Cestopisy a reportáže

Bylo nebylo. Narodilo se jedno miminko. Takový modrooký blonďatý drobeček, který dokázal mámě zpřeházet život od základu. Bylo mu jedno, že máma miluje cestování a půlku srdce zapomněla kdesi v dalekém Íránu a ještě vzdálenější Indii.

Putujeme z Thajska do kambodžského Siam Reapu a prvních 50 kabodžských kilometrů za hranicí jedeme po něčem, co vypadá jako zorané pole. Hrůza, utrpení a modřiny po celém zadku!

Qom, Teherán, Ahmádábád Qom. Pomalu se začínalo stmívat, když jsme vystoupili v Qomu před hrobkou Fáteme, sestry emáma Rezy, který je pohřben v Mašhadu. Zaplatili jsme taxíkáři a zůstali jsme stát na ulici s batohy na zádech. Já tedy i s uvázaným Karímkem na břiše.

Gonbade Kávus, Gálíkaš Po výletu ke Kaspickému moři do Bandare Torkomán, jsme opustili Gorgán a vypravili jsme se do Gonbade Kávus. Gonbad, Gonbad, Gonbad, (rozumí se Gonbade Kávus) vyřvával náhončí na minibusovém nádraží. Jakmile se minibus naplní, už je přistaven další.

Mašhad, karavanseráj Rubát Šaraf Vykoukla jsem z okna hotelu. Nechtěla jsem věřit, že to není jenom zlý sen. Padal sníh. Ven se nám moc nechtělo, ale Karímek byl jiného názoru. Začal se nudit, a tak jsme se šli podívat do hrobky emáma Rezá.

O svatyni Yasukuni a vedle stojícím Muzeu historie Japonska Yusukan se mi píše špatně; necítím se být dostatečně kvalifikován (a ostatně kdo vlastně pro tohle téma kvalifikován je), abych mohl podat nějaké precizní resumé, navíc se jedná o jednu z nejcitlivějších záležitostí japonské historie, tak jen alespoň několik dojmů.

Mexiko je země s největší mírou korupce, která bují na všech úrovních, a nejvíce v hlavním městě. Sami jsme se o tom přesvědčili hned druhý den našeho pobytu, byla to veselá a poučná, ale především pěkně drahá zkušenost.

Starobylé město Kašgar, které je dnes nejzápadnějším městem Číny, platilo po stovky let za nejdůležitější křižovatku Hedvábné stezky ve východní polovině její trasy.

Casablanca je obrovské, skoro evropsky vypadající, průmyslové město, ovšem nato, abychom naplno utrpěli kulturní šok, to naprosto stačilo.

Imlil je horská vesnička na konci dlouhého údolí, nad níž se již tyčí třítisicové velikány se sněhem pokrytými vrcholky a opodál také Džebel Toubkal, nejvyšší hora Atlasu, která je ještě o kilometr převyšuje. Samotný Imlil je ve výšce přibližně 1700m nad mořem.

„Oni wa Soto! Fuku wa Uchi! Odejdi ďáble, vejdi štěstí!“ volají Japonci při slavnosti Setsubun 3. února, tedy den předtím, než do Japonska přijde podle tzv. lunárního kalendáře jaro. Svátek je (alespoň symbolicky) spojen s návratem slunce, klimatickými změnami, obnovou těla a mysli, potažmo znovuzrozením.

Hinduistický svátek Thaipusam je v samotné Indii zakázaný. Dodnes se však praktikuje v Malajsii a Singapuru a právě 1. února probíhají hlavní průvody. Několik Čechů odjelo pozorovat tyto slavnosti na místo činu.

Praha Dejvice, pět hodin ráno „Paní, no tak, netlačte se!“ křičí jiná paní, která se tlačí jako druhá do autobusu směrem na letiště. Odjíždíme pěkně narvaní, ale co, vždyť je to skoro prázdný autobus v porovnání s tím, co mě prý čeká v Indii…

Západní Čínu tvoří provincie Tibet, Qinghai a Xinjiang. Přestože žádný z těchto regionů nemá etnicky ani historicky s Čínou mnoho společného, dohromady tvoří více než třetinu jejího dnešního území.

Poprvé jsme si Cusko užívali, aniž bychom zrovna odněkud přijeli nebo někam odjížděli. Osídlení pochází z doby starší, ale podle incké legendy jej založil Manco Capac roku 1 200 n.l.. O dvě stě let později, za Inky Pachacutiho, se stalo metropolí Incké říše.