Ranní Lima nás vítá mrholením, nepřítomností úschovny zavazadel a celkově ponurou atmosférou probouzejícího se velkoměsta.
I když uplyne nějaký čas, než se nám podaří uskladnit batohy a nasnídat se, přesto jsou ulice ještě poloprázdné, rolety stažené a pod každou střechou leží lidé, mající za stálé obydlí kus lepenky pod sebou a noviny na sobě. Ještě, že v Limě nebývají mrazy, ačkoliv pro místní lidi je v noci chladno.
Když si prohlédneme velkorysou katedrálu, chvíli v ní posedíme a venku mezitím vykoukne sluníčko, ukáže Lima přece jen svou přívětivější tvář – ulice se plní lidmi i turisty, obchody se otevírají a vzbudí se i pouliční prodavači, kteří nám nabízejí všechno možné – jsme turisté a na těch se dá při troše štěstí vydělat nejvíce. Jenomže na nás už toho nikdo moc nevydělá. Chtěl jsem dát vydělat místním knihkupcům, ale ceny knih jsou nejméně tak vysoké jako u nás, ne-li dražší. A tak se spokojuji s několika pohledy a kazetami s peruánskou folkovou a populární hudbou.
Nejširší nabídku průvodců a map Peru (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Procházíme postupně mizejícím starým koloniálním městem s jeho zákoutími, dvorečky a pavlačemi. Většina takových domů je neudržovaná a zchátralá s vyjímkou několika domů, které patří ke chloubám města. Navštěvujeme i místo působení první jihoamerické světice Santa Rosy de Lima a po vydtném obědě se pomalu vydáváme na poslední cestu po Limě. Letadlo nám sice letí až za několik hodin, ale je lepší být na letišti o něco dříve, abychom přebalili batohy na zpáteční cestu a trochu se upravili. Batohy nám mizí kdesi v útrobách letiště – sejdeme se s nimi až v Praze. My se nakonec vydáváme na poslední procházku na peruánské půdě, kupuji ještě nějaké věci v Duty Free Shopu a poté nám Peru definitivně mizí ve tmě a hukotu stoupajícího letadla. O několik hodin později, po mezipřistání v Bogotě, dáváme sbohem i Latinské Americe. Epilog je již rychlý. Po filmu a několikahodinovém spánku do letadla zazáří jasný den, mapa na obrazovce postupně ukazuje blížící se evropskou pevninu – nad námi je Francie, Lucembursko a jdeme na mezipřistání ve Frankfurtu. Naštěstí nám letadlo letí o hodinu a půl později. Ani nestihneme prolistovat české noviny a přistáváme na Ruzyni, čímž naše dvoutýdenní dobrodružství končí.
