Cestopisy a reportáže

Hladiny mokřadel a jezer argentinské přírodní rezervace se fotogenicky blýskají v zapadajícím slunci. Jsou posety četnými plovoucími ostrovy tvořenými odumřelou hmotou bujné vodní vegetace a obývány nespočtem unikátních živočichů.

Pro Evropana je Tanzánie a ostrov Zanzibar zcela jinou „chutí“, na kterou si musí zvyknout. Každému ale nakonec zachutná. Vždyť je to jeden z posledních přírodních rájů, který slibuje spoustu nevšedních zážitků.

Občanské sdružení Kintari foundation dokončuje rekonstrukci školy Ngolang na Lomboku. Přinášíme závěrečnou zprávu z projektu, který podpořil Expediční fond.

Co dělají Číňané, když nechystají Olympiádu, nebo oslavy 60. výročí založení ČLR? Jak vypadá všední život v této nevšední zemi? Pojďte se podívat, co nám při navštěvování památek může uniknout.

Keňa je stále častějším cílem luxusních turistických zájezdů. Můžete se tam ale také vydat s dobrovolnickým projektem a zjistit, jak se tu žije, pomáhá a třeba i čistí životní prostředí. Pohovořit s Masaji o recyklaci odpadků bude patřit mezi největší zážitky.

Nahlédli jsme do hlavní svatyně s replikou posvátné bárky, v níž se přepravovala Horova socha. Za ní se nachází původní obětní kámen. Mnohé reliéfy v chrámu božského sokola napovídají, že se zde neobětovaly pouze květiny, mléko, víno a potraviny…

Křišťálově čisté moře, jedna zátoka s nádhernými plážemi vedle druhé, ospalé vesničky vysoko na skalnatých útesech a bílé vápencové útesy v pozadí lemované horskými hřbety s piniovými háji, to je italský poloostrov Gargano.

Gruzie bývala za sovětské éry velmocí v pěstování čaje. Proč tomu dnes tak není, se vydala zjistit expedice, podpořená Expedičním fondem.

Singapur bývá většinou pro naše cestovatele pouze přestupní stanicí k cestě po okolních státech Jihovýchodní Asie. V našich médiích můžete většinou číst pouze o zákazech a nepříjemnostech, které nás v Singapuru čekají. Není tomu ale tak.

Gasherbrum neboli „Krásná hora“ se tyčí nad ledovým světem pákistánského Karákoramu. Vydejme se po stopách expedice, která se letos v létě rozhodla tuto osmitisícovku poznat ze dvou různých stran.

Mé dvouměsíční putování po střední Americe jsem se rozhodl zakončit v hlavním městě Mexika, v Mexico City. Po přepadení v Nikaragui mi už nezbývalo mnoho peněz a tak jsem místo cestovaní po jihomexickém státě Chiapas vyrazil navštívit mou kamarádku Noru do jednoho z největších měst světa.

Yogyakarta Na nádraží jsem se setkala s Deby, s níž jsem navázala kontakt díky CouchSurfingu. Byla moc ochotná, ani jí nevadilo, že na mě na nádraží hodinu čekala. Nasedly jsme do jejího terénního auta a jely jsme do jejího domu, který byl vzdálený jenom 15 minut cesty od nádraží. Dům byl úplně jinačí než ty, které jsem znala. Byl menší, jednodušší a prostší. Koupelna se blížila typickým indonéským. Nebyla tam vana, sprcha, ani splachovací záchod, nýbrž kamenná čtvercová káď, do níž se napouští voda z kohoutku. Tato voda se nabírá do naběraček, kterými se lidé polévají. Touto vodou se také splachuje záchod, v této koupelně byl tureckého typu.

Obří želvy, ještěři Iguana, modronozí ptáci Boobies nebo kolonie tuleňů tvoří z Galapág jednu z nejlepších přírodních „safari“ na světě. Našlapujte tiše po bělavém písku, poslouchejte šumění moře a uvidíte na vlastní oči, co znáte jen z obrázků.