Cestopisy a reportáže

Údolí Langtang byla roky oblíbená treková destinace. Oblast v blízkosti tibetské hranice byla každou sezonu cílem tisíců turistů, pro desítky místních lidí z etnika Tamang znamenalo výrazné zlepšení životního stylu. Mnoho turistů tu místním sponzorovalo děti na soukromých školách, údolí Langtang bylo údolím radosti a štěstí. 25.4. 2015 však přišel smrtící úder, zemětřesení, které po 80. letech postihlo Nepál, uvolnilo ohromnou masu zeminy z šesti a půltisícového Langtang 2 čnějícího nad vesnicí Langtang a údolí radosti se během minuty změnilo v údolí smrti.

Soči, opuštěné dějiště zimních olympijských her se stává městem duchů. Obří areály sportovišt, hotelové kompelxy i promenády zejí prázdnotou. I tak však stojí toto město, směsice ruského a západního stylu života, určitě za návštěvu.

Znám jen málo cestovatelů, pro které by cesta Transsibiřskou magistrálou nebyla splněným snem. Nejdelší část této železniční tratě, a zároveň „ta pravá Transsibiřská magistrála“ vede mezi Moskvou a Vladivostokem a měří 9 288 km. Souběžně s ní se pak od Irkutské oblasti táhne Bajkalsko-Amurská magistrála.

Vojta s Mirkou se rozhodli splnit si svůj sen, trochu pošetřili, dali výpověď v práci a vyrazili na svých motorkách vstříc novým dobrodružstvím na cestu kolem světa. Přečtěte si reportáž o tom, co všechno takové cestě předchází a co museli zařídit. Třeba se to bude hodit i vám.

Chcete cestovat a nevíte kam? Celá Jihovýchodní Asie se v posledním desetiletí stala rájem pro baťůžkáře. Kterou z deseti zemí regionu si ale vybrat, pokud se do těchto končin vydáváte poprvé, podruhé či podesáté? Ač to prstem na mapě nevypadá, každá z nich je úplně jiná, takže zaleží hlavně na tom, za čím jedete, kolik máte času, co chcete zažít a kolik do toho investovat.

Základy města byly položeny již kolem 5. století př. n. l. Stejně jako v dobách slávy Hedvábné stezky je i dnes Taškent městem s otevřenou náručí pro cestovatele ze všech koutů světa. Město, které několikrát změnilo své jméno, bylo dobito Čingischánem, zničeno zemětřesením a bylo dlouholetou součástí Sovětského Svazu, je dodnes místem stále nepoznamenaným masovým turismem.

V posledních týdnech jsem měl několik setkání s Íránci i českými obchodníky, obě strany by rády navázaly na úspěšnou kulturní i obchodní minulost včetně spolupráce na větších projektech při modernizaci Íránu. Bohužel tomu brání proces s vízy a další technické a politické překážky, vše se ale zlepšuje, co dnes není, zítra může být… Pojďme se ale podívat do nedávné minulosti, kdy obě země spolu úzce spolupracovaly a z které pochází dodnes dobrý zvuk českých firem i náklonost k nám.

Třebaže se s přibývajícím množstvím procestovaných kilometrů čím dál více ztotožňuji s heslem, které praví, že nejlepší cestovatel je ten, který příliš neplánuje, věřím, že do určité míry se plánovat vyplatí. Sama jsem se o tom přesvědčila dík invenci a snaze si alespoň v hrubých rysech načrtnout své putování Kalifornií. V opačném případě bych totiž propásla možnost navštívit ojedinělý národní park zvaný Channel Islands.

Uf, to byla dřina. Domluvit si řidiče skútru na CELÝ den, to znamená do západu slunce v osm. Nerozumím tomu – je tu tolik řidičů, ale žádný se mnou za žádnou cenu nechce jet. Až později jsem zjistila, že slaví svátek, a na obřad (půdžu) v chrámu nesmí chybět. To se rozumí samo sebou, ale oni mají svátek obden:-)

Před očima mám kužel černé sopky Batur s viditelným kráterem, v úpatí modravé jezero  – a v jeho vodách se odráží – asi pro jistotu, sopka ještě jednou. Stojíme na kraji frekventované silnice, a nadšeně hledíme na nádherný výhled. Vedle nás staví turistický autobus, o kus dál několik aut – všichni se chtějí kochat výhledem. Proč taky ne, jsme v Penelokanu, což v překladu znamená „Vyhlídkové místo“.

Kamarádi autem, my s Pepou na skútru. Mám ráda vítr ve vlasech… a možnost dělat si, co chci. Do Ubudu jedeme přes hodinku, navigace nám našla bezva zkratku, a tak nemusíme to objíždět přes Semarapuru. Cesta vede úrodnou rovinkou – pole, vesnice, a civilizace – město Gianyar. Kromě zkratky je cestou docela velký provoz a tak si to šineme v koloně, nikdo moc nepředjíždí a my jsme rádi za naši čtyřicítku. Dost na tom, že jedeme vlevo.

Pro Jiřího Pekárka je vyhledávání letenek, plánování cest a samotné cestování vším. Právě proto založil webové stránky levnocestovani.cz, aby mohl výhodné akce, které sám neprojede a neproletí, poslat i dál ostatním.

Téměř uprostřed mapy Vietnamu narazíte na malé, ale nesmírně populární město Hoi An. Nejkrásnější je po setmění, kdy se promění v pohádkové místo osvětlené stovkami lampionů.

Karel Topič prožil v Austrálii více než 6 let svého života a tvrdí, že byste jen těžko hledali lepší zemi pro život. Zná zde každičký kout a těší ho, když může své zkušenosti předávat dále, což se mu skvěle daří při plánování cest na míru. V rozhovoru nám hned několik svých tajných tipů prozradil!

Laponsko (sámsky Sápmi) je v povědomí českých turistů známé především svou téměř nedotčenou arktickou přírodou lákající jak svou divokostí, tak i klidem a tichem, které dnes jen tak nenaleznete. Za kulturními poznatky sem ale příliš turistů nejezdí. Kdo však do Sápmi přijede, zjistí, že zdejší kultura je při nejmenší stejně bohatá jako zdejší krajina.