Cestopisy a reportáže

Výpravy do Indie se v dnešní době těší veliké oblibě, ale většina Čechů se sem vypraví především za památkami, kulturou, kořením či jógou. Najdou se i dobrodruzi, kteří vyrazí na treky do Himalájí, ale jen málokdo ví, že v indických národních parcích se dá snadno pozorovat neskutečné množství zvířat.

Do Zermattu se sjíždějí hosté zblízka i zdaleka a návštěva tohoto místa není všední ani samotným Švýcarům. Od tuzemců po Japonce, všichni sem zpravidla jezdí obdivovat nádhernou a jedinečnou kulisu nejznámějších velikánů Walliských Alp – Matterhornu (4478 m) a masivu Monte Rosa v čele s nejvyšší horou Švýcarska Dufourspitze (4634 m).

Švýcarský kanton Wallis je proslulý desítkami čtyřtisícovek, mezi nimiž ční nejfotografovanější hora celé planety čili Matterhorn. Přitom není vůbec nutné rovnou pořizovat vybavení pro alpinisty, chce-li se tady člověk vydat na pochod.

Mürrenská ferrata ohromí svou vzdušností i originálními prvky. Na příjemné traverze skalní stěnou zakusíte pocit basejumpera těsně před skokem do údolí. Zažijete tak Bernské Alpy jinak, netradičně i nezapomenutelně.

Švýcarské Alpy nelákají jen na horskou turistiku, v Adelbodenu se v lanovém parku můžete postavit čelem strachu. Z věže na věž, z mostku na mostek, vyšplhat na Höi-Turm a užít si panoramatický výhled ze zavěšené plošiny na okolní krajinu.

Louka Rütli, to je něco jako švýcarský Říp. Právě zde se začaly 1. srpna 1291 psát dějiny jednoho z momentálně nejobdivovanějších států světa: malá svažitá pastvina vklíněná na úpatí strmých seelisberských skal nad Lucernským jezerem se onoho dne stala dějištěm památného setkání delegátů tří kantonů (Schwyz, Uri, Unterwalden) za účelem uzavření prvního spříseženstva neboli společné aliance na obranu proti Habsburkům. Staletí ukázala, že to byl nadmíru úspěšný tah.

Jak se ten svět mění! Tisíciletá cesta, soumarská stezka Via Spluga, jež platila v dávných dobách za postrach Římanů, je dnes vyhledávanou turistickou atrakcí východošvýcarského kantonu Graubünden.

Švýcarský kanton Appenzell je v očích místních snad až trochu příliš „venkovský“, ovšem pro milovníky treků a toulání v horách je přímo pohádkou.

„Za polární kruh v zimě? Proč?“ Že tam v létě jezdí všichni, jako odpověď nestačilo. „Ale vždyť tam bude zima,“ starali se známí. „Myslím, že to přežijeme a navíc chceme vidět polární záři.“ To už mělo větší přesvědčovací hodnotu. Nakonec jsme ji opravdu viděli.

Uběhl víc než rok od doby, kdy jsme se s mojí ženou Lenkou, mladším bratrem Bédou a švagrovou Marcelou sešli v Orlických horách na chalupě po rodičích. Tenkrát jsem jim tam líčil své zážitky z nejobtížnější expedice mého života – plavby na člunech po řekách z Kanady na Aljašku, které jsem následně vydal v knize pod titulem Severskou divočinou.

Keňská republika leží ve východní Africe u břehů Indického oceánu. Keňa je zhmotněním představ o pravé Africe – rozprostírají se zde nekonečné savany, deštné pralesy a hory obydlené stády zvířat včetně té nejkrásnější africké megafauny. Je to místo, odkud pochází safari.

Středoamerickou Guatemalou dlouho dobu zmítala občanská válka. Oficiálně skončila v roce 1996 a společně s tím, se do země vypravili první baťůžkáři a pak i turisté. Je zde toho opravdu mnoho k objevování a prozkoumání. Níže nabízím tři malé perličky ze všech těch krás země, jejíž jméno pochází z jazyka nahuatlu a znamená „místo obklopené stromy“.

V roce 1697 v peténském pralese končí více než 350 let trvající boje mezi indiány a Španěly. Nedostupné místo chránilo poslední rebelující a kruté domorodce před jejich ještě krutějšími nepřáteli. Poslední ohnisko odporu padlo a bílí dobyvatelé si oddechli. Střední Amerika byla konečně jejich. Tohoto cíle by však nedosáhli bez pomoci indiánů…

Respekt, klid a velkolepost vyzařující z mayských památek na Yucatánu ostře kontrastuje s pulzujícími turistickými letovisky. Na první pohled by se tak mohlo zdát, že místo už přišlo o svoji autenticitu, ale stačí pár dní a poznáte, že mayská historie dýchající zde z každého kamene se nedá jen tak smazat.

Řeka, kterou bych vám rád přiblížil, se nachází na západním pobřeží Norska, přibližně 20 km od města Førde směrem do vnitrozemí. Nese název Jølstra a je napájena z přibližně 30 km dlouhého jezera Jølstravatnet, do kterého tečou jen potoky z příkrých svahů okolních hor. Není tam žádný ledovcový přítok, i přes to, že ledovec je opravdu nedaleko.