Dobrovolnictví

Jako člověk, který projel 86 zemí a nastopoval přes 300 000 kilometrů, se na svých cestách aktivně zapojoval do dobrovolnických prací nejrůznějších druhů. Dobrovolničil například jako maskot na festivalu Brutal Assault, učil děti v Africe či se učil pracovat se včelami.

Jak cestovat udržitelně? Jaké místo považuje za svůj domov? Má někdy pocit, že její snaha chránit přírodu nemá smysl? A co ji dělá šťastnou?
Přečtěte si rozhovor s Hanou Svobodovou, zakladatelkou organizace Chráníme mořské želvy. Hanka vystudovala biologii a ochraně mořských želv se věnuje více než 16 let, a to nejen v Indonésii, ale také na Srí Lance a v Ekvádoru. Je propagátorkou udržitelného cestování a každý den se snaží plnit si své sny.

Nový projekt Jeřábí život se věnuje pozorování a ochraně jeřábů popelavých, kteří jsou u nás kriticky ohroženým druhem. Vliv na jeho hnízdění mají jak klimatické změny a vysychání potřebných mokřadů, tak nově také situace spojená s koronavirem, kvůli zvýšenému pohybu lidí v přírodě, kteří mohou jeřáby rušit na hnízdištích.

“Sebereš všechny své nástroje, svou mačetu a další věci, a jakmile si nasadíš batoh, začneš se potit a potíš se a potíš, a v okamžiku jsi dehydrovaný. Ukážou ti místo, kde je ohniště požáru a to tě vyděsí, protože nevíš, jak začít, a máš strach, protože cítíš kouř, který tě může otrávit. Cítíš paniku z nedostatku kyslíku a máš chuť to všechno zahodit, ale začneš pracovat a od tohoto momentu je všechno na tobě. Je to neskutečně unavující…”

Je tomu 200 let od doby, kdy lidská noha vkročila na kontinent věčného ledu. Antarktida byla označována jako dlouho nedotčená oblast.

Cesta do Himálají je pro dobrovolníky úžasnou zkušeností, při které mohou poznat z blízka kulturu Malého Tibetu a zároveň udělat něco dobrého. V průběhu pobytu bydlí dobrovolníci u rodin dětí ze školy, mohou vyrazit s dětmi na školní piknik nebo se zúčastnit různých oslav, které ve vesnici probíhají. Kontakt lidí rozdílných kultur vede k vytvoření reálnějšího pohledu na život na druhé straně planety a poučení na obou stranách.

Kryštof Paleta vyrazil před pár měsíci na cestu kolem světa s mottem „Teď nebo nikdy“. Odletěl do Kambodži bez plánu a s 50 000 Kč v kapce. Ted žije na cestě a natáčí Cestology.

První myšlenka, proč se stát dobrovolníkem přišla loni, kdy jsme vyrazily na dámskou jízdu na Bali. Navštívily jsme i mimo jiné Lombok a okolní Gili ostrůvky.

Už je to přes rok, pořád mám ale v hlavě svůj slib Adolfovi, že tenhle článek napíšu. Na jeho farmě jsem strávil dva týdny a ten čas si budu pamatovat, ačkoli nebyla z těch výstavních, a pokud vím, neměla ani jméno.

Byla to hodně dlouhá cesta. 41 hodin v klimatizovaném mexickém autobuse. Stojíme na zaprášené zastávce na plácku u silnice a koukáme kolem sebe. Městečko Yepachic ležící na severu Mexika ve státě Chihuahua nebudí příliš důvěru a pohledy místních Indiánů také nejsou zrovna přátelské. Je horko, kolem spálená země, a já si nedokážu představit, kde je ta úrodná farma, kam míříme. Její majitelka nás tu měla čekat. Nikdo tu není.

Projekty adopce na dálku určitě znáte. Díky němu má spousta dětí z nejchudších rodin šanci dělat pro nás tak automatické činnosti jako chodit do školy a nebo mít přístup k pitné vodě. Jaké to je, pokud se „adoptivní rodiče“ za dětmi vypraví? Přečtěte si reportáž z Keni!

V následujícím článku bych Vám chtěl ukázat svůj způsob, jak si opravdu užít Nový Zéland s WHV vízama. Jak víza sehnat, kde bydlet, kde nakupovat, jak si připravit životopis, kde hledat práci, jestli dobrovolničit, za jakých podmínek a jak. Heslo dobrodružství: Za málo peněz – hodně muziky! Je to boj, ale o to víc to stojí za to:)

O projektu Albánská výzva jste už možná slyšeli. Již od roku 2014 se cestovatel Jan Balák společně s velkou skupinou dobrovolníku snaží zastavit postupný zánik horských vesnic Curraj i Epërm a Qereç v severní Albánii. Přečtěte si rozhovor o tom, co se dosud povedlo, co se nepovedlo a jak bude projekt pokračovat dál!

Čtvrtý kolumbijský týden jsem dorazil do města Arménia ležící v srdci kolumbijské kávové oblasti nazývané Eje Cafetero, což v překladu znamená „kávová osa“. Zde jsem se rozhodl trochu zdržet. Po sedmi měsících na cestě jsem se již cítil trochu unaven z věčného přesouvání a vůbec z toho hrozného života, co teď vedu. Navíc tato oblast vypadala, že si to zaslouží. A taky že jo!

Daleko na jihu Chile a hluboko v samém srdci Patagonie, existuje místo s divokou panenskou přírodou, stále poměrně neznámé turistům, nedotknuté a obtížně dostupné. A právě tam se teprve nedávno zrodil Národní park Patagonia. O jeho existenci se z velké části zasluhují i dobrovolníci. Za pomoc při budování stezek si domu odvážejí zážitky z opravdové divočiny všude okolo.