Cestopisy a reportáže

Trochu jsme si přispali a po osmé hodině jsme vyrazili asi 30 mil východním směrem k jedné z největších elektráren na světě – Hoover Dam.

Do půlky nahá zpocená těla, divocí a rozjaření účastnící, chraplavé skandování, záblesky zlata a diamantů v hemžícím se davu… Jeden z nejproslulejších festivalů v Tokiu se jmenuje Kanda Matsuri a řadí se mezi tři nejvýznamnější festivaly v Japonsku.

Z Picktonu jsme se nechali vyvést člunem k Ship Cove, kde začíná čtyřdenní Queen Charlotte Track. Celková délka je 71 km a cesta vede úzkým pásem pevniny podél zálivu stejného jména většinou kapradinovým pralesem.

Na pobřeží Atlantského oceánu v Maroku se můžete setkat s 3. největší mešitou na světě. Větší jsou už jenom v Mecce a Medině v Saúdské Arábii. Určitě vás překvapí otevírací střecha nebo vytápěná podlaha.

5.4. Poso – Ampana Dneska máme v plánu sehnat někde auto, podívat se na okolní vodopády a dojet do Ampany. Hrozně prší. Ono neprší, ono leje. Losujeme, kdo z nás dvou se obětuje a půjde sehnat auto. V tom přichází Karel se slovy: „Prší co?“

3.4. Tana Toraja – jezero Poso Všechny autobusové společnosti (dvě) chtějí za cestu z Rantepaa do Pendola 50.000Rp/os. Po zralé úvaze se svěřujeme do rukou autobusové společnosti Batatumonga. Ono víc jak deset hodin v autobuse… Problém je teď právě v tom, že autobus má rozdělaný motor a není stále jasné, jestli se ho podaří opravit. Čeká už tady víc lidí, ale na rozdíl od nás je časové zpoždění vůbec nepřekvapuje. Vypadají naprosto spokojeně.

Ostrov Perhentian je malebný tropický ráj, pravé eldorádo pro milovníky šnorchlování, potápění a nádherných pláží s bílým pískem. Tato místa patří k nejkrásnějším v celé jihovýchodní Asii, takže pokud chcete strávit dovolenou téměř ve stylu Robinsona Crusoe, stojí i poněkud delší cesta za absolvování.

Fidži je osamělá skupina 320 ostrovů korálového, nebo vulkanického původu v jihozápadní části Tichého oceánu. Obyvatelé se dělí na dvě zcela odlišné etnické skupiny. Původními obyvateli jsou Melanésané.

To jsme si takhle vyšli jednoho pěkného svátečního dne do zahrady Koishikawa Korakuen; tahle zahrada je představitelem krajinného typu, čili na relativně malé ploše se v několika zákoutích prezentují různé japonské (a tady i čínské) krajiny. Najdete tu vedle sebe rybník, kameny, uměle vytvořený kopec, stejně tak jako speciálně vysazené kytky nebo malé rýžové pole. Zahrada je v Tokiu jednou z nejstarších (údajně i nejhezčích), postavena byla začátkem éry Edo, čili v 17. století.

O japonském Zlatém týdnu je potřeba taky napsat, protože se jedná o období, kdy se dává do pohybu obrovský počet Japonců. Golden week je kolekce čtyř národních svátků, kdy se tedy nepracuje a která (díky dvěma víkendům okolo) představuje událost srovnatelnou snad jen s Novým rokem. A jaké svátky Zlatý týden zahrnuje?

Kawagoe (s podtitulkem „malé Edo“ v turistickém letáčku) je dalším z tipů na jednodenní výlet z Tokia. Odkaz na éru Edo (1603-1867), potažmo srovnání Kawagoe s Nikko a Kamakurou je namístě: právě tady je možné vidět celé kusy historických ulic s domy „kurazukuri“. O těchto výrazných domech se sluší napsat víc.

Mladý chlapec se přede mne postavil a ptá se „co chceš? Mám všechno“ a ukazuje na krámek s látkami. Chcete CD, ale je pro vás příliš drahé? Na břehu řeky Gangy vám ho ochotný prodavač vypálí.

„Po cestě Tuniskem jsme zjistili, kam bývalí estébáci ulejvaj svoje vytunelovaný peníze …“

Domluvit se s nějakým Japoncem se rovná malému zázraku. Je třeba se totiž ponížit na úroveň japonské výslovnosti. Např. když zajdete do „Makudonuradu“, tak musíte poprosit o jeden hambaagaa.

Je několik možností, jak utéct před všudepřítomným hlukem a vůbec všemi nezdravými atributy tokijského mraveniště. Ale největší relax není ani jogging po břehu Tokyo Bay, ani čumění na YouTube, ale kupodivu příroda.