Města

Kdysi jsem někde četl, že Indii musí člověk buď milovat, nebo nenávidět. Nuže, pak jsem se tedy zamiloval. I přes všechna negativa, která zde na Evropana číhají, přes špinavé a zapáchající ulice, mizernou hygienu, znečištěné životní prostředí, byrokratickou a zkorumpovanou administrativu, i přes snahu některých obyvatel vydělat na „bohatých“ cizincích maximum peněz, přes to všechno a řadu dalších nemilých věcí je Indie úžasná a fascinující země, která mě doslova uchvátila.

V úterý odpoledne přilétáme z Bangkoku do Hanoje. Letiště se nachází asi 30 kilometrů od města. Do samotné Hanoje přijíždíme po mostě Chuong Duong, který se klene přes Červenou řeku (Song Hong) a je to nejdelší most ve Vietnamu.

V průběhu roku 2000 jsme v Bangkoku již podruhé, protože toto místo je výchozím bodem pro všechny cesty za poznáním Dálného Východu. Tentokrát se vydáme na jih napříč celým Malajským poloostrovem až do Singapuru, což čítá asi 2000 kilometrů. Nejdříve však strávíme několik dní v centrálním Thajsku a samotném Bangkoku.

Singapur je ostrovní stát, tvoří jej celkem 59 ostrovů. Největší z nich měří na výšku 23 kilometrů a na šířku 42 kilometrů. Ostrov se ale stále rozšiřuje nasypáváním zeminy a stavbami na pilotech.

Lucie Kinkorová a Petr Drbohlav Nerasistický kokosář Pouliční prodejci kokosů z dlouhé chvíle osekávají svůj artikl do tvaru tak trochu připomínajícího hříbečky. Jednoho z nich si vybíráme a aby nedošlo k  nějakým tahanicím, ptáme se na cenu. „Padesát,“ říká s úsměvem na rtech černoch o něco málo mladší než jsem já. Asi jsem mu špatně rozuměl. „Padesát,“ trvá si na svém. Ne, to opravdu nemá cenu, a tak se máme k odchodu. „Počkejte, počkejte, kolik dáte? Dvacet?“ Tenhle pán to asi nemá v hlavě v pořádku,  kdo to jaktěživ viděl, aby se smlouvalo na kokosy. „Deset,“ trvám na regulérní ceně a černoch se po chvilce zaváhání chopí nože a ořech otevírá. Tváří se u toho kysele a bručí si pod vousy: „Proč bych vám měl dávat african price, africkou cenu, vy jste přeci  b í l í !“ „My jsme bílí a ty jsi tak trochu rasista, co?“ kontruji. „Já vůbec nejsem rasista, ale z barvy vaší pleti se dá vyčíst, že jste boháči,“ brání se. S nepříjemným pocitem dopíjím a platím. Vím ale jistě, že příště si kokos koupím u někoho jiného. Welcome to Mombasa!

Dnes se podíváme do jižní části Egypta a začneme v údolí králů a královen, kam se přijíždí normálními vesnicemi- dosti komerčně zaměřenými na alabastr, papyrus apod. . Jezdí tam normálně pick-upy…. Myslel jsem, tam lidé nebydlí.

Prodíráme se úzkými uličkami, lemovanými nepřetržitou řadou obchůdků. Proti nám se spěšně procpávají milióny nákupůchtivých lidí, hulákající prodavači s pojízdnými krámky, taxíky a do toho všeho ještě troubící dodávky. Připadáme si jako v lidském mraveništi. Jsme totiž v Istanbulu!

Petra Bielinová Náš průvodce Lonely Planet z roku 2001 důrazně varoval před návštěvou Kašmíru. Přesto jsme velmi toužili navštívit město plné zeleně a především pak jezero Dal s hausbóty. Jaká tedy panuje atmosféra v dnešním Šrinagaru? To vám přiblíží následující řádky sepsané v září 2005, těsně před nástupem deštivých mozunů.

Největší marocké město, které obrovsky proslavil hollywoodský trhák o osudové lásce na pozadí druhé světové války, má s filmovou romantikou společné vlastně jen jméno.

Jakmile padne rozhodnutí jet, hlavní otázkou se stane – kudy? Variant trasy je celá řada a možných zastávek ještě mnohem víc. Těm, kdo se do jihovýchodní Asie vydávají poprvé, doporučujeme následující trasu, po které můžete tuto trasu přejet poměrně snadno, bez větších komplikací a rizik a vidět přitom to nejlepší.

Bílý skvost postavený z lásky k milované ženě se tyčí uprostřed ošklivého města Agra. Pravidelnost, symetrie a bohatá výzdoba přitahuje turisty z celého světa. Nenasytné vstupné 750 rupií (500 Kč) však symbolizuje indickou představu o tom, že všichni cizinci mají plné kapsy peněz.

16 miliónů lidí na jednom místě vás nenechají chvilku napokoji. Po opuštění hotelu ve čtvrti Kolaba, kde se ubytovává nejvíce turistů, vás přepadnou stovky prodavačů nejrůznějších cetek, turistických suvenýrů a nebo neuvěřitelně velkých nafukovacích balónků. Po každém prodavači vás osloví nějaký žebrák nebo žebračka a vnutí se vám se svou vadou těla.

Po příjezdu do Dillí, člověk zažívá pravý nefalšovaný kulturní šok. Přijeli jsme vlakem na nádraží New Delhi a okamžitě jsme se vydali do čtvrti Pahargandž, kde jsou stovky levných hotýlků. Od nádraží je to opravdu jen malý kousek pěšky, ale než vejdete do ulice Main Bazar, tak vás okřikne spoustu nadháněčů a prodavačů čehokoliv.

Milí čtenáři, protože naši cestu napříč pobřežím Západní Austrálie považuji doposud za nejúžasnější cestovatelský zážitek, rozhodla jsem se s Vámi o podrobnosti naší 11-ti denní cesty podělit a snad i cestovatelům, kteří mají namířeno na druhou stranu světa, něco málo doporučit. Vraťme se tedy časově do doby před pár lety, konkrétně do období Velikonoc, kdy jsme (můj manžel, já a náš dvouletý syn Daniel) zmíněnou cestu podnikli.

Městečko Tom Price, kde jsme se toho rána probudili, bylo založeno v roce 1960 na základě velkého naleziště železa, které se zde od té doby těží.