Cestopisy a reportáže

Janin film je o lásce a Afghánistánu, což je docela zajímavé téma samo o sobě. S Tomášem tady natáčí už měsíc. Většinou si domluví schůzky, najme auto a tlumočníka a jedou natáčet.

Na dnešek jsem domluven s Katarínou, že s ní pojedu do provincie Kapisa severně od Kábulu. Její Človek v ohrozeni se v Afghánistánu teprve registruje a ona mezitím hledá místa, kde by mohli pomáhat s opravami škol.

Ahoj všem, zdravím Vás z deštných pralesů Kameronské vysočiny. Naše cesta je sice ještě v plenkách, přesto již řadu podnětů a nových zjištění přinesla. Třeba že ten, kdo má alergii na sluníčko má sedět doma a nejezdit do tropů. Nebo že bloudění pralesem bez mačety je kravina, která vysiluje chatrné tělesné schránky – aplikace skautské poučky o tom, že se má jít v případě bloudění po potoku, který nás zavede k lidem, se neosvědčila a je třeba ji naprosto zásadně přepracovat na „vylez Jeníčku na strom a rozhlídni se….“. V pralese by zabloudili i Rychlé šípy.

Tak kam tentokráte? Na jeden semestr jsem se ocitl ve Vídni, městě valčíku a kaváren. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem zjistil, ze velikonoční prázdniny zde trvají celý jeden měsíc. Ihned jsem vzal do ruky mapu světa a začal přemýšlet, kam jet. Nejprve byla v plánu Venezuela – neumím španělsky. Potom Indie – tou dobou vedro. Indočína – tam už jsem byl. Indonésie – no podivejme se, počasí ujde a letenka také. Tak bylo rozhodnuto, jede se do Indonésie. Přesný plán nemáme jen asi nebudeme vyhledávat místa plná turistů…

Málokterá jiná metropole se může pyšnit takovou kulisou a přírodními scenériemi jako Kapské město, druhé největší město Jihoafrické republiky, jež na jedné straně lemují písečné pláže Atlantského oceánu, zatímco z opačného konce se zvedá dramatické pohoří s proslulou Stolovou horou.

Jirka Malous
KONECNE!!! Po dlouhych mesicich netrpeliveho cekani vyrazime. Jeste par dni, konkretne ve stredu, vyrazime do Jihovychodni Asie. Nase vysnena cesta muze zacit. Budu vas vsechny, doufam dostatecne casto, informovat primo z mista deje, podle dostupnosti internetu a zbylych prstu na rukou.

Hnedle po odchodu z internetove kavarny jsme se rozhodli, ze den travit v BKK rozhodne nechceme a ze se radeji vydame do Kambodzi. Jak rekl, tak tez udelal. Hned rano jeste vyzvedavame pasy v cestovce a kolem 11 hodin jsme na severnim autobusovem nadrazi.

Mám rád služební cesty. Jsou pro mě příležitostí opustit každodenní rutinu a alespoň zběžně zažít pocit cestování a malého dobrodružství. Jen těžko se to dá srovnávat s plnohodnotnými výpravami za poznáním, ale když člověk chce, trocha nevšednosti a zážitků se dá do pracovních cest vždy zahrnout.

1. Ahoj všichni, tak jsme šťastně dorazili na Borneo. Píšu z Kuchingu, což je hlavní město Sarawaku. Zatím, kupodivu, jde všechno hladce. SARS je tady prakticky neznámý pojem, i když na letišti jsme museli vyplňovat nějaké dotazníky, ale podle místních už tu více jak dvacet dnů nebyl žádný případ. Takže v tomhle ohledu můžeme být docela klidní, což taky jsme. Jinak pro ty, co jsem nestačil informovat, zařídili jsme si tuto adresu, ze které, pokud to půjde, budeme průběžně posílat zprávy o stavu naší expedice a o jejích úspěších. První zpráva – je tu příjemné tepílko. A pozítří už možná budeme za nos tahat opice nosaté a čuchat k rafleziím.

6. Vážení a milí, po čase se znovu ozývám z Miri. Máme za sebou krásný a poklidný týden v nadmořské výšce 1500 metrů, kde byla teplota jako u nás v létě – krásně se spalo!!!

Při cestě za zvířaty Krugerova parku můžete opatrně nahlédnout do zajímavých čtvrtí Johannesburgu, navštívit diamantové doly, vyzkoušet safari v některé ze soukromých rezervací a projet se po panoramatické silničce Dračími horami.

Před Kaprunem zahýbáme doleva na Grossglockner, a tam začíná opravdová výzva hor – jsme v Alpách pod Salzburgem – známý lyžařský centra jako Kaprun atd. jsou všude okolo.

Když v roce 1890 pronikl holandský dobrodruh van Rijin jako vůbec první běloch do vnitrozemí indonéského ostrova Sulawesi, objevil zde pozoruhodný národ, který o sobě tvrdil, že pochází z hvězd. Aby stanul van Rijin v této oblasti, izolované od okolního světa přirozenou bariérou neschůdných pohoří a prudkých řek, musel při své cestě překonat vysoké horské hřebeny zarostlé hustým tropickým pralesem. Přinesl však senzační zprávy o kmeni Torajů, který uchovává lebky nepřátel jako trofeje, zná otroctví, bydlí ve zvláštních dřevěných lodích na kůlech a jí lidské maso.