Národní parky a přírodní skvosty

Hladiny mokřadel a jezer argentinské přírodní rezervace se fotogenicky blýskají v zapadajícím slunci. Jsou posety četnými plovoucími ostrovy tvořenými odumřelou hmotou bujné vodní vegetace a obývány nespočtem unikátních živočichů.

Do Turecka jsme se vydali v srpnu 2009. Dost lidí nás předem zrazovalo, že v tu dobu tam bývá příšerné horko, ale vůbec to nebylo tak hrozné. V Istanbulu bylo příjemných 25 – 27 stupňů, podobně i ve vnitrozemí. Hodně horko bylo potom u Středozemního moře, ale tam to zas díky koupání tolik nevadilo.

Fotografové a cestovatelé Kateřina a Miloš MOTANI připravili další obrazovou publikaci, která vás zavede do různých končin amerického divokého západu. Co všechno na čtenáře čeká?

Stejne jako predesly den, jsme hned po promnuti oci naskocili na skutr. Prvni den jsme obdivovali vse nad zemi. Dnes jsme meli v planu prozkoumat podzemni atrakce. O slozitych mestech vytesanych do skal casto i nekolik pater do vnitra zeme, jsem cetla mnoho let zpatky. Hned od prvni chvile jsem si prala videt jedno z nich. Jen malo veci prekona mou kratkodobou pamet, ale kupodivu prani, projit podzemni mesto nekde v Turecku, tam zustalo po dlouha leta. A v tuto chvili cekalo na naplneni.

Abychom ušetřili, letěli jsme s Ryanem z Bratislavy do Londýna Stanstedu, odtud busem na Heathrow a dále s Qatar airways do Colomba. Doprava stála se vším všudy necelých 16 tis.

Každý z nás slyšel o Novém Zélandu a jeho úžasné přírodě. Vybavíme si detaily z filmu Pán prstenů anebo si představíme nekonečné množství ovcí. Ale jak tato krajina doopravdy vypadá? Pojďte ji prozkoumat automobilem za tři týdny.

Během pouhého jednoho týdne můžete zvládnout mimo jiné okusit nejlepší dezert na světě (z buvolího jogurtu!), bezhlavě prchat před rozzuřeným orangutanem, přespat v křesťanské misijní škole nebo poznat muslimskou komunitu, kde mají hlavní slovo ženy.

Vodopád se turecky řekne şelalesi (šelalesi).  Při pohledu do podrobné mapy Turecka však překvapivě zjistíte, že se zde název şelalesi vyskytuje celkem hojně. Turecko není zcela vyprahlou pustinou, jak si jej často mylně představujeme. Vždyť právě zde také pramení mnoho velkých řek – mimo jiné i legendární Eufrat a Tigrid.

Jedním z největších lákadel indonéské Jávy jsou sopky. Pokud se jich dostatečně nabažíte, zajeďte se podívat na některé ze starých chrámů, paláců nebo k největší buddhistické svatyni světa Borobuduru.

Nejsevernější argentinská provincie je rájem pro milovníky a fotografy přírody. Kromě ohromujících vodopádů Iguazú je země protkána stovkami divokých říček vytékajících z pohoří Sierra Misionera. Jsou domovem pro nespočet rostlinných i živočišných druhů.

Mezi skalnatými hory se pomalu vynořuje ledovec Franz Joseph Glacier. Vede k němu několik menších treků. Nejdříve si jej prohlížíme z vyhlídky. Vypadá majestátně, jakoby se řítil dolů údolím, po stranách pokrytý kamením a prachem, uprostřed jasně modrý.

Nový Zéland má opravdu půvabné hlavní město. Možná je to tím, že Wellington není velký a moře mu dodává příjemnou atmosféru. Procházka po nábřeží s výhledem na kotvící lodě, ulice vedoucí strmě do kopce, hodně zeleně a sportující obyvatelé.

Opustili jsme poloostrov Coromandel a vyrazili do Rotorua. Ve všech průvodcích se píše, že kdo nenavštívil tohle město, jakoby ani nebyl na Severním ostrově.

Zažijte pravý objevitelský pocit při prodírání se australskou džunglí. Musíte se však nejdříve poprat s hady, vedrem i záplavou, a hlavně se odvážit jít tam, kam lidé nechodí.

Drsná příroda kanadských hor vybízí tuláky k putování. Nacházíte místa, která mají podle indiánského popisu velmi blízko k branám nebeským. A možná potkáte i medvědy.