Komunikace v rámci jednoho druhu představuje často veliký problém. Co teprve komunikace mezidruhová! Na Altaj se její možnosti vydá zkoumat výprava podpořená Expedičním Fondem.
O mezidruhové komunikaci
Zvuková komunikace je pro lidi velmi důležitá. A přesto v ní dochází ke spoustě nedorozumění. Ještě hůř je na tom komunikace mezi různými druhy. Vždyť kolik lidí skončí pokousáno od psů, protože špatně „přečtou“ jejich štěkot či vrčení. A co teprve domluva mezi různými třídami, např. ptáky a savci. Je ta vůbec možná?
Ptáci používají mnoho typů zvuků. Nejnápadnější je zpěv – ten produkují samci v době rozmnožování, aby přilákali a naladili samice, i aby ukázali ostatním samcům, že tady jsou páni oni. Aby nedocházelo ke zbytečným mezidruhovým nedorozuměním, je zpěv hodně variabilní a typický pro daný druh.
Na druhou stranu, hlasy varovné, upozorňující na nebezpečí, nemusí být určeny jenom pro vlastní druh. Přece jenom v sousedství žije víc příslušníků jiných druhů než vlastního. Takže v evoluci dochází ke sbližování a varování bývá mezidruhově srozumitelné. A ne vždy si jedinec všimne nebezpečí a vyplatí se profitovat ze sousedské hlídky. Ne, že by se všichni chovali fair-play. Jsou druhy i jedinci, kteří využívají toho, že je někdo upozorní na nebezpečí, ale sami to nikdy nevracejí, a pokud sami vidí problémy jako první, zmizí jako pára nad hrncem bez varování ostatních. Jiní používají tyto hlasy ke lhaní, když najdou nějakou hodnotnou potravu – vyplaší ostatní ptáky a sami se pak v klidu a o samotě krmí.
Savci příliš akustických signálů k varování nepoužívají, jsou spíš závislí na chemické či optické komunikaci. Jsou ale výjimky – např. koloniálně žijící zvířata typu surikata, sysel, svišť či psoun. Ti mají hlídky, tedy pár jedinců, kteří se věnují jenom rozhlížení se po nebezpečí, a tím hlídají celou kolonii. Pokud nebezpečí spatří, vypísknou a běží se také schovat. Jelikož zvuková komunikace není u savců tak propracovaná jako u ptáků, tyto hlasy nejsou „tlačeny“ evolucí k podobnosti mezi druhy.
Simono, proč jste si vybrala Altaj?
Vzhledem k tomu, že mezi savci se zvukové varování moc nepoužívá, mohly by se některé druhy porozhlédnout po jiných partnerech ke komunikaci – ptácích. Mezitřídní podobnost hlasů zatím nebyla nikde prokázána. Ovšem minulý rok jsem na Altaji narazila na možný příklad, a to sysly (Spermophilus sp.) a bělořity (Oenanthe sp.). Jejich varovné hlasy totiž zní člověku stejně. Je však otázka, zda tomu tak skutečně je, a zda toho obě skupiny využívají skutečně jako varování.
Jakou metodu výzkumu zvolíte?
Chceme natáčet hlasy jak syslů, tak bělořitů, a provést na nich akustickou analýzu v programu RAVEN, kde se dá přesně zjistit, jak moc jsou oba hlasy identické. Srovnávají se věci jako frekvence, amplituda, vlnová délka, počet opakování, apod. Rovněž bychom na Altaji prováděli pokusy, kdy se v teritoriích sysla budou pouštět natočené varování bělořitů a naopak. Cílem je zjistit, zda na toto varování bodou reagovat útěkem a schováním se či jim to bude úplně jedno.
Má tato oblast Altaje co nabídnout i cestovatelsky?
Tento projekt je zaměřen především vědecky, má však i své kouzlo pro cestovatele. Jednak nebudou natáčeni jenom sysli a bělořiti, ale i jiná zvířata a lidé. A pak, dokážete si představit, jak se dělá věda v prostředí, kde se můžete pohybovat jenom na koni, jste pod dohledem ruské armády, která nemá pochopení pro „satelitně“ vypadající plastovou ochranu mikrofonu? Zážitků bude jistě hodně.
Expedice s názvem „Rozumí si sysli a bělořiti?“ získala díky Expedičnímu Fondu materiální podporu od firmy HUMI ve výši 5.000,-Kč a filtr na pitnou vodu Katadyn. Do Kož-Agačského rajónu, který leží na hranici Ruska, Číny, Mongolska a Kazachstánu, odjíždí expedice začátkem července.
Simona Poláková, vedoucí expedice, je mladou odbornicí z oblasti zoologie na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Na Altaj míří už po několikáté. Zúčastnila se Expedice Altaj 2009 podpořené v 5. kole Expedičního fondu. Tehdy se vydala mapovat možnosti výskytu levharta sněžného. O rok dříve získala zkušenosti s hlasovými záznamy ptáků na Madagaskaru v rámci expedice Biriky. Vystudovala zoologii na PřF JU, nyní se v rámci doktorského studia zabývá kognitivními schopnostmi ptáků.
Partneři Expedičního Fondu:
