Cestopisy a reportáže

Rozjeli jsme se do Jižní Koreje na můj popud, když jsem si po Mistrovství světa ve fotbale 2002 četl na internetu různé články sportovních novinářů a ty ve mně vyvolaly takovou euforii, že jsem se rozhodl. že do Asie pojedu.

Při večerní procházce jsem potkala Egypťana, který si přisedl na lavičku a zapojil se do debaty, již jsem vedla se svým krajanem. Bavili jsme se o egyptské mentalitě …

Slovo Zabaleen označuje ľudí, ktorí sa zaoberajú zbieraním odpadkov. V každej štvrti sa denne nájdu otrhaní mladí chlapci, ktorí vysypávajú obsah popolníc na voz za svojho oslíka a odvážajú to nevedno kam.

Projel jsem se Yurikamome až na konečnou do stanice Toyosu. Tenhle zadní úsek dráhy zprovoznili teprv na jaře 2006 a je dost zajímavej, protože se občas jede místy, kde jsou jen louky a mokřiny (doslova).

Když člověk cestuje po těch divočejších místech, kde se cítí jako v jiném světě, důležité problémy se najednou stávají směšnými nebo postupně zcela mizí. Věci získávají jinou perspektivu. S tím jsem projel Afghánistán ze západu na východ.

Návštěva zdejší cizinecké policie (či jak se úřad jmenuje) v Shinagawě: z nějakého mě nepochopitelného důvodu japonská ambasáda v Praze vydává jen jednovstupé vízum. Čili pokud někdo chce multiple-visa (a vzhledem k poloze Japonska je to pokud jde o cestování žádoucí), musí si vyplnit formulář, připlatit asi šest tisíc jenů a vysedět frontu. Pak dostane do pasu malou samolepku a je to.

Pokud vás při návštěvě vietnamské Hanoje přepadne chuť na knedlo-zelo-vepřo nebo dršťkovku, nemusí vaše chuťové pohárky čekat až na návrat domů. V Hanoji je totiž Česká hospoda.

Pokud budete v Austrálii, neměli byste zapomenout na největší písečný ostrov na světě Fraser Island (délka 122 km), který je od roku 1992 pro svou unikátní přírodu součástí světového dědictví UNESCO.

V Dar es Salaam skvěle funguje autousova doprava. Je samozřejmě mnohem levnější než taxíky. Jezdí minibusy a větší autobusy. Do minibusu se pohodlně vejde asi 15 lidí, narve se tam i 25 lidí. Stojí vždy 200Ths (asi 3,50kc) ať jedete jak daleko chcete.

Vientiane je hlavní město Laosu a pro nás jedno z nejpříjemnějších hlavních měst, jaké jsme kdy viděli. Působí opravdu rodinným dojmem, asi jako hlavní vesnice. Žádné paneláky, žádné mrakodrapy. Jen pár domků, nějaký ten chrám a hromada motorkářů.

Dnes spíme naposledy v našem útulném hotelu v Daru, zítra v 6.15 odjíždíme do Mbeyi. Užila jsem si nočního města. Odpoledne jsme byli na návštěvě v okrajové čtvrti a vraceli jsme se až za šera. K minibusu nás doprovodil malíř Sayuki a než jsme se dostali na hlavní silnici, byla tma. Hlavní silnice znamená asfaltku, která vede rovně do centra a na ní kolmo navazuji široké prašné cesty, kolem nichž je zástavba s úzkými uličkami. Noční Dar má zas úplně jinou atmosféru. Všude se to hemží lidmi tak do jedenácté hodiny.

V Nezávislém státě Samoa narazíte na tyrkysové vody Pacifiku, které se snoubí s oslňující bělostí plážového písku. Má-li být někde ráj, pak je to tady.

Večer jsem si všimla otrhané upoutávky na recepci, která nabízela výlety po okolí. Zaujala mě vesnička Abyaneh. Je to jedna z vesnic, kde se stále drží tradice a ženy nosí květované kroje typické pouze pro tuto oblast. Říká se, že pokud by měl cestovatel navštívit jednu íránskou vesnici, pak by to měla být právě Abyaneh, která je jednou z památek spadajících pod ochranu UNESCO. Vesnice je celá postavená z červených cihel a domy mají dřevěné vyřezávané dveře, okenice a balkóny. Obrázky na hotelové nástěnce vypadaly naprosto úchvatně a proto jsme si výlet zamluvily v hotelové recepci.

Pokus předat český ambasádě v Tokiu formulář s našimi údaji, já nevím, třeba pro účely sčítání cizinců po zemětřesení nebo aby nás pozvali na nějakou veselici.

Po nácviku trekování v proudech deště na Abel Tasmanu jsme se vrhli na pořádný sedmidenní přechod hor nad Nelson Lakes, s dětinskou radostí, že další trek už nám na Zélandu nemůže přece celý totálně propršet.