukou. Čím víc, tím lepší manžel! Cenila se odvaha! Protože bez kuráže ti tu z lesa nikdo cestu neukáže. Ten les si říká „PRA.“ PRApůvodní PRAles, PRApodivné PRAskání, PRAstará PRAstezka, na jejímž konci budete vypadat jako PRAchobyčejné PRAse obecné!

260 kilometrů dlouhý trek územím Jaliů na nejdivočejším ostrově světa naučí mnohému. Přečtěte si, jaké druhy kanibalismu existovaly (či existují?), jak si chránit penis proti zlým duchům a jak daleko i zde postoupila „civilizace“.

Údolí tisíce barev, zvyků a rozličných kultur. Ti z Vás, kteří někdy slyšeli o Údolí řeky Omo v jižní Etiopii, si jistě vybaví obyvatele původních kmenů s extravagantními účesy nebo s velkými talíři ve rtech či ušních lalocích.

Když v roce 1890 pronikl holandský dobrodruh van Rijin jako vůbec první běloch do vnitrozemí indonéského ostrova Sulawesi, objevil zde pozoruhodný národ, který o sobě tvrdil, že pochází z hvězd. Aby stanul van Rijin v této oblasti, izolované od okolního světa přirozenou bariérou neschůdných pohoří a prudkých řek, musel při své cestě překonat vysoké horské hřebeny zarostlé hustým tropickým pralesem. Přinesl však senzační zprávy o kmeni Torajů, který uchovává lebky nepřátel jako trofeje, zná otroctví, bydlí ve zvláštních dřevěných lodích na kůlech a jí lidské maso.

Nekonečná poušť a v ní ruiny bohatých středověkých měst, duny i beduínské stany. Cesta nejdelším nákladním vlakem světa nebo oceán plný delfínů. Směsice trhů, ušmudlaných budov, ruchu rybářských měst, vůně skromných pokrmů. Ačkoliv je to hnědá, kamenitá země, učaruje vám velmi snadno.

Je masopustní úterý. V Benátkách, Riu nebo na Moravě to asi na fašanku pěkně jede a já se vznáším pár tisíc metrů nad Indickým oceánem, ve sluchátkách Nicka Cavea a naraženou kšiltovkou NUSLE. U šik letušky Air France objednávám ještě poslední dvoudeci výborného syrahu a přemýšlím, jak nejlíp využít ten necelý měsíc, který jsem dostal darem k padesátinám na poznávání Indonésie.

V Mexiku stojí celá řada pyramid a na jihu jsou takřka na každém kilometru. Je tedy z čeho vybírat, každé pyramidové město je něčím unikátní. V tomto díle se dozvíte něco o Mayské historii a navštívíme při tom jednu z nejvíc gringo pyramid v Mexiku.