Jak se neztratit ve světových metropolích? Co zajímavého navštívit ve městech? Inspirujte se našimi články.
Mérida, hlavní město Yucatánského poloostrova, je město dvou tváří. Šedivá přelidněná předměstí se střídají s širokými bulváry a luxusními hotely z dob dávno zašlé slávy. Užijete si je určitě oboje.
Přirovnání „bordel jako v Bengálsku“ jsem plně pochopila až po pár dnech v Kalkatě. Když si člověk zvykne na smog a smrad, zběsilá jízda v protisměru mu začne připadat normální a zuřivé houkání aut přestane vnímat, překvapí ho mladíci, zvracející z okének autobusu na kapoty okolních aut, jako by se nechumelilo.
Jestliže jsem řekl, že Tabríz příliš neoplývá tím, pro co jste do Íránu přijeli, pak toto tvrzení rozhodně neplatí o malé, horské vesnici Kandovan. Stojí za to ji spatřit a projít se jejími ulicemi. Na tento výlet jsem se vydal se Siou a jeho dvěma přáteli. Domluvili jsme se, že se sejdeme druhý den v pravé poledne u mého hotelu. Sám jsem byl zvědav, nakolik je v Íránu možné věřit slovu muže.
Zdravíme vás ze severního Laosu. Luang Prabang je staré koloniální město, které leží v nádherném údolí řeky Mekong. Kolem jsou jen hory porostlé hlubokou džunglí. Strávili jsme tu tři dny, které jsme věnovali výletům do okolí a prohlídce města. Ubytovali jsme se v rodinném penzionu s velkým parkovištěm a vyrazili do centra. V Prabangu je mnoho krásných starých domů postavených francouzskými kolonizátory a většina z nich je přestavována na penziony a restaurace, které si vyžaduje cestovní ruch. Luang Prabang je asi totiž nejnavštěvovanější město v Laosu.
Po návratu z Tasmánie do Melbourne se rozhodujeme zůstat ještě 2 noci u našich vánočních hostitelů Prue a Marka. Během té doby navštěvujeme ještě starší pár Australanů, které jsme potkali v Západní Austrálii a kteří nás též k sobě pozvali.
Máte stříbrný prstýnek nebo náušnice? Možná, že právě tenhle kousek kovu pochází z kdysi nejvýdělečnějších stříbrných dolů na světě. Bohaté žíly drahocenných kovů přinesly Potosí rozvoj a mnoha dělníkům zkázu. Odvěké podzemní pachtění je možné spatřit na vlastní oči dodnes.
Budík zvoní ve 4:30, rychle balíme a doufáme, že se do žaludku v tuto časnou hodinu vejde alespoň část snídaně. V 5:30 odjíždíme od hotelu směrem dál na západ k hranicím Alžírska. Na východě se začíná objevovat světlý proužek a my pospícháme, abychom stihli východ slunce nad solným jezerem Chott-el-Djerid.
V Aleppe vstávame pred šiestou aby sme všetko bez problémov postíhali. V hoteli sú vchodové dvere zamknuté, tak sa musíme vrátiť na recepciu. Strážnik, ktorý má nočnú smenu tvrdo spí. Na slová nereaguje vôbec a asi až po desiatom štuchnutí sa začína trochu preberať.
Budíme sa do krásneho rána. Na dnes sme si vymysleli, že nachvíľu opustíme brány Damašku a pôjdeme sa pozrieť do 50km vzdialenej dedinky Maalula.
Autobus nám z Hamy odchádza presne o 8:00. Pred hotelom zastavujeme taxík a sme zaskočený, že nás vôbec nechce obrať. Za cestu na stanicu platíme 30 SYP, čo nám hovorili aj v hoteli. Za necelé dve hodiny prichádzame do Aleppa.
Od předchozí reportáže utekly zase asi dva týdny, během kterých jsme definitivně opustili více pustou, méně obydlenou, divočejší a dobrodružnější půlku naší cyklocesty a nyní už nás bude čekat více obydlená jihovýchodní a východní půlka Austrálie.
Po návšteve „najúchvatnejšieho hradu na svete“ nás sýrske cesty vedú do známeho mestečkaHama. Berieme to opäť cez Homs, ale v meste sa nezastavujeme. Z Homsu to je do Hamy len okolo 50 kilometrov. Ani sme sa nenazdali a víta nás ceduľa „Welcome to Hama“. Prichádzame z kopca a tak sa zdá, že je mesto poriadne veľké a roztiahnuté…
Když se řekne Ázerbájdžán, mnoho z nás si představí velice exotickou, nepřístupnou a ortodoxně islámskou zemi. Opak je pravdou. Ázerbájdžán je díky svému ropnému bohatství nejbohatší ze tří zakavkazských zemí.
Po prílete do Damašku skúšame hľadať nejaké ubytovanie. Neviem prečo, ale všetko je plné. Keď myslím všetko tak to tak naozaj je. Blúdime Damaškom pričom som vbehol asi do 50 rôznych hotelov a všetko s rovnakým výsledkom. Kašleme na to a hneď pár hodín po prílete meníme plán. Veď od čoho iného sú plány? Už dnes ideme do Jordánska! Na stanici „Somarie“ (neviem či sa to takto správne píše, mám to na papieri v arabčine, no foneticky to takto znie), ktorá je niekoľko kilometrom za mestom nasadáme do dodávky čo slúži ako taxi. Z pôvodných 800 SYP sa cena darí stlačiť len na 700 SYP/osoba a nižšie už nejdú ani bohovi.