Cestopisy a reportáže

Pondělí 18.9.2006 V 9:30 nás budí tlukot na dveře – Joshe: „vstávat budíček, sluníčko svítí“. Otráveně kňourneme, že slyšíme. Pak šupky dupky na snídaňku s 2 ošatkami ekmeku (čím dál tím větší spotřeba. Jdeme k moři – koupačka a šnorchlovačka.

Už se těšíme až poznáme tu zemi plnou stád koní pasoucích se v nekonečné stepi a na lidi svobodné duchem i prostorem.

Sobota 9.9.2006 Parádní začátek. Sešli jsme se na ruzyňském letišti kolem 18té hod (odlet 19,15 hod). Tak nějak jsme se kousli v „Meeting Point Baru“ a pozapomněli na to, že bychom to měli pomalu, ale jistě směřovat k odbavení. V 18,50 nás konečně napadlo zkontrolovat čas a s úlekem jsme vyběhli nechat si zabalit krosny.

Je královnou mezi pouštěmi. Bílá. Pokrytá zvlněnými písečnými dunami. Vypadá velmi nevinně a čistě. Přes den svítí písek bělostnou barvou. Dovede však být i krutá a nevlídná. Nechá přežít jen ty nejsilněší. Krajina ve White Sands vypadá jakoby byla pokrytá čerstvě napadaným sněhem. Na silnici jakoby ležel dokonce i led.

Cestujete rádi vlakem? Chtěli byste se podívat do Albánie? A co takhle to spojit? Tomáš Tkáčik se rozhodl vyzkoušet albánskou železnici na „vlastní kůži“ a přináší pro vás praktické rady, jak si to co nejlépe užít.

Hlavním cílem naší výpravy byla především nížinná amazonská džungle – „Zelené plíce planety“, jak tuto oblast nazývaly naše učitelky při hodinách zeměpisu; „Zelené peklo“, tak je nazývána lidmi, kteří zde žijí a nic nás nenechává na pochybách, že je to příměr zdaleka nejvýstižnější.

Jedí Mexičané opravdu fazole a tortilly? Jak vzniknul proslavený nápoj – tequila? Mexiko je velká země, která skrývá nejen krásné památky, ale i mnoho zajímavostí.

Jak se můžete v indické Chennai dostat do popředí zájmu novinářů i policistů? Snadno. Milan, Eva a samozřejmě i Heduš si podobné nedorozumnění prožili na vlastní kůži a nám posílají své zážitky on-line přímo z cesty.

Pondělí 19.3. Vstáváme o půl deváté a rovnou na terasu nám servírují snídani – plný talíř ovoce, toasty, vajíčko, džus a kávičku. S plnými žaludky jdeme procházkou do městečka Lamu, vzdálené 3 km od Shelly. V Lamu si vyřizujeme let zpět do Nairobi za 122 USD/osobu se společností 54. Procházíme krásně nepravidelnými, úzkými uličkami, fotografujeme co to jde a prolézáme místní obchůdky. Mezitím hledáme vhodnou restauračku na oběd a přímo do rány nám přijde černoch, který nám nabízí jídlo v jeho restauraci.

aneb na kole z Canbery do Sydney

Přirovnání „bordel jako v Bengálsku“ jsem plně pochopila až po pár dnech v Kalkatě. Když si člověk zvykne na smog a smrad, zběsilá jízda v protisměru mu začne připadat normální a zuřivé houkání aut přestane vnímat, překvapí ho mladíci, zvracející z okének autobusu na kapoty okolních aut, jako by se nechumelilo.

Pondělí 12.3. Ráno vstáváme v 5:15, aby jsme stihli bus do Dar es Salaamu v 6:00. Sedáme si do busu, který je podle standardů ten luxusnější. Špína, malé sedačky, úzká ulička, vedro, otírající se zadky černochů o naše těla a zpocené smradlavé pachy musíme vydržet 6 hodin. Konečně vystupujeme a odháníme taxikáře a naháněče. Děláme si základnu ve stínu pod stromem. Snažíme se z průvodce zjistit, kde přesně jsme, ale tohle nádraží v mapě není. V tu chvíli k nám míří silná policistka, která nám nabízí pomoc. Jenže nemluví anglicky, takže nám volá kolegáčka, který nám vysvětluje, že pěšky až k přístavu nemůžeme dojít, že je to moc daleko. Policistka nám vysvětluje, že když chytneme taxíka přímo na ulici, bude to drahý. Ochotně se úkolu chytí sama a za chvíli máme přistavené taxi s dohodnutou cenou 10 000 TSH.

Hledáte tropický ráj? Jižně od rovníku, schovaný za datovou hranicí, jej naleznete. I když na první pohled se Samoa může od vašich romantických přestav lišit.

Jestliže jsem řekl, že Tabríz příliš neoplývá tím, pro co jste do Íránu přijeli, pak toto tvrzení rozhodně neplatí o malé, horské vesnici Kandovan. Stojí za to ji spatřit a projít se jejími ulicemi. Na tento výlet jsem se vydal se Siou a jeho dvěma přáteli. Domluvili jsme se, že se sejdeme druhý den v pravé poledne u mého hotelu. Sám jsem byl zvědav, nakolik je v Íránu možné věřit slovu muže.