Cestopisy a reportáže

Říká se, že být na NZ a nevidět Milford Sound nebo majestátné sopky je jako nevidět NZ. Ale což takhle vidět novozélandský symbol – ptáka kiwi – ve volné přírodě?

Reklama říká, že jsou nejkrásnější. A protože každý chce vidět to nejkrásnější, návaly lidí způsobily, že dnes už si placené treky „Great Walks“ musíte zamlouvat a platit daleko dopředu. Osobně patřím k brblavé většině lidí, co tvrdí, že příroda Nového Zélandu je všude stejně krásná a tudíž není nutno za jeden kopec s krtincem platit a druhý ne.

Jižní ostrov Nového Zélandu nabízí řadu krásných výletů. Tento vás zavede do minulosti, kde se snoubí divoká příroda s pozůstatky bývalé pily. Vrcholným zážitkem je nejvyšší dřevěný most na světě.

Už nějakou dobu přemýšlíme, jestli se máme pustit na Milford Track. Je to snad nejznámější track na Zélandě, ovšem taky nejdražší: na začátek se dostanete z Te Anaupouze lodí, stejně jako pak na konci do Milford Sound. Sice bychom nemuseli platit za chaty (mimo sezonu můžeme uplatnit naše Backcountry Hut Passy, ale transport by každého stál skoro 100 dolarů.

Na tento track nás upozornilo hned několik lidí. Není údajně nijak náročný a člověk se může vykoupat v termálních jezírkách hned u první chaty. Doufáme, že nápory „velikonočních“ turistů pominuly, přesto si na doporučení DoC bereme s sebou karimatky pro případ, že by bylo plno. Taky si po „zájezdových“ výletech u palačinkových skal a ledovců připadáme trochu nesví. Balíme lehké batohy na třídenní výlet a trochu pozdě vyrážíme na údajně sedm hodin dlouhý pochod k Welcome Flat Hut.

Možná bychom se na tento track vůbec nevypravili, kdybychom na něj nedostali tip. Další tři dny strávené v horách se nám dobře hodily, abychom do Queenstownu dorazili až uprostřed týdne a ne o víkendu, kdy se nedá nic zařídit. Potřebovali jsme totiž nakoupit spoustu potřebných věcí.

Krajina Pána prstenů má milovníkům putování s rancem na zádech skutečně co nabídnout. Chcete pár nových (a tajných) tipů? Zeptali jsme se na ně fotografa Jakuba Kasla.

Britský geodet několikrát zamířil do vnitrozemí Nového Zélandu spolu se svým kolegou Charlesem Heaphym a maorským průvodce Ekehuem.

Země východu a západu se odlišují v mnohém. Sedíte-li v pražském metru a pozorujete-li uspěchané davy, je to nuda. Zajímavou se tato situace stane až porovnáním s podobným výjevem vzdáleným 13 hodin letu směrem na východ

Fotografování je považováno za těžký přečin proti morálce afghánské ženy. Pokud by se někdo z tálibů dověděl, že se ženy nechaly portrétovat od cizinky ze Západu, hrozily by jim přísné tresty, v krajním případě i smrt.

Přestože se dvě nejlidnatější země světa radikálně liší, jedno mají společné – své přesvědčení o růžové až zářivé budoucnosti. Pojďme si popovídat se Standou Milerem o ekologických aspektech této jejich „future bright“.

Mexičtí indiáni Raramuri nebo také Tarahumarové jsou nejlepšími běžci na světě na dlouhé tratě. Výjimečné jsou ale i jejich oslavy Velikonoc, které v krátkém dokumentárním snímku zachytil Standa Miller. Přesvědčte se sami, že tancují téměř stejně dobře jako běhají!

Město Hue bylo založeno v roce 1802 jako hlavní město sjednoceného Vietnamu. Až do roku 1945 bylo kulturním, náboženským i politickým centrem země, ovládané dynastií Nguyen. Staré město s Citadelou a mnoha dalšími památkami se nachází na severním břehu řeky Song Huong (Perfume River). Kromě Citadely (Dai Noi) jsou to Thien Mu Pagoda a několik císařských hrobek (Tombs of the Emperors).

Otevřeným oknem se do šumění vody mísí zvuk trhání trávy. Jako když se poblíž pase kůň. Při cestě do koupele jsem kolem musel projít, takže vím, že to kůň rozhodně není. Pase se tam veliká samice nosorožce.

Portugalský místokrál získal pro svou zemi mnohá území. Spíše než svými úspěchy je ale znám svou krutostí.