Cestopisy a reportáže

Bílý skvost postavený z lásky k milované ženě se tyčí uprostřed ošklivého města Agra. Pravidelnost, symetrie a bohatá výzdoba přitahuje turisty z celého světa. Nenasytné vstupné 750 rupií (500 Kč) však symbolizuje indickou představu o tom, že všichni cizinci mají plné kapsy peněz.

Dárdžíling je proslaven především svými čajovými plantážemi. Horské město ležící v indickém státě Západní Bengálsko však skrývá i jiná lákadla, která na rozdíl od čajových plantáží neztrácí na své atraktivitě ani během chladných zimních měsíců. Jedná se především o unikátní úzkokolejnou dráhu, která je zařazena do seznamu památek UNESCO a malou zoologickou zahradu věnovanou živočichům, žijícím pouze v Himaláji.

Ladakh není zrovna oblastí, do které by se sjížděli vodáci z celého světa. Je to „náhorní poušť“ a o vodu je tu nouze. Pokud si ale na treku zvrtnete kotník nebo si jen tak chcete odpočinout od hor, nepřeberné množství místních cestovek nabízí vyžití na některé z řek. Nejblíže Lehu je Indus a Zanskar.

Neznám krásnější místo k odpočinku na cestách než malebné městečko Leh v údolí Ladakhu. Ubytovali jsme se v zapadlém guest housu mimo centrum města. Spíme v malém, prostém, ale světlém pokojíku v přízemí. Za okny nám rostou meruňky a růže a jediným hlasem, který sem dopadá je zpěv ptáků a sem tam zahýkaní oslíka nebo zabučení krávy.

„Severní“ trasa do Asie vede z velké části územím Ruska a Číny. Připravte se proto na předlouhé přejezdy jednotvárnou krajinou, které vám však velmi družní místní s radostí zpestří. Nebo je zpestříte vy jim?

Jakmile padne rozhodnutí jet, hlavní otázkou se stane – kudy? Variant trasy je celá řada a možných zastávek ještě mnohem víc. Těm, kdo se do Asie vydávají poprvé, doporučujeme následující trasu, po které můžete Asii přejet poměrně snadno, bez větších komplikací a rizik a vidět přitom to nejlepší.

Selamat pagi! Po probuzení se zdravím s naším portýrem Udinem v jeho rodné řeči, zatímco ostatní ještě spí. Noc byla dnes zatraceně tvrdá! Místo u říčky je pěkně hrbolaté a do toho jsem si stále nemohl uložit hlavu na kletr ležící pod ní.

Probouzím se s ostatními kolem sedmé. V noci bylo chladno a i když jsem byl oblečen, nebylo mi zrovna nejtepleji. Popíjíme čaj a pozorujeme skupinu opic „Thomas Leaf Monkey“ skákající v korunách stromů. Portýři dělají k snídani volská oka s rajskými a chlebem a já dávám do placu svou Kayu (přesnídávku, kterou jsem si před pár dny koupil v sousední Malajsii) a dvě pěkně měkká manga. Mé zápěstí je stále bolavé, ale už se to lepší. Po ránu se vyrojila spousta otravných kousavých mušek na rozdíl od pijavic, kterých je tu oproti očekávání mnohem méně než v Taman Negara.

16 miliónů lidí na jednom místě vás nenechají chvilku napokoji. Po opuštění hotelu ve čtvrti Kolaba, kde se ubytovává nejvíce turistů, vás přepadnou stovky prodavačů nejrůznějších cetek, turistických suvenýrů a nebo neuvěřitelně velkých nafukovacích balónků. Po každém prodavači vás osloví nějaký žebrák nebo žebračka a vnutí se vám se svou vadou těla.

Návštěva Jeho Svatosti 14. Dalai Lámy Tenzinga Gyatsa v buddhistickém Ladakhu je velká událost. Při jeho příletu do Lehu byly ulice směřující od letiště do jeho sídla v Choklamsaru lemovány krojovanými obyvateli. Mnozí putovali i několik dní horami ze své vesnice, aby mohli Dalai Lámu pozdravit. Dlouho očekávané veřejné učení si nenechal ujít žádný buddhista v okolí.

Po příjezdu do Dillí, člověk zažívá pravý nefalšovaný kulturní šok. Přijeli jsme vlakem na nádraží New Delhi a okamžitě jsme se vydali do čtvrti Pahargandž, kde jsou stovky levných hotýlků. Od nádraží je to opravdu jen malý kousek pěšky, ale než vejdete do ulice Main Bazar, tak vás okřikne spoustu nadháněčů a prodavačů čehokoliv.

Systém vodních kanálů, které přivádí vodu a s ní i život a ptactvo do Keoladea, nechal postavit místní maharádža již na počátku osmnáctého století. Nevedl ho k tomu žádný zvláštní ornitologický zájem. Chtěl prostě jen snadno ulovit dostatek kachen a jiného vodního ptactva pro svůj stůl. Dnes obchází kolem jezírek pouze turisté, jejichž jedinou zbraní je výkonný dalekoled či atlas asijského ptactva.

V Indii jsme strávili čtyři měsíce. Pobyt v horských oblastech Ladakhu (1,5 měsíce) a Sikkimu (1 měsíc) byl opravdu „za babku“. Bez jakéhokoliv omezování jsme v pohodě vystačili s pěti dolary na osobu a den. Brouzdání po památkách v Radžastánu a přesuny z jednoho konce Indie na druhý (1,5 měsíce) náš rozpočet zdvojnásobily na deset či jedenáct dolarů na osobu a den. Podtrženo a sečteno: za čtyři měsíce v Indii jsme každý zaplatili zhruba 900 USD. Výdaje jsou poněkud vyšší, protože jsme Indii navštívili poprvé v životě a chtěli jsme proto vidět hlavní kulturní památky severní Indie.

Milí čtenáři, protože naši cestu napříč pobřežím Západní Austrálie považuji doposud za nejúžasnější cestovatelský zážitek, rozhodla jsem se s Vámi o podrobnosti naší 11-ti denní cesty podělit a snad i cestovatelům, kteří mají namířeno na druhou stranu světa, něco málo doporučit. Vraťme se tedy časově do doby před pár lety, konkrétně do období Velikonoc, kdy jsme (můj manžel, já a náš dvouletý syn Daniel) zmíněnou cestu podnikli.

Den šestý nás čekala opět dlouhá cesta a mnoho míst k zastavení, takže jsme nezaháleli vyspáváním a vstali časně ráno. Krátce na to jsme ale zjistili, že banánové plantáže, kde jsme si plánovali dopřát pravou banánovou snídani, otevírají až v 10 hodin.