Denně nové reportáže a cestopisy ze všech zemí svět. Cestovatelské tipy, zajímavá místa, online průvodce, aktuální informace připravené cestovateli.
Probuzení bylo velmi příjemné, zvlášť když člověk dlouho nejí maso. Přišlo se na nás totiž podívat několik stovek kilo hovězího a telecího masa 🙂 Jinak ale pohled na oblohu věštil déšť. Po nezdařeném pokusu o vyprání pískem zaneseného KN-ka v potůčku s písečným dnem, kdy stejný díl písku, který byl proudem umyt, byl vzápětí opět nanesen, jsem navždy proklel vynálezce filtrů. Sotva jsme sklidili stan, lehce se rozpršelo 🙁
Loď se mírně pohupuje, takže spíme jako mimina. Jak by ne, konečně spánek bez pozoru před místňáky, kanci, pavouky, medvědy a další havětí. Probouzím se až po desáté, zrovna je z okna vidět Korsika. Rychle do sprchy s teplou vodou, už bylo na čase. Jdeme se optat na tu slibovanou prohlídku strojovny. Chvilku tu vypadá nadějně. Pak ovšem zvoní telefon. Máme smůlu, teroristé prý nikdy nespí! V rozhlase hlásí, že se otvírá Self-service food. Jídla dobrá, ceny (na západní Evropu) normální.
Po návratu z Amazonie jsme strávili dva dny v Quitu a zařídili vše potřebné před odletem, jako byl např. nákup prášků na mořskou nemoc a doplacení ceny za letenku. A pak nastal konečně ten den, 9. listopad 2005, na který jsme se tak hrozně moc těšili.
Je mladý, výbušný, má ostrá ramena a jeden čudlík tam dole. Ta výbušnost jsou vulkány, ta ramena jsou jižní Alpy řvoucích čtyřicítek, ten čudlík si říká Stewart Island.
Největší mangrovy světa se rozkládají v Bengálském zálivu na hranicích Indie s Bangladéší. Sundarbans jsou místem, kde se kořeny stromů derou nahoru nad zem a v husté spleti se pak schovávají tygři indičtí.
Když se řekne Kazachstán, většina lidí, jak jsem zjistil, nemá jasnou představu, s čím si tuto zemi spojit. Někdo si vzpomene na kosmodrom Bajkonur, jiný si představí stepi a téměř každý si myslí, že to je „někde v Rusku“.
Kdo patří k vyznavačům bílých vrcholků a šikovných „létajících“ prkýnek, nechť se vydá na daleký sever do bílé krajiny. Sny máme přeci pro to, abychom si je plnili.
Před tisíci lety stávalo v dnešním severním Kyrgyzstánu jedno z hlavních měst říše Karachánovců. Nazývalo se Balasagün a leželo na jedné z větví Hedvábné stezky. Tato větev sem přicházela z Kazachstánu, odtud překračovala velehory v sedle Torugart a napojovala se na hlavní trasu v Kašgaru, na okraji pouště Taklamakan.
Australská tranzitní víza – udělují se zdarma, trvají 72 hodin, tak proč si do klokanova nehopnout, když je hop po cestě a zdarma?
Pár kilometrů jižně od Biškeku, hlavního města Kyrgyzstánu, se táhne pohoří Kyrgyzský Alatau, které vytváří za dobrého počasí dokonalé pozadí města. V těchto horách se nachází poměrně známé údolí Ala Arča vedoucí k ledovcům a vysokohorským jezerům. Z údolí se dá ale také vystoupit do překrásné ledovcové kotliny Ak-Say, kam se právě chystáme. Touto kotlinou totiž protékají hned tři ledovce a je ohraničena nejvyššími vrcholy celého pohoří.
Jsme skoro na hranici a před námi je dlouhatánská fronta aut. Řidič si z toho ale nic nedělá a s vervou se pouští do předbíhání. Nejprve popojede, jakoby se chtěl vměstnat do mezery mezi auty, načež šlápne na plyn a zase popojede podél fronty aut. Až skoro k bráně, k vojákovi, který mu začne nadávat a vrací ho zpět, na konec fronty.
První obraz z Laosu je hodně surrealistický. Stařenka v tradičním barevném kroji sedí hned za hranicí na zemi u velkého mraveniště. Neustále mravence shrabává na hromádku. Až pak mi to dochází – vždyť ona tady vlastně prodává svačinu. Mraveniště si sem z lesa přinesla v ošatce. Mravenci se ovšem nejí syroví, fuj! Nejprve je přece musíte lehce osmažit. Nejlepší prý jsou kukly. Zvířata, hmyz a rostliny ulovené či posbírané v přírodě tvoří v této z půlky stále zalesněné zemi nemalou součást potravy. Ještě letos na jaře vědci během prohlídky zboží na vesnickém trhu identifikovali tři nové zvířecí druhy, včetně zcela unikátní skalní krysy.
Když v roce 1979 první islámská revoluce v moderních dějinách smetla krutou vládu šáha Pahlavího nad Íránem, mohl se její inspirátor a velký vůdce Ajatolláh Chomejní konečně vrátit z exilu. Na letišti ho čekalo několik milionů nadšením a emocemi opojených lidí. Reportér BBC se tehdy Chomejního při výstupu z letadla zeptal: „Co cítíte?“. Ten se jen rozhlédl kolem a suše odpověděl: „Nic.“
Pákistán je země mnoha protikladných tváří, proto stojí ne za jednu, ale hned několik návštěv.
Jak funguje obrácená forma sexuální turistiky? Do Palmyry jezdí německé dámy zpestřit si život s tmavými a mužnými arabskými hochy. Pro ty je to příležitost, jak velmi příjemným způsobem zlepšit finanční situaci své rodiny …