Cestopisy a reportáže

Sledujeme úzkou pěšinku v hustém pralese. Luci tříská klackem do každého druhého kmene, protože někde vyčetla, že se tak nejlépe vyplaší zde velmi hojní sloni a buvoli a zabrání se tak případnému ataku z jejich strany. Vyčerpaní a splavení usedáme na břehu potůčku a ve vodě podivné barvy i konzistence vaříme čínské nudle. Před dvěma hodinami jsme utíkali pryč ze samburské vesnice před starcem s flintou na zádech, který nám u dřevěného kostelíku ukazoval cestu. Báli jsme se totiž, že si za to řekne o peníze. Před žebrajícími dětmi (nechápu, proč si malí Afričánci myslí, že bílí nosí v batozích jen bonbony a propisky), před starou polonahou čarodějnicí, kterou naše setkání k smrti vyděsilo, před dřevorubci s obrovskými sekerami. Co bychom teď dali za jakoukoliv živou bytost, která by nám alespoň teoreticky mohla poradit kudy kam. Na křižovatce sázíme na žlutou bahnitou stezku a po chvíli vycházíme z lesa na travnaté pláně s osamocenými osady. Přicházejí si nás od nich prohlédnout caparti v modrých přehozech i vážený pan učitel, který nás ubezpečuje, že tudy do městečka Poro skutečně dorazíme.

Jedna z těch vzácných oblastí světa, kde i dnes můžete „objevovat“, je provincie Khorasan v severovýchodním Íránu. V historii byla součástí bohatých a mocných říší, ale dnes je to zapomenutá část i tak málo známé země. Skvostné mešity, tajemné hrobky, zapomenuté hrady a karavanseraje tu překvapí v každém městečku.

O izolovanosti Ladhackého regionu nejvíc svědčí počet jeho přístupových cest. Slovy jedna. Abych nebreptala, oficiálně existují tři. Sedlo první přístupové cesty (5329 m.n.m.) nám zasypal sníh (on nám vlastně teď v květnu ještě neroztál). Druhou přístupovou cestu přes Kašmír nám zasypali Pákistánští a Indičtí vojáci. A že ani na jednu tuhle haldu lopata nestačí, museli jsme se dolopotit do Ladhaku jinak. Nezbylo než bolavě nabourat rozpočet a vznést se přes hory.

Dál bhat je nejrozšířenějším nepálským jídlem, jež můžete ochutnat v desítkách podob. Toto je jedna z nich.

Prodíráme se úzkými uličkami, lemovanými nepřetržitou řadou obchůdků. Proti nám se spěšně procpávají milióny nákupůchtivých lidí, hulákající prodavači s pojízdnými krámky, taxíky a do toho všeho ještě troubící dodávky. Připadáme si jako v lidském mraveništi. Jsme totiž v Istanbulu!

Německo – Švýcarsko – Francie – Monako – Itálie – Slovinsko – Chorvatsko – Rakousko 1. den Je pátek 11:00 hodin a po dlouhém pakování vyrážíme já a moje přítelkyně Magda na cestu. Není zrovna nejlíp, trochu poprchává, ale vyjedeme z Liberce a už se to lepší. V plánu máme cestu cca necelých 4000 km přes Alpy dolu na Francouzskou riviéru a podél pobřeží až do Chorvatska a zpátky přes Dolní Dvořiště domu.

Až po deseti měsících strávených na druhé straně planety jsme se dozvěděli od maorského kamaráda o české vesnici na Novém Zélandu. Hned bylo jasné, že se tam vypravíme.

Petra Bielinová Náš průvodce Lonely Planet z roku 2001 důrazně varoval před návštěvou Kašmíru. Přesto jsme velmi toužili navštívit město plné zeleně a především pak jezero Dal s hausbóty. Jaká tedy panuje atmosféra v dnešním Šrinagaru? To vám přiblíží následující řádky sepsané v září 2005, těsně před nástupem deštivých mozunů.

Kurdové žijí na mnoha místech Turecka, ale cíp země jižně a jihovýchodně od města Van až k iráckým a íránským hranicím je možné považovat za jejich jádro. Konflikt s ozbrojenými separatisty už utichl, ale cestovatelé se sem vracejí jen pomalu. Co je tu k vidění? Pověstné kočky s dvojbarevnýma očima napovídají, že se zde skrývá mnoho záhadných míst.

Po klasickém maratónu před odjezdem jsem si až v Londýně na letišti začal uvědomovat že letím do Afriky, která pro mě vždy zosobňovala magický,neznámý kontinentem o jehož fungovaní jsem měl pouze mlhavé představy.

Kdokoliv má rád pláže a romantické ostrůvky, ale nevyhovují mu velké hotely a stovky turistů, může zajet do Kambodži. Nejlepší ostrůvek měl jen čtyři bambusové bungalovy, jednu malou jídelnu a dlouhé pláže jen a jen pro nás. Vítejte na Králičím ostrově!

Mají moře ropy a písku a jednou za rok se tam koná hadždž, velká náboženská pouť muslimů do jejich nejsvatějšího města, Mekky. To je asi tak všechno, co běžně víme o Saúdské Arábii. Co je tam k vidění kromě písku a ropy?

Národní park Pantanal se právem pokládá za největší bažinu na světě, vždyť svojí rozlohou 190.000 km čtverečních je dva a půlkrát větší než Česká republika. Pravidelně každý rok během období dešťů (listopad až únor) zaplavuje řeka Paraguai rozsáhlé oblasti v západní části Brazílie.  

Ceviche (vyslovujte mezi [seviče] a [sebiče]), též psáno cebiche nebo serviche, je vpravdě jihoamerický předkrm, známý od Chile po Mexiko. My jsme jej poprvé ochutnali v Peru, proto Vám předkládáme peruánský recept.

Největší marocké město, které obrovsky proslavil hollywoodský trhák o osudové lásce na pozadí druhé světové války, má s filmovou romantikou společné vlastně jen jméno.