Cestopisy a reportáže

Pákistán je země mnoha protikladných tváří, proto stojí ne za jednu, ale hned několik návštěv.

Jak funguje obrácená forma sexuální turistiky? Do Palmyry jezdí německé dámy zpestřit si život s tmavými a mužnými arabskými hochy. Pro ty je to příležitost, jak velmi příjemným způsobem zlepšit finanční situaci své rodiny …

Přestože Kyrgyzstán láká cestovatele hlavně svými horami, může nabídnout i řadu historicky významných míst, protože tudy mimo jiné kdysi procházela Hedvábná stezka. Například města Oš a Özgön ležící na jihu země v kyrgyzské části Ferganské kotliny jsou toho dobrým dokladem. Obchodní duch Hedvábné stezky stále žije v bazarech obou měst. V Özgönu se dokonce zachovalo i několik památek z její doby.

Zahlédli jste někdy fotografii zvláštního pozlaceného kamene, z jehož vrcholku vyrůstá zlatá pagoda? Nás tento obrázek zaujal natolik, že jsme se vydali kámen najít.  

Maroko je pro nás Evropany asi nejdostupnější africkou islámskou zemí vhodnou pro nezávislé cestování.

V Maroku lze smlouvat o všechno a je to asi „národní sport“. Pevné ceny nikde neuvidíte, snad jen ve velkých obchodech s potravinami ve velkých městech. První cena obvykle začíná na 2-3 násobku ceny, na kterou se můžete smlouváním dostat.

Meknes se nám ze všech tří královských měst (Fés, Marakeš, Meknes) líbil asi nejvíce a jeho návštěvu doporučuji, zejména medinu, která je velikostně srovnatelná s medinou Fesu, ale je klidnější a celkově je to příjemné místo pro bloudění úzkými uličkami.

Z Meknesu jedeme busem do Azrou, městečka obklopeného cedrovými lesy. Vzduch je zde čistý, ale chladný, přestože slunce svítí a na nebi ani mráček. Je to příjemné a klidné město, vhodné jako výchozí bod pro menší treky po okolí.

Casablanca se nám moc nelíbila, je to veliké špinavé město evropského ražení, navíc plné lidí. Koloniální architektura je však krásná a odsvěcený křesťanský kostel nedaleko velkého francouzského parku stojí za návštěvu.

V Maroku jsme strávili ve dvou přes pět týdnů a nic, co by nás nějak ohrožovalo, se nepřihodilo. Drobné problémy a nesnáze jsme řešili snad denně, ale to už k podobným cestám patří a to je právě to, proč mám takové výpravy nejraději.

Možná bych se hned na úvod mohla zmínit o ekvádorské stravě, i zde platí stokrát omílané pravidlo „Uvař to, oloupej a nebo nech být“. Ekvádorské jídlo nám přišlo trochu jednotvárné.

Po dvou cestách do Asie a dvou do severní Afriky jsme se s Michalem rozhodli objevit další kontinent a naše volba padla na Jižní Ameriku. Dlouho jsme studovali různé průvodce (včetně knih Hanzelky a Zikmunda), až jsme nakonec vybrali Ekvádor.

Ikárie leží ve východní části Egejského moře, blízko tureckého pobřeží. O její skalnaté pobřeží se měl rozsekat neposedný Ikaros, který se svým otcem Daidalem prchal ze zajetí na Krétě.

Srinagar leží v otevřeném údolí. Díky tomu je zde spád řeky minimální, navíc se Alaknanda rozlévá do širokého a poměrně mělkého koryta a tím pádem i proud v řece se znatelně zpomaluje. Úsek z Rudraprayagu nebyl již nikterak obtížný. Snad jen několik vodních válců zpestřilo našim vodákům plavbu, ale jen proto, že se sami rozhodli do nich vplout. Navíc na této části řeky společně s nižším úsekem Srinagar – Deoprayag se hojně komerčně raftuje, proto se zde nedá očekávat nějaké zásadní překvapení. Konec konců v okamžiku, kdy ráno vjížděli do peřeje nad Mandakini river, se o několik set metrů níže připravoval k plavbě i raft, zajišťující klukům společnost na řece.

Jak to vypadá v ráji? Tyrkysově průhledná vodička v mořské laguně, sněhobílý písek, palmy a motu, nebo-li malé ostrůvky. Jeden takový jsme si obešli kolem dokola. Nikde ani živáčka.