Ostrovy a pláže

5.4. Poso – Ampana Dneska máme v plánu sehnat někde auto, podívat se na okolní vodopády a dojet do Ampany. Hrozně prší. Ono neprší, ono leje. Losujeme, kdo z nás dvou se obětuje a půjde sehnat auto. V tom přichází Karel se slovy: „Prší co?“

Ostrov Perhentian je malebný tropický ráj, pravé eldorádo pro milovníky šnorchlování, potápění a nádherných pláží s bílým pískem. Tato místa patří k nejkrásnějším v celé jihovýchodní Asii, takže pokud chcete strávit dovolenou téměř ve stylu Robinsona Crusoe, stojí i poněkud delší cesta za absolvování.

Fidži je osamělá skupina 320 ostrovů korálového, nebo vulkanického původu v jihozápadní části Tichého oceánu. Obyvatelé se dělí na dvě zcela odlišné etnické skupiny. Původními obyvateli jsou Melanésané.

„Po cestě Tuniskem jsme zjistili, kam bývalí estébáci ulejvaj svoje vytunelovaný peníze …“

Jen si to zkuste představit, stojíte ve vlnách Pacifiku a tam všude na obzoru, kde se ty hory vody tříští, tam je zítra. Jenom tady je dnes. Stojíte na nejzápadnějším místě na Zeměkouli. Zkoušíte, jestlipak vám žabka z oblázku brnkne o datovou čáru a chytrácky předpovídáte počasí! No přece kouknu a vidím!

Velikonoce jsou časem náboženských rituálů, procesí a oslav. V každém koutě světa se odehrávají jinak, podle místního kontextu. Přinášíme snímky Heleny Grycové z letošních oslav na Filipínách.

Naše éro na Biak už má půl hodiny sekeru. Takže z okénka sledujeme, jak právě přistála Trigana z Wameny a z ní vystoupili Jahoda, Colombo a Ostravák spisovatel. Ale to už startujeme. Za necelou hodinu přistáváme na Biaku.

Každý rok, kamkoliv jedeme, myslím tím sebe a mého manžela Tondu, píšu deník. Na tom by nebylo nic neobvyklého, ale tentokrát vzniklo hned několik důvodů zachytit naše měsíční putování. Tak za prvé bych chtěla podat alespoň malinkatý obraz o zemi, o které se toho moc neví, protože se tam zas tak moc nejezdí a ti lidé, co tam jezdí, si své informace těžce chrání.

Když přestalo asi padesát mil před Vanikorem v souostroví Nových Hebrid v Pacifiku foukat, ještě jsem netušil, že zde zůstanu déle, než jsem si kdy dokázal představit.

Dovolenou na konci srpna 2004 jsme se rozhodli strávit na Sicílii a některém přilehlém ostrůvku. V pátek večer jsme vyjeli, profrčeli jsme Německo, pod Salzburgem jsme navštívili ve Svatém Johanu soutěsku Liechtensteinklamm a přes Grödner Joch jsme měli další zastávku až u Viterba v Umbrii.

Přestože mi to dodnes nejde na rozum, v Indonésii je také „white skin beautiful“. Aspoň mi to tvrdila toulavá prodavačka na balijské pláži v Padangabai, když mě ďoubala prstíkem do míst, kde myslím, že mám žaludek, zatímco jsem se snažila opálit bůčky. Nedalo by se zařídit, aby to platilo i u nás? Ušetřila bych si pro příště popáleniny druhého stupně spojené s oparovými výkvěty kolem pusy a rudé tváře.

Ostrov Sulawesi je jeden z nejpestřejších ostrovů Indonésie. V jeho centru narazíte nejenom na krásnou a nezničenou přírodu, ale také na fascinující kulturu kmene Toraja (čti Toradža). Jejich zvyky a architektura překvapí každého.

Po přeletu z Manada do Makassaru a devítihodinové cestě autobusem jsme dorazili do města Rantepao, což je centrum oblasti Tana Toraja, vyznačující se specifickou kulturou, přetrvávající dodnes. Lidé nazývající se Torajove žijí na náhorní plosině okolo Rantepaa, kam byli vytlačeni muslimskými nájezdníky. Díky izolaci a absenci psaného jazyka je víra velice rozmanitá a věří se v obrovské množství bohu. Díky holandským dobyvatelům je zde hlavní náboženství křesťanství. I přesto si ale zachovávají tradiční ceremonie, své stavby, oblečení, jídlo, sport. Mezi nejdůležitější ceremonie patří pohřby.

Souostroví Galapágy pro mě vždy znamenalo něco nedosažitelného, malou tečku na mapě kdesi daleko uprostřed moří a oceánů. Ani ve snu by mě nenapadlo, že se na těch pár ostrovů někdy dostanu.

Snažil jsem se ráno kvůli vydejchanýmu vzduchu otevřít okno. Nešlo to, tak jsem za to vzal pořádně a vyjelo mi z kolejniček. Ale otevřelo se a uviděl jsem, že vzduchem poletujou sněhový vločky a střechy maj poprašek. Jinak bylo krásně, svítilo sluníčko.