Cestopisy a reportáže

Wutaishan leží na jih od Pekingu a je charakterizován jako jedna ze svatých hor, i když slovo „hora“ tady není zcela na místě. Jde vlastně o rozlehlé údolí, kolem kterého se zvedá pět vrcholků dosahujících výšky kolem 3000 m nad mořem. Odtud také pochází název pohoří, které lze do češtiny přeložit jako pohoří Pěti teras.

Xiahe se nachází v tzv. „vnitřním Tibetu“, v provincii Gansu (Kan-su) a patří k nejzajímavějším městům v Číně.

Xi’an je hlavní město provincie Shaanxi (Šen-si). Leží ve střední Číně v oblasti kolem řeky Wei (Wej; přítok Žluté řeky), která je považována za kolébku čínské civilizace.

Xinjiang je největší z čínských provincií co do rozlohy, ale má jen pouhých 20 milionů obyvatel. Kromě Hanů (Chan), kteří tvoří necelou polovinu, zde žijí Ujguři, Kazachové, Kyrgyzové, potomci Mandžuů a Rusů, všichni většinou muslimové. Formální snaha pekingské vlády respektovat jejich odlišnost je dokumentována rozhodnutím z r. 1955 spravovat Xinjiang jako Ujgurskou autonomní oblast.

Zakázané město je chybný, nicméně vžitý název pro císařský palác v centru Pekingu. Čínsky se jmenuje Gu gong (Ku-kung) – Starý palác. Císařský palác byl v dobách dynastií Ming a Qing (Čching) centrem obrovského „Zakázaného města“ – komplexu, do kterého byl povolen vstup pouze osobám, které měly co do činění na císařském dvoře.

Provincie Yunnan leží na jihozápadě Číny v údolí řeky Mekong, která se zde jmenuje Lancang, u hranic Barmy, Laosu a Vietnamu. Vyznačuje se překrásnou krajinou a mírným klimatem. Má 35 milionů obyvatel a kromě Hanů (Chan) – Číňanů, ji obývají příslušníci 25 národnostních menšin, což je nejvíce ze všech ostatních provincií.

Historie jeskynního komplexu Yungang začíná v 5. století, kdy Tobové, mongolský kmen, jenž dobyl severní Čínu, vytvořil stát Severní Wei (Wej) a učinil z Datongu (Ta-tchung) své hlavní město.

Klášter Yonghegong najdeme v Pekingu a je to nejlépe zachovalý a největší lamaistický chrám nacházející se mimo území Tibetu.

Tisíce lidí dnes a denně procházejí ulicemi El Alto v bolívijském La Pazu bez sebemenšího zájmu o dění kolem. Skupinky dětí žijících na ulici jsou přehlíženy a téměř nikdo se neptá, co se v jejich životě vlastně přihodilo. Ještě méně je těch, kteří pomohou. 

Trek k posvátnému jezeru Phoksumdo je cílem putování divokým nepálským západem. Silnice sem nevedou a čas ubíhá jinak než v Evropě. Mystickou atmosféru vesnic dotváří Dok-pa, tváře vyřezané do dřeva. Ochrání nás před zlými duchy?

Mým cílem je zlezení vršků dvou osmitisícovek, K2 (8611m) a Broad Peak = K3 (8047m) během jedné expedice, to vše sám.

Podivně zkroucení obři s rukama vztyčenýma vzhůru. Atmosféra napětí a strachu jak vytržena z Hitchockových thrillerů. Strašidelné siluety Jozových stromů. Projíždíme nočním národním parkem Joshua Tree National Park.

Keňa může nabídnout nádhernou přírodu i neskutečnou chudobu. Slumy, prach a špínu i takového dětské úsměvy. Dobrovolnictví přináší poznání obojího. A ještě můžete pomoci.

Po nadšení z loňského výletu do Arménie jsme chtěli znovu zajet pod Kavkaz, tentokrát k sousedům do Gruzie. Znovu jsme si vybrali stopover, ať stihneme poznat i Kyjev. Cesta byla v pohodě, přežili jsme i nahánění taxikářů na letišti a za 25 hřiven si to svištěli maršutkou do centra k vlakového nádraží. Sice jsme měli kontakty na hotely, ale chtěli jsme vyzkoušet místní vyhlášené bábušky. Naše „bábuška“ měla tak čtyřicet, zavedla nás do obyčejného, ale čistého bytu – no prostě za 200 hřiven na noc (oba) to šlo. Kyjev nám ve dvou dnech ukázali dva kamarádi. Opravdu doporučujeme projít si tohle město s místníma.

Pusté a krásné hory, kam oko dohlédne. Kraj křižáckých válek se rozkládá v pohoří Džebel Ansaríja, jež odděluje pobřeží omývané Středozemním mořem od úrodné planiny střední Sýrie. Tudy putovaly evropské hordy, které za sebou nechaly majestátní středověké hrady.