Cestopisy a reportáže

Osm desítek dětí z himalájské vesnice Kargyak a okolních osad v severoindickém státě Džammú a Kašmír doufá, že na podzim příštího roku poprvé zasedne do lavic Sluneční školy. Díky českým dobrovolníkům.

Tiwanaku je vzdálené od La Pazu jen 72 km, takže je to místo ideální pro nedělní výlet. Autobusy tam vyjíždějí od místního hřbitova. I když je to zóna poměrná nebezpečná, vyplatí se riskovat, protože významné ušetříte na jízdném. Pokud byste se rozhodli jet z terminálu nebo případně s některou z cestovek, zaplatíte až pětkrát více.

Nahlédněte do úryvku knihy „Indonésie, batoh a já“ od cestovatelky a spisovatelky Saši Ryvolové, která společně s Vaškem Lomičem vyrazila na vlastní pěst do divočiny Západní Papuy (dříve Irian Jaya).

V íránských pouštích je možné spatřit pravidelně rozmístěné hromady země, a to i daleko od jakéhokoli osídlení. Kdo a proč je vytvořil v bohapusté krajině, kde nic není?

Na Zemi neexistuje lepší vodní ráj než skalní bludiště v Karijini na SZ Austrálie, kde v systému barvitých skalních kaňonů pavoučkujete nad proudem vody …

Rozhovor s Martinem Mykiskou o jeho pobytě v Antarktidě, kde strávil rok na české polární stanici na ostrově Nelson v souostroví Jižních Shetland nedaleko Antarktického poloostrova.

Thajci nejedí hmyz úplně běžně. Abyste viděli na tržnici smažené larvy nebo hmyz, musíte mít trošku štěstí.

Jak bych začal vyprávění o snowboardovém dobrodružství, odehrávajícím se v zemi, která na mnohých ministerstvech zahraničních věcí figuruje z hlediska bezpečnosti cestování jako krajně nedoporučovaná? V Evropě přetrvávají již několik let názory, že každý turista přijíždějící do této země bude okraden, unesen nebo zastřelen. A má-li někdo modré oči, je to samo o sobě dostatečný důvod, aby se o něm uvažovalo jako o člověku vhodném k únosu – je to patrně buď příslušník kolumbijské elity, nebo bohatý cizinec. Zapomeňme ale na poněkud zkreslené mediální perličky kopírované z amerických médii a pojďme se věnovat něčemu pozitivnímu, co v této zemi neodiskutovatelně převažuje.

Země, za jejímž názvem si každý představí tropické pralesy na ostrově Borneo, někdo Petronas Twin Towers v hlavním městě Kuala Lumpur, málokdo ještě čajovníkové plantáže nebo nádherné pláže. To vše je Malajsijská federace.

Jenom jedno město světa se může pochlubit tím, že leží na dvou kontinentech zároveň. Bosporský průliv, který půlí tureckou metropoli, také odděluje Evropu od Asie. Možná i díky tomu nabízí Istanbul fascinující směs východní exotiky a pohostinnosti se západní civilizovaností, luxusem a bezpečím.

„S lodí jenž přiváží čaj a kávu odjedu jednou na dalekou Jávu,“ snil kdysi Konstantin Biebl. Exotická ostrovní země, která českého básníka tolik uchvátila, splní vaše nejnáročnější cestovatelské sny. Indonésie je totiž nesmírně rozmanitá a má stovky nejrůznějších tváří.

Je to malé, má to korálový útes, největší koncentraci jaguárů, zrají tam leguáni a kvůli množství brodivých ptáků se tam špatně plave, co je to? Touto zemí je …

Jeho přísné oči jsem poprvé spatřil na perských hranicích. Doprovázely mě pak v Íránu na každém kroku. Chvílemi jsem měl pocit, že si mě podezřívavě prohlížejí i ve spánku.

Často se hovoří o vstupu Turecka do Evropské unie. Je to taková podivná hra. Turecko by chtělo, EU vstupní jednání stále oddaluje. Jednou vadí Kurdové, podruhé islám. Letos v červenci jsme se rozhodli podívat do Turecka sami na vlastní pěst, trochu zjistit jaké Turecko vlastně je. Autobus bulharské společnosti Katev nás hodil za 24 hodin na centrální nádraží do bulharské Sofije. Cesta přes Srbsko utekla rychle, horší byl přejezd srbsko-bulharské hranice.

Na cestách se občas přihodí věci, které by ani nejlepší spisovatel nevymyslel. Platí to zvlášť o cestování individuálním, kdy je člověk v mnohem větším kontaktu s místními lidmi. Někdy jsme pouze pozorovatelé, jindy jsme bohužel/bohudík sami aktéři.