Cestopisy a reportáže

Na zápraží nenápadného domku na okraji argentinského Rosaria večer co večer vychází starý muž. Usedá do proutěného křesla, z ohmatané dřevěné krabičky vytahuje dobře ubalený doutník, energickým šmiknutím ostrého nožíku zbaví habano konce a rozkošnicky se zahalí do oblaku modravého dýmu.

K nejnavštěvo­vanějšímu místu Náhorní plošiny Ijen patří čarokrásné jezero Kawah Ijen se svoji neuvěřitelně zelenou barvou. Samotný vulkán Gunung Ijen měří bez šesti metrů dva tisíce. V Náhorní plošině můžete ještě vidět „obra“ Gunung Raung s 3.332 metry a jen o pár metrů nižší Gunung Suket s výškou 2.950 metrů. Poslední sopkou této oblasti je Merapi s 2.800 metry.

Tian-Šan splní každému cestovateli sen o divokých, opuštěných horách. Kromě několika sezónních jurt nepotkáte nikoho – snad jen pastevce na nádherných koních. Ale návštěva takové jurty potom stojí za to!

Tento vzácný a skrytý vládce jihoamerického kontinentu je díky lovcům a farmářům v ohrožení. V tropickém pralese Pantanalu je však stále pánem. Spolu s fotografem divoké přírody Michalem Jiroušem se ho vydáme najít.

Severní Irák je vskutku „jiný Irák“. Inspirován článkem Romana Garby, který zde nedávno vyšel, rozhodl se autor podpořit „jinou“ představu o strašidelném Iráku dalším očitým svědectvím.

Nadechněte se a řekněte „långfärdsskridskor“, nadechněte se ještě jednou a zkuste říct rychleji a víc nahlas „långfärdsskridskor åkning“. Jestli se vám tohle podařilo, právě jste švédsky řekli „brusle na dlouhé vzdálenosti a ježdění na nich“ a zbytek bude už hračka.

Při návštěvě Indonésie, která leží na obou stranách rovníku, mezi kontinentální Asií a Austrálií, prožijete velké množství příjemných zážitků, ať už navštívíte kterýkoli z více jak sedmnácti tisíc kouzelných ostrovů.

Tachi je mongolské jméno pro koně Převalského. Národní park Chustaj (Březové hory), kde koně žijí, se podle průvodce nachází asi 100km od UB směrem na Airwaiher. Silnice je stále ve stavbě a stejně šílené jako loni, kdy jsem tudy jel se svou ženou Zdeňkou. Po 90km se začínám Mongolů vyptávat, kde je park Chustaj. Ukazují tady všude vlevo od cesty.

V okolí bolivijského města Tupiza se rozkládá pozoruhodný pestrobarevný kraj soutěsek a bizarních skalních jehel. Leckteré pohledy evokují dobře známé pohlednice ze severoamerického divokého západu, ale na rozdíl od něj zde turistu nepotkáte.

Říká se, že na Bhútán zapomněli lidé, ale nikdy ne bohové. Putování zapomenutou zemí v srdci Himálaje, ve které lidé uctívají všechno živé, je povídáním o štěstí. Pojďme se zeptat Pavla Barabáše, jak se to štěstí vlastně hledá.

Dadal je rodiště Čingischána. Žijí zde Burjati, a tak zde nejsou tradiční mongolské gery, ale dřevěné sruby. V borovém lese u jezera byla k pětistému výročí postavena obří mramorová socha Čingischána a kemp.

Představte si, že jedete týden pouští a pak ještě tři dny polopouští, která pomalu přechází ve step. Deset dní jste se už nemyli, deset dní jste neviděli kopec. Před dvěma dny se vám písečná bouře pokusila unést stan i s vámi uvnitř.

Malý ostrůvek Sea Lion Island je nejspodnějším místem Falklandských ostrovů a je na něm vystavena nejjižněji položená lodge na jižní polokouli. Toto poměrně komfortní místo obývané tučňáky se na čtyři dny stalo domovem fotografa Ondřeje Prosického.

Z Ulaanbaataru vyjedete rovnou do pouště Gobi. Jeli jsme na motorkách dovezených z domova v kontejneru, orientovali se podle GPS, občas se drželi vyjetých kolejí, občas někoho potkali. Pastevce, kteří se na tom nic, co v kamenité poušti roste, snaží pást ovce. Řidiče ZILů a GAZů, kteří stejně jako my míří do 600km vzdáleného Dalanzadgadu.

Blíží se Kumbh Mela, největší duchovní setkání na světě. Na jaře se po 12 letech sjedou k řece Ganze v Haridwaru tisíce nahých sádhuů, svatých mužů, guruů různých sekt a přes 30 milionů dalších hinduistů. Nenechte si Melu ujít a pojeďte s námi – nejen virtuálně.