Cestopisy a reportáže

V pátek šťastně skončil únos dvou českých cestovatelek. Poučení? Žádné není. Ten případ totiž o ničem obecném nevypovídá.

Co se stane, když zavřete osm lidí do jedné čtyřicet let staré Avie a hodláte s ní urazit jedenáct tisíc kilometrů přes Evropu, přeplout Gibraltar, dojet do Maroka, Západní Sahary až na Obratník Raka? Zažijete cestu, o které se vám ani v těch nejdivočejších snech nezdálo.

Isla de Cozumel je častá mexická zastávka zaoceánských parníků, ale i důležité místo Mayů, kam dříve hlavně putovaly mayské ženy. Podstatně menší ostrůvek Isla de Mujeres je pravým opakem. Tento ostrůvek hlavně ocení biologové a milovnicí potápění, kvůli častým výskytům netradičních živočichů a žraloků.

Playa del Carmen je jedno z mála míst v Mexiku, kde se opravdu stojí zastavit a poznat mexickou kulturu, podívat se po okolí nebo zde pár měsíců pracovat jako digitální nomádi. Playa je střed mexického života, kde najdete i veškerý servis jako v Evropě. Ani o lokální práci tady není nouze.

Guadalajara je pro Mexičany tím pravým Mexikem. Je domovem hudby Mariachi – romantických balad v podání hudebníků s nápadně jednotnými kostýmy, kteří hrají na harfy, housle a trumpety. Je také zemí tequillových večírků a plantáží modrého agáve. V neděli odpoledne zde předvádějí elegantní jezdci Chorros stylizovaná čísla, na hony vzdálené skutečným kovbojům.

Bílý dům, Kapitol či majestátní socha Lincolna. Washington toho však nabízí daleko více. Samotná „District of Columbia“, tedy oblast hlavního města Spojených států amerických, je jistě nejznámější, ale rozhodně ne jediná hodna návštěvy.

Vlaková nádraží jsou místy určenými k cestování za dalšími cíli. Ale Grand Central Terminal (zkráceně GCT), nabízí více. Samo se stalo cílem návštěvníků a turistů. Více než století je srdcem železniční dopravy v New Yorku a spojuje v sobě zdánlivě neslučitelné – majestátnost a ozdobnost s dostupností a funkčností.

Oblast, která je pro nás Středoevropany opravdu tím nejodlehlejším a zdánlivě nejhůře dosažitelným místem na Zemi…Ve spojitosti s touto lokalitou nám naše fantazie povětšinou vykreslí nekonečnou pustinu, plochy věčného ledu a sněhu, neutichající vítr a dvouciferné minusové teploty…

Po 2 letech od úrazu opět přichází šance splnit si mnohaletý sen. Před dvěma lety nakonec šla moje skupina beze mě, já ležela bez hnutí v kathmandské nemocnici a jen doufala, že můj čas ještě přijde, že nezůstanu na vozíku a cesta zpět do hor není uzavřená.

Pohyby zemských desek, výbuchy sopek, posuny masivů, síly, které si ani neumíme představit a jen s údivem obdivujeme vytvořené dílo. Tváře Grand Canyonu ukazují světu nejednu jizvu.

Obří staré stromy jasně dávají najevo, že jsme vetřelci, cizinci ze zkažené doby. Tady vládne hluboký pravěk. Potkáme tu snad mamuty?

Dříve, než jsem se vydala do národních parků USA, znala jsem tuto krajinu především z mnoha westernů, jichž jsem nadšeným strávníkem. Nevím, jak si představujete krajinu Divokého západu vy, ale pro mne je to právě Monument Valley.

Když se začnou zkracovat dny a je potřeba si vzít na pádlování teplejší boty a oblečení, začne mi vždy v hlavě vrtat, kam vyrazit za teplem…

Není na světě příliš kontroverznějších zemí než Írán, který je západem démonizován. Ale pryč s politikou. Persie je místem, které si po několika minutách zamilujete. Není divu, že po odletu zpátky málem i nějaká ta kapka ukápla. I ten největší introvert si tu zde najde přátele. A co hlavně, budete se sem chtít určitě vrátit. Alespoň já chci.

Indické dráhy jsou se svými 1,3 miliony zaměstnanců největším zaměstnavatelem na světě. Denně na meziměstských trasách přepraví více než 12 milionu pasažérů. Každý vlak i nádraží si žije svůj vlastní život a být jejich součástí je silný zážitek (ne vždy však pozitivní).