Pohyby zemských desek, výbuchy sopek, posuny masivů, síly, které si ani neumíme představit a jen s údivem obdivujeme vytvořené dílo. Tváře Grand Canyonu ukazují světu nejednu jizvu.
Bezesporu nejkrásnější západ slunce co jsem kdy viděla. Sedím na kraji Velkého kaňonu, bradu opřenou o kolena a užívám si poslední paprsky dnešního dne. Grand Canyon. „Kaňon je 446 kilometrů dlouhý, se šířkou od 500 metrů do 24 kilometrů. Největší hloubka je okolo 1600 metrů,“ Erik nás zahrnuje informacemi. Snažím se představit hloubku a šířku kaňonu. Bez úspěchu. „No nezní to fantasticky?“ odrhuje Erik konečně oči od stránek průvodce po státech Severní Ameriky a s natěšeným pohledem očekává odezvu. „Co ty na to,“ nenechává se odradit mlčením. „Rozhodně to bude pořádná díra,“ odpovím s úšklebkem.
Věžička lidské pomíjivosti
Teď tady nad tou dírou sedím. Zkouším si z kamínků postavit věžičku. Takovou tu primitivní stavbičku z několika úlomků skály poskládaných na sebe. Asi na mě tolik zapůsobila velikost přírodního díla, že se chci také nějak projevit. Dokázat si, že nejsem jen pomíjivá existence, že tu po sobě dokážu něco zanechat… Narovnávám na sebe kousky kamene. Jednotlivé vrstvy hornin okraje kaňonu získávají v záři zapadajícího slunce teplejší nádech. První Evropan, Španěl García López de Cárdenas, který Velký kaňon viděl, jej označil za otevřenou knihu zaznamenávající velký příběh.Vyjeknu leknutím. V zamyšlení jsem se neobratně pohnula a shodila špičkou boty celou kamínkovou stavbu přes okraj své vyhlídky. Zvuk tření kamene o kámen mě polekal a vytrhl ze zamyšlení. Padající kousky věžičky už dávno nevidím, můžu ale odhadovat, že ještě stále padají. Prolétnou kolem nejimpozantnějšího a nejzachovalejšího průřezu historie planety Země. A dopadnou tam, kde se dříve valila mohutným proudem řeka Colorado.
Grand Canyon neláká jen tisíce turistů, kteří si jako trofeje odvážejí fotografie známých červených zákoutí. Je také místem, kde se odehrává několik extrémních běžeckých závodů. Běhá se tu vše od půlmaratonů, maratonů až po ultramaratony. V podstatě každý běh touto nehostinnou a nevyzpytatelnou krajinou je extrémně náročný. Jedním ze známnějších je třeba i „ultratrailu“ Grand Canyon R2R2R´. Můžeme jej řadit do extrémnějších podniků, kterých se lze zúčastnit a vyzkoušet tak možnosti svého těla a hranice lidského bytí. Běží se z jednoho okrajekaňonu na druhý. Což v praxi znamená seběhnout až dolů k řece a pak následně zase vyběhnout až úplně nahoru a zase zpět. Znamená to tedy necelých 75 kilometrů běhu s převýšením přibližně 3,5 kilometru v rámci 14 hodinového limitu. Další tipy na extrémní běžecké závody, se dozvíte na webu o běhání www.svetbehu.cz. |
Krvavě zbarvená kniha historie Země
Z okraje skály mírně vyčnívajícího nad hlubinu propasti přemýšlím o lidech, kteří viděli kaňon dávno přede mnou. I o těch, pro které byl obrázek Grand Canyonu posledním pohledem vůbec. V turistickém centru se kaňon představuje i v nepříliš pěkném světle. Krvavá statistika. „V kaňonu od roku 1870 nalezlo smrt přes 600 lidí,“ hlásí jedna z tabulek. Trochu krutá pravda umístěna vedle poličky s plyšovými hračkami a pohlednicemi. „Padesát se zřítilo do hlubin kaňonu, sedmdesát devět utonulo v řece Colorado, přes tři sta lidí nenajde klid na dně kaňonu kolem vraku padlých letadel.“ Mezi dalšími čísly, z nichž mi není lehce u srdce, vévodí téměř padesátka sebevražd a třiadvacet vražd.
Některé životy „věnované“ Grand Canyonu ale byly zhaceny kvůli lidské nerozumnosti. Extrémní prostředí láká extrémní sportovce a svádí k extrémním výkonům. Podcenění fyzické zdatnosti, zásob vody, schopnosti orientace, počasí. Mnoho příčin, jediný výsledek. Smrt. „Dokončila Bostonský maraton na jedné z prvních pozic, skvělý zdravotní stav, necelých třicet let, mladá, zkušená a schopná. Nikdy se už nevrátila. Nepodceňujte kaňon, vezměte si dostatečné množství jídla i pití, nepřeceňujte se. Nepokoušejte štěstí. Rangeři vás také nemusejí včas zachránit.“ Další odstrašující příběh. Bohužel podle skutečné události.
Nejširší nabídku průvodců a map USA (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Už to začalo. Drahé zrcadlovky na stativech zachycují každodenní a stejně jedinečnou scenérii. Poslední paprsky rudě zbarveného světla, rubínové šperky kaňonu. Arizona se ukládá ke spánku. Konec. Světelný kotouč zmizel, na holé paže a stehna mi už dopadá jen měkké růžové světlo, předzvěst noci. Začíná mi být zima. Vzpomenu si na vyprávění učitele zeměpisu, že na poušti se po západu slunce dokáže v průběhu velice krátké chvilky změnit teplota o několik desítek stupňů. Sice nejsme na poušti, ale stejně si připadám, jak kdyby mi někdo škodolibě ve sprše otočil modrým kohoutkem namísto červeného. K naší smůle parkujeme hodný kus cesty od místa, kde jsme se poslední hodinu a půl vyhřívali. Sedáme do auta celí zkřehlí a promrzlí.
Pořádná díra
„Dobré, ne? Parádní západ slunce, jen potom byla fakt šílená kosa,“ Erik protrhne ticho jako první. Honza se soustředí na cestu serpentinami, Zuzka se snaží na mapě najít nějaký kemp v okolí. Dnešní noc strávíme nadivoko ve stanu a v autě. „Přesně podle očekávání, byla to díra,“ směji se navenek, ačkoliv vnímám vnitřní pocit vlastní pomíjivost a maličkost. Ohromení přírodními silami, které si od hrany Grand Canyonu odvážím. Velký kaňon není jen stopou přírodních sil na zemském povrchu. Zanechá hlubokou propast protichůdných pocitů v každém, kdo jej navštíví a nechá do sebe vstoupit.
Tip na bydlení: Necelých padesát mil od kaňonu, vydejte se jižně po Route 64, přímo k městu Williams. Motel Super 8 je hned první motel, který při příjezdu uvidíte. Pokud po státech cestujete, zeptejte se na motelu na speciální zákaznickou kartu. Při pravidelném využívání Super 8 je možné získat slevu.
