Domorodá etnika

Takzvané Kašmírské údolí je svět sám pro sebe, oddělený od ostatních kultur hradbou hor a neprostupnou hranicí s Pákistánem. Typickými obrázky z Kašmíru jsou zelené horské pastviny, za kterými se tyčí zasněžené špičáky, nebo bohatě zdobené dřevěné hausbóty hlavního města Šrínagaru, plovoucí na horském jezeře.

Vydejte se s námi do země, kde karavany velbloudů putují vyprahlou pouští, kočovníci pasou svá stáda a lidé v poušti žijí jako za starých časů. Najdete tu nejkrásnější duny Sahary, starobylá pouštní města a oázy jakoby vystřižené z knihy pohádek Tisíc a jedna noc. Setkat se tu můžete i s příslušníky původních kmenů oslavujících mužskou krásu při rituálu Gerewol, do jehož organizace se snaží zasáhnout i vládní činitelé s cílem přilákat zahraniční turisty.

Kinshasa je hlavní město Demokratické republiky Kongo a se svými 17 miliony obyvatel třetí největší aglomerace v Africe. Leží na pravém břehu řeky Kongo přímo naproti  Brazzaville, hlavního města sousední Republiky Kongo. Tato dvě města jsou radikálně odlišná. Klidné a spořádané Brazzaville versus bouřlivá a neklidná Kinshasa.

Vietnamská národnostní menšina v Česku čítá přes 60 000 Vietnamců. Pobývají zde už od 50. let 20. století a po Slovácích a Ukrajincích se jedná o nejpočetnější národnostní menšinu na našem území.

Ono ráno bylo o poznání chladnější, než jsme byli poslední dobou zvyklí. Byli jsme rádi, neboť nás ten den čekal nejtěžší výšlap celé naší cesty, sestup do Grand Canyonu, a zřejmě také nejdelší cesta autem, téměř 6 hodin.

Dnešní Sámové, nazývaní dříve Laponci, žijí na pomezí severní hranice Norska, Finska a Švédska. Hlavní lákadlem do Sápmi, jak Sámové s láskou nazývají své končiny napříč Skandinávií, je vyhlášený velikonoční festival v Kautokeinu.

Kodrcáme se po prašné cestě a každý menší výmol mě probudí z příjemného klimbání. V terénním autě, které většinou brázdí národní parky, už jsme urazili přes 400 kilometrů ze severu Tanzanie do jejího středu. Teď nás čeká něco výjimečného.

Fraserův ostrov, na dohled od jižního pobřeží Queenslandu, je v mnoha ohledech výjimečný. Pyšní se titulem „největší písečný ostrov planety“ a ukrývá nepředstavitelné množství majestátních stromů i křišťálově čisté vody.

Bhútánské království nese právem nádech tajemna a exkluzivity. Země vyznávající tradiční hodnoty přistupuje k turistice unikátním a trvale udržitelným způsobem, který jí umožňuje chránit svou kulturu i přírodu před negativními dopady cestovního ruchu. Je to země, jejíž
král měří „národní štěstí“ jako hodnotu určující spokojenost obyvatel.

Petr Horký nenatočil jeden z posledních dílů své talk show Hausbot na lodi, ale ve velmi specifickém místě a s výjimečným hostem. Tsewang Bista patří k rodu tradičních vládců země Mustang. Kdysi nezávislé království je dnes součástí Nepálu a začíná se otevírat okolnímu světu.

Hlavní sumaterské zajímavosti leží v horách, kde se prostírá nádherná krajina tropické džungle s orangutany, slony i pohostinnými lidmi. Mozaiku barevné Indonésie pak dokresluje kráterové jezero a vesnice s buvolími domy nebo zapomenutý ostrov Nias, na němž se můžete ponořit do smaragdové vody.

Málokteré etnikum je z mnoha pohledů tak zajímavé jako malijští Dogoni. Stejně jako jejich jazyk, kultura i architektura, je originální také jejich náboženství. Ovšem na rozdíl od architektury, kterou lze na místě jednoduše dokumentovat, nebo jazyka, který lze poměrně snadno studovat, je to s dogonským náboženstvím mnohem složitější.

Lidé v Africe již po tisíciletí chápou onu magickou moc uvnitř čarodějnictví jako působení zlé síly, přesněji zlého ducha (např. emi buruku v soudobé čarodějnické větvi juju) a afričtí křesťané s muslimy (po příchodu abrahamovských monoteismů) přímo jako svatými Písmy představovaného Satana.

Hluboké deštné lesy demokratického Konga v centrální oblasti Afriky dosud ukrývají neobyčejný klenot ze světa tradičních afrických náboženství: mocné fetišové figury Nkisi Nkondi.

Za divokou přírodou dnes musíte putovat dlouho a daleko. Naše letošní cesta s Tomem Jůnkem a Ondrou Pečem za salinami do pralesa u peřejí řeky Dja v Kongu trvala týden a bylo to tak trochu jako cestovat zpátky v čase.