Denně nové reportáže a cestopisy ze všech zemí svět. Cestovatelské tipy, zajímavá místa, online průvodce, aktuální informace připravené cestovateli.
Norsko se ročně stává cílem milionů turistů z celého světa. Někteří míří za fjordy, někteří do hor, někteří za půlnočním sluncem, někteří za polární září a někteří za něčím úplně jiným. Norsko je však velmi rozlehlá a členitá země s obrovskými vzdálenostmi. Jak ochutnat to nejlepší z Norska na co nejmenší možné ploše? Odpověď zní: „Vyražte na Senju!“
Po několikaleté snaze se mi konečně loni podařilo vydat se s kamarádem Tomášem Gajou na sever Finska. Celý červenec jsme strávili putováním po jezeře Inari a na severovýchodě od něj. Celkem jsme měli urazit vlastními silami přes dvě stě kilometrů. Naším cílem nebylo vytvořit extrémní podnik, ale dostat se do srdce přírody, s ní splynout a užít si ji v plné kráse. Jak se všechno povedlo, můžete si přečíst v následujícím výtahu z mého deníku.
Když se vloni rozhodovalo, kam se pojede na vodu a padl návrh jet do Finska, byla jsem nadšená. Finsko jsme projeli před dvěma lety a věděla jsem, že je to krásná země plná jezer, zeleně, a zejména krásných čistých řek. Odjížděli jsme z Čech, kde se řeky pomalu vracely po povodních do svých koryt, a my byli zvědaví, kolik vody bude v řekách finských.
Stádo buvolů se zlověstně upřeným pohledem, rozkročená žirafa, která se chce napít, slon střihající ušima, pštros jako závodník… Ale také nevlídné pohledy na okrajích měst, oddělené světy bílých a černých. Ale jen černobílá Jihoafrická republika rozhodně není!
Korkové duby poskytují příjemný stín, ale slunce už ztrácí sílu a sklání se k západu. Zlatavé světlo se vpíjí do balvanu vysokého jako vzrostlý muž. Zaostřuji na kámen s vyrytými pravěkými symboly, když do záběru vkročí žena a valoun obejme. Vzdávám se tedy a obracím svoji pozornost jinam.
Kolem je skoro tma a občas někde ukápne voda. Za dohledu vrtaných zřítelnic bledé mramorové busty napínám zrak do zlatavého šera a nabývám dojmu, že zpoza rohu za chvíli vykročí pravidelná hlídka Římanů. Už slyším kroky… a najednou vyběhne opozdilé děcko. „Finalmente, Pedro! Anda lá, rápido!“ vzpamatuji se a posílám provinilce za zbytkem skupiny. Ale těžko mu něco vyčítat, v rozlehlém antickém podzemí městského muzea v Coimbře čas jako by se zastavil.
Motáme se ulicemi Almady a snažíme se chytit správný směr, směr Setúbal. Konečně se dostáváme na správnou silnici a necháváme Lisabon za zády. Je horký srpnový den a obyvatelé hlavního města utíkají na nedaleké nádherné pláže, ale my už se těšíme na lepší.
Ač je nejsevernější a nejmenší provincií Portugalska, nabízí Minho cestovatelům nejen úchvatnou přírodu, reprezentovanou pohořím Peneda-Gerês, které leží na samé hranici se Španělskem, ale i kulturní a historické poklady. Z Porta to sem není daleko, až do Bragy se dá pohodlně po dálnici nebo vlakem.
Kdysi se tu setkávaly nestálé historické regiony Estremadura a Ribatejo, dnes jsou to spíše okresy Leiria a Santarém. Řeč bude o místech v srdci Portugalska, která hrála nezastupitelnou roli v jeho historii, v koloniální éře nebo i novodobé religiozitě.
Černá Hora je neveliký hornatý stát na Balkánském poloostrově. Na území jen o něco málo větším než Jihočeský kraj bylo vyhlášeno hned pět národních parků. Země se snaží jít ekologickou cestou a někdy dokonce bývá považována za tzv. Švýcarsko Balkánu.
Karhunkierros trail má asi 80km, pokud půjdete kratší verzi, tak 50km. Karhu znamená ve finštině medvěd. A co pod tímto slovem ještě určitě zaznamenáte? Karhu je jedno z nejlepších finských piv. Najdete jej v každém supermarketu.
Vodáctví je velmi široký pojem. Vodákem se může nazývat každý, kdo se vlastní silou pohybuje na nějakém plavidle po vodní hladině. Sportů, které můžeme do této kategorie zařadit, je mnoho. Nechci určovat, kdo se může za vodáka považovat, a kdo ne. Letos jsem ale o tom začal vážně uvažovat, protože jsem se setkal s vodáctvím, které u nás, ale i jinde na světě vlastně vyhynulo.
Lesy, víno i úžasný hruškový mošt. Krajina kolem Vídně, nabízí to nejlepší, co můžete v Rakousku najít, a to vše na dosah ruky od českých hranic.
Vedle cestování a fotografování láká cestovatele a fotografa Davida Švejnohu poznávat tradice a zvyky původních přírodních kmenů a etnik. Procestoval za nimi tři kontinenty a jeho zájem přerostl ve specializaci.
Snad nejvýznamnějším poutním místem Černé Hory a jedním z nejposvátnějších míst křesťanské víry je pravoslavný klášter Ostrog ležící ve vnitrozemí, 50 km severozápadně od hlavního města Podgorica.