Města

Sukně jen pod kolena a svěží barevné vzory. I takový může být Írán. Kdo by se divil, že na takovém místě stojí nemovitost více než 300 tisíc dolarů. A nebo že by to bylo tím příjemným podnebím?

Víte, jak nejlépe probudit spící gejzír? K čemu je možné využít vnitřní energii naší planety? Na tyto a další otázky odpoví nejlépe domorodí Maoři z nejbarevnější geotermální oblasti Nového Zélandu.

Kdo je nejslavnější detektiv? U nás možná Rada Vacátko, jinde snad Sherlock Holmes. Ale co v Číně? Znáte neúplatného a moudrého detektiva a soudce Ti? A znají ho Číňané? Co vše je možné v Číně zažít při pátrání po slavném krajanovi se můžete dočíst v dvoudílném článku Jakuba Horáka.

Stojím mezi několika obřími dřevěnými koly a ve mě se mísí úžas, pokora a obdiv s pocity krásna. Ano, přestože tyto výtvory lidských rukou sloužily původně zcela prozaické funkci zavlažování políček syrských zemědělců, a jsou vlastně produktem bídy a nedostatku, pohled současnýma očima je zcela jiný.

Pokud patříte mezi ty, kdo se nemohou nabažit slunečního svitu a teplého moře, je pro vás Djerba tím pravým místem. Rozhodně tu nemusíte zůstat uvězněni v hotelovém rezortu. Na Djerbě je spousta zajímavých míst.

Druhý díl mexického seriálu Milana Kulhánka nás zavádí do Izamalu, který lze nazvat katolickým srdcem poloostrova Yucatán. Toto město skýtá spoustu zajímavostí, ne jen podivné okrově natřené fasády všech domů.

Jak se tak blížíme k hranicím, honí se nám hlavou spousta věcí. Přemýšlíme zda bude přechod hranic opravdu snadný, jestli budou lidé na druhé straně opravdu milí, jak to bude s těma čádorama a podobně.

Brzy ráno nás všichni známí z Čolpon-Aty vyprovázejí na autobus do Biškeku. Alex a spol. odjíždějí do Almaty zítra a paní Zulajce je souzeno, aby i nadále vítala bohatší turisty ve stánku “Naproti 1. nástupišti”. Ale nese svůj osud statečně – nic jiného jí ostatně ani nezbývá.    

Maroko je pro Evropana lákavou zemí, plnou barev, vůní, historických památek, přírodních krás a nevšedních zážitků. Přitom cesta za dobrodružstvím není nikterak složitá, stačí na starém evropském kontinentě nasednout na loď a ta vás během 40 minut zaveze do země, která je Evropě svojí kulturou, náboženstvím a způsobem života přeci tak vzdálená.

Po třech letech od poslední návštěvy arabské země se mi opět zachtělo zažít ten klasický pouliční mumraj, popíjení sladkého čajíčku a kouření vodní dýmky. S kamarádem Pavlem jsme proto v druhé polovině ledna 2007 navštívili Egypt. Hlavním cílem byly oázy v Západní (též Lybijské) poušti, dále Asuán, Luxor… a zbytek podle toho, jak se nám budou dařit přesuny.

„Z vědeckého hlediska je kvantitativní míra pachu mnohem významnější, než kvalitativní popis, jako silný, sladký, štiplavý apod. Páchnoucí emise lze kvantifikovat několika způsoby…“ (Vědecká práce o znečištění…)

Navečer rychle všichni obyvatelé Ulánbátaru zavírají okna. Teplota rychle klesá a obyvatelé tisíců gerů (mongolských jurt) kolem města právě zatopili v kamnech. Až do rána město nebude moci dýchat.

Esfahán Je chladné ráno. Taxík se řítí po Čahár Bágh Abbásí, několik kilometrů dlouhé ulici, kterou projektoval prý sám šáh Abbás Veliký v 16. století. Rozespalé miminko mi opět odložilo hlavičku na rameno a usíná. Noční přejezd autobusem zmohl malé i velké. Zařekla jsem se, že už žádný další noční přejezd autobusem s miminkem nepodniknu. Sestra má také dosud v živé paměti, jak na ni žuchlo v noci ze sedačky padající mimino.

Autem napříč Hollywoodem.

Další část deníku Dáši Pavlíkové z cesty po USA. Dny sedmý a osmý nás přivedou do národních parků Capitol Reef a Zion a divokého Las Vegas.