Cestopisy a reportáže

KEŇA: Do seznamu UNESCO přibyly Fort Jesus, jezera Bogoria a další.

FILIPÍNY: Zůstanou nártouni jen turistickou atrakcí?

Každá země či kultura má své symboly. Některé z nich mají kořeny sahající o několik set let hlouběji do minulosti, jiným je pár desítek let. Ani v případě nám tak vzdálené země jako je Japonsko není těžké jich pár vyjmenovat – Víme ale, co znamenají?

Netradiční treková trasa pod Makalu vyžaduje plné horolezecké vybavení. A přece se najde místo pro jednu zdánlivou zbytečnost. Kytara v šestitisovém sedle? Proč ne.

Postupujeme pomalu vzhůru, dech se krátí, nadmořská výška je znát. Nohy zakopávají přes velké ostré kameny, kolem stezky leží sněhová pole. Zastavuji se a házím po kamarádovi Robinovi kouli sněhu. Před námi se tyčí vrcholový kužel sopky. Fouká čerstvý vítr, čepice a rukavice se docela hodí. Výstup na nějakou pětitisícovou jihoamerickou sopku? Kdepak. Jsme na Kanárských ostrovech!

Kapverdské ostrovy jsou charakteristické poklidným soužitím ras, hovořící afrikanizovanou portugalštinou. Typická je otevřenost a přívětivost k cizincům a kulturám, které nepřicházejí prvoplánově škodit.

Irsko Vám nabídne od divokých, větrem a vlnami ošlehaných pobřeží, přes rozlehlé kamenné a travnaté pláně, po romantická zákoutí, která dosud jen mlsně pozorujete z fotek na internetu.

Odjezd z Prahy… Do Keni jsme neletěli z Prahy, ale z Vídně. Dostat se v nějakém rozumném časovém rozložení do země rakouské bylo téměř nemožné. Nemáme auto (ani doufám mít nebudeme) a obtěžovat ostatní, kteří tento škodič 🙂 vlastní se nám nechtělo. V úvahu připadaly dvě možnosti. První možnost: jet autobusem – žádný ale v našem termínu nejel. Druhá možnost: jízda vlakem. Druhá možnost zvitězila a po půlnoci jsme vyrazili z pražského Hlavního nádraží do Brna, kam jsme přijeli před pátou hodinou ranní. Autobus, ve kterém měl řidič nastaveno směr Vídeň, se zaručoval odjezdem v 7:30. Ještě nás v mezičase před odjezdem čekal nákup roksových lízátek, žvýkaček a bonbonů pro afričánky. Autobus přijel přesně podle plánu. Poté následovala několikahodinová cesta Rakouskem do Vídně.

Michal Houska a Kateřina Hrabětová Krátce o hotelu Nebudu nikoho zatěžovat popisem hotelu. Jistě znáte hotely například v Chorvatsku, Itálii… Pozorovali jste nějaké rozdíly? Ne, jsou všechny stejné. Myslím si, že do ciziny se jezdí za jinýma věcma než jsou hotely. Proto tím nebudu ztrácet čas. V cestopise Egypt 2004 jsem hotely popsal dostatečně, klidně si to můžete aplikovat i na tento hotel a všechny budoucí.

„Čaj, čaj, čaj“ vykřikují malí kluci s bandaskou rezavého přeslazeného nápoje. V druhé ruce třímají papírové kelímky a daleko od všech obřadů do nich nalévají v hluku a prachu ulic pocestným. Kousek za městem se v tichosti zelenají lístky assamu.

V Tokiu najdeme neuvěřitelnou směsici organizovaného chaosu a harmonického klidu. Je to Mekka dobrého jídla a nákupů. Můžete tu nakoupit nejnovější módní výstřelky i starobylá kimona. Zkuste několik tipů, jak zažít město zdarma.

Z šátků vylézají natužené ofiny a unylé tuniky ukrývají nejvyzývavější prádlo. Každý má mobil s fotoaparátem a přístup k internetu (s blokovanými stránkami). Že by moderní Írán?

Znám Asii, Evropa je něco jako Asie? Upřímně míněná otázka způsobí kulturní šok uprostřed masového zábavního průmyslu v USA. Hloupí i chytří, tlustí i krásní, ty všechny můžete potkat na tobogánu v rámci „work and travel“.

Jednoho dne mi hlavou proběhla myšlenka, že by bylo dobré trochu okořenit svůj život. Ideálním způsobem jak to udělat, bylo trochu zariskovat, pověsit práci na hřebík a odjet na nějaký čas do zemí mnou nepoznaných. Pomáhat je dle mého asi stejně tak samozřejmé jako dýchat, proto jsem chtěl svou cestovatelskou zkušenost spojit i s aktivitou dobrovolnickou.

Oblast peruánských centrálních And v okolí měst Ayacucho, Huanta či Huancayo byla dlouhá léta známa především jako působiště marxistické teroristické organizace Světlá stezka. Dnes ale nabízí nádherné výlety a turisticky nedotčený kout světa.