Cestopisy a reportáže

Když se řekne Japonsko, na mysli vyvstanou pojmy jako Tokio, Kjóto, supermoderní vlaky a neony. Ačkoliv to všechno k Japonsku určitě patří, byla by škoda neponořit se hlouběji do této bohaté země. To pravé Japonsko totiž čeká za hranicemi velkých měst. Jen dvě hodiny šinkansenem, oním superrychlým vlakem, leží na severu hlavního ostrova Honšú město Sendai. To se dá považovat za bránu do světa, který stále čeká na objevení.

V dobách samurajů, kdy se ještě bojovalo o japonská území, panovaly mezi jednotlivými klany značné rozepře. Jejich územní celky, tzv. prefektury, fungovaly samostatně. Údajně si obyvatelé prefektur mezi sebou navzájem nerozuměli, což se může projevit ještě dnes. Když jsme s našimi tokijskými přáteli byli na návštěvě u starší rodinky na severu Japonska, která zrovna něco řešila s místními zedníky, ptali jsme se, o čem se baví.

Japonsko je úžasná země. Udržuje si velmi silnou a specifickou kulturu, která lehce odolává vlivům odjinud a zůstává stále svá a jiná. A to je pro cestovatele dobrá zpráva. Podívejte se na několik věcí, které jsou v Japonsku jiné než u nás nebo asi i kdekoliv jinde na světě. Ne, není to jejich úplný přehled ani to nejsou ty nejdůležitější, ale snad ukazují onu jinakost.

Ve většině případů, kdy se mně někdo ptá na Tibet a doporučení míst k návštěvě, se cestovatel chce podívat do Lhasy. Z mého pohledu je Lhasa už jen turistická atrakce se ztrácející se atmosférou. Stále zde žijí Tibeťané, kteří denně chodí na koru, modlitební pout, k posvátným místům a do klášterů. Stále zde stojí majestátní Potala, svatostánek Džokhang a věhlasné kláštery Sera, Drepung a další.

Poutníka Ladislava Ziburu asi znáte, jeho nohy už ho zanesly do Jeruzaléma, z Česka do Říma nebo do Santiaga de Compostela. Tento rok se vydal na pěší putování do Nepálu a Číny. Pokud vás zaujme jeho příběh, přijďte si ho poslechnout na festival Obzory, který se koná v 12. a 13. listopadu v Praze.

Vždy jsem chtěla cestovat. Zažít dobrodružství, poznat nové lidi a kulturu a pochopit, jak se žije v jiných koutech naší planety. O Kanadě jsem snila už od střední školy, jelikož se jedná o bilingvální zemi a já jsem studovala francouzské gymnázium, ale nedostala jsem možnost se tam podívat. Až během studia na vysoké škole jsem se dozvěděla o kategorii Working Holiday Visa, která umožňuje v Kanadě pracovat a cestovat až po dobu jednoho roku.

Střední Asie stále čeká na turistický boom, zejména mezi Čechy se ale například Kyrgyzstán stává velmi oblíbenou destinací. Proč? Nepotřebujete víza, letenky jsou levné a krásnější hory by člověk pohledal. Šéfredaktorka HedvabnaStezka.cz Katka Smolová Kyrgyzstán letos v létě procestovala a vy si můžete přečíst, jak se jí tam líbilo.

Se mnou je to tak. Rád cestuju. Cestuju sám. Cestuju daleko. Daleko od komerce. Snažím se vidět, co nejvíc za co nejméně. Proto jsem i při cestě z Blantyre v Malawi na tanzanský Zanzibar dal přednost autobusům, lodím a vlastním nohám před letadlem. A byla to dobrá volba!

Konečně nastává ten den, kdy odlétáme na pár měsíců z České republiky. Čeká nás cesta napříč jihoamerickým kontinentem s motocyklem Jawa 350/640, které říkáme Doris. Jelikož šetříme každou korunu, cesta, která by normálně trvala kolem 17 hodin, bude trvat bezmála dva dny. Letíme ale s Turkish Airlines přes Istanbul, kde strávíme krásných 12 hodin.

Přilétám do Recife před třetí hodinou ranní. Přilétám do neznámého spícího města, kde není z taxíku vidět ani živáčka a snažím se nemyslet na to, že se o městu traduje, že patří k jedněm z nejnebezpečnějších v Brazílii. Druhý den jako bych se probudila na úplně jiném místě; druhý a mnohem silnější dojem z Recife a blízko ležícího historického města Olindy ve mně navždy zanechal karnevalový rej masek a nekončící několikadenní party ve starých oprýskaných ulicích obou měst.

Stovky táborových ohňů. Jedna z prvních věcí, kterou spatřím, když po několika hodinové cestě stopem přijíždím pod horu Meron v severním Izraeli. Tisíce poutníků rozprostřelo svá ležení kolem hrobky Šimona Bar Jochaje a nyní se chystají na slavnost. Lag ba-omer začíná.

V následujícím článku bych Vám chtěl ukázat svůj způsob, jak si opravdu užít Nový Zéland s WHV vízama. Jak víza sehnat, kde bydlet, kde nakupovat, jak si připravit životopis, kde hledat práci, jestli dobrovolničit, za jakých podmínek a jak. Heslo dobrodružství: Za málo peněz – hodně muziky! Je to boj, ale o to víc to stojí za to:)

Konečně přišel ten dlouho očekávaný den. Stojím na letišti s ohromným černým kufrem na hranici váhového limitu a těším se na odlet.

Nový Zéland je vnímán jako jedna z nejdražších zemí, kam se můžete vydat na dovolenou nebo se usadit. To ale neznamená, že si tu nemůžete půjčit auto s plnou nádrží za dolar na den, ubytovat se a jíst zdarma a ještě k tomu získat zkušenosti z života místní farmářské rodiny. Nebo si užít atrakce, včetně bungee jumpingu, se slevou až 75 procent. Čtěte, jak na to!

Na úplném severozápadě USA leží stát Washington – neuvěřitelně pestrá a krásná země s úžasnou přírodou. Při pobřeží Washingtonu se prostírají věčně zelené deštné pralesy. Z nich se prudce zdvihá pásmo Kaskádového pohoří se zasněženými dřímajícími sopkami. To vše na dohled od typických amerických velkoměst s mrakodrapy, fastfoody a nejmodernějšími technologiemi. A za tím vším ještě dále na východě se táhne nekonečný kraj sluncem rozpáleného vnitrozemí a ospalých, téměř westernových městeček.