ROZHOVOR: Víťa Dostál o Panamericaně, aneb z Aljašky do Ohňové země na kole

Jste první čech, který projel na kole celou Panamericanu od Aljašky po Argentinu, takže máte prvenství.

Neříká se mi to lehce, protože sebechvála smrdí, ale ano. Jsem první čech, který tuto trasu projel na kole.

Kde jste se inspiroval na tuto trasu?

Panamericana je síť silnic po celé Jižní Americe. Já jsem jel v Peru z Cuzca k Nazce, a tady jsem poprvé viděl nápis Panamericana. Název byl tak chytlavý, že mě to jako cestovatele zkrátka chytlo. Když jsem se vrátil do ČR, navštívil jsem pana Hanzelku v nemocnici, abych se mu s nápadem projet tuto trasu na kole svěřil. Ten rozpřáhl ruce a slavnostně povídá: „Jeď! Pokud můžeš, jeď!“ Tím mi dal pomyslné razítko, a cestu jsem začal plánovat. Trvalo to snad 2 roky.

Mapa je skoro jako kniha, po které jsem přejížděl prstem a plánoval. Mám tady doma farmu, takže jsem musel vše urychlit a zabezpečit abych mohl v srpnu vyrazit. Musíte řešit také počasí a klima, protože na kole jste na počasí odkázáni. Musel jsem rozplánovat 25 000 km, což nakonec bylo 26 233 km.

V srpnu jsem tedy vyrazil. Jel jsem do léta na severní polokouli a s tím létem jsem postupoval k jihu. Za měsíc jsem byl ve Vancouveru, potom do USA, v září už začíná padat na Aljašce sníh, tak musíte ujíždět přes rovník k jihu. Já tam přijel v době, kdy vrcholilo léto a tady v ČR byla zima. Byl jsem tam do března, což začínal podzim a v ČR jaro.

Jak jste přejel Darién Gap na kole?

Darién Gap je úsek asi 180 km mezi Panamou a Kolumbií, který je nepropustný a nepřístupný. Musíte tady někoho požádat, aby vás převezl přes močály, ale na kole se to jet nedá, takže tento úsek jsem neprojel. Vím jen o jednom klukovi, který to chtěl prošlapat na kole, ale bohužel ho tam okradli a zabili. Já nejsem ten typ člověka, který jde nebezpečí naproti, takže jsem přijel do Panama City, odtud do přístavního městečka Colón a chtěl jsem to zkusit lodí. Naneštěstí byla doba hurikánů, tak jsem nepochodil. Vrátil jsem se zpět stejnou cestou do Panama City, přespal na letišti a koupil si letenku za 180 dolarů do Kolumbie. Přistál jsem v Cartageně a napojil se na svou trasu a pokračoval na jih.

Jak se letadlem převezlo kolo?

Při mých ostatních cestách většinou přepravovat kolo nebyl problém. Nebylo třeba kolo balit do bedny, pouze se omotalo folií, z kola jsem sundal batohy, někdy chtěli vyfouknout gumy, nebo pootočit řídítka. Při příletu jsem gumy zase nafouknul a hned z letiště zase vyjel dál. Ale když jsem letěl z Panamy, tak chtěli kolo zabalit do bedny, což jsem předtím nevěděl. Do bedny si můžete přibalit i věci, které nesmí být na palubě a vše se zalepí. No a na páse vám potom vyjede místo batohu bedna. Tady však nastal problém, protože nešlo sehnat bednu. Nakonec se našel jeden obchod kde mi ji za pár dolarů prodali.

Panamericana z velké části rýsuje země, kde se mluví španělsky. Jak jste na tom se španělštinou vy?

Zásoba slov se po cestě zvětšovala, španělština je příjemný jazyk. Obecně znám základní slovíčka, abych si koupil něco na jídlo.

Potkaly vás po cestě nějaké zdravotní komplikace?

Po cestě kolem světa mě v Argentině srazil náklaďák, to jsem byl jednu noc v nemocnici, potom jsem podepsal revers a musel pokračovat dál. Kolo bylo nepojízné, tak jsem putoval 200 km na korbě auta směr Buenos Aires. V Kalifornii jsem byl okraden, jednou jsem projížděl neosvětlený tunel, vletěl jsem do díry a byl jsem potlučený, ale nic zásadního. Léky a lékárničku jsem pořádnou neměl, antibiotika už vůbec ne. Osvědčila se mi mast Infadolan, kterou jsem se namazal a odřeniny byly ok.

Postihly vás i nějaké jiné potíže, kromě těch zdravotních?

Nejvíce bohužel krádeže. Nejhorší bylo, když jsem si šel nakoupit, kolo jsem nechal venku a brašny byly najednou pryč. To jsem musel domů dát vědět, aby mi poslali náhradní věci do Kostariky na zastupitelský uřad a týden jsem musel čekat, než vše dorazí.

Jak jste řešil cestou nocleh?

Přespával jsem pod stanem, celkem 151 nocí. Někdy jsem si zaplatil ubytovnu na sprchování. To se zrovna hodilo, když jsem z kola spadl, abych se sprchoval a seškrábal ze sebe kamínky a asfalt. Jednou mi dokonce nabídli pryčnu ve věznici, spal jsem na pozemku starosty, nebo u hasičů. To alespoň víte, že ráno opět najdete kolo.

V Jižní Americe jsou benzinky hlídané a chodí tam ostraha s brokovnicí, tam se mi nocovalo dobře, protože vše hlídali. Postavil jsem si v rohu stan, nasadil pásku přes oči kvůli světlu, které je na benzince celou noc. Kolo jsem si kvůli bezpečnosti (zvláště po zkušenosti s okradením) brával i na záchod. Všichni na mě sice koukali zvláštně, ale pokud by mi ukradli kolo, tak bych vlastně mohl hned s celou cestou skončit.

Jak probíhaly přejezdy hranic mezi jednotlivými zeměmi?

Na cestě kolem světa jsem měl 3 pasy a musel jsem mít víza do všech zemí. Ceny víz se lišily, občas jsem někde musel dát menší úplatek. Panamericana byla sportovnější. Víza jsem měl do Kanady, vstup do USA a evropský pas. Jinak nic.

Nejširší nabídku průvodců a map Argentiny (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Když neustále šlapete na kole, potřebujete i odpočívat. Jak to máte rozvrženo?

Já jsem si dal rozmezí 1200 – 1500 km, potom 2 – 3 dny pauza, a až nastřádám 20 000 km, dám si týdenní odpočinek. Občas je taky potřeba se jen tak projít a zkrátka změnit pohyb.

Pro mě je důležité každé ráno vědět, kolik km pojedu, a kde je jaká zastávka na občerstvení. Když jsem věděl, že zastávka bude až za 180 km, tak musím vše nakoupit, a tahat to sebou. Vyjel jsem v Chile v poušti Atacama, kde nic nebylo, jen poušť, slunce a písek. Tady mi voda došla, takže jsem se otočil a jel zpátky

Jak jste se stravoval?

Jsem nenáročný, experimenty nemám rád a kalorie tělu dodat musím. Vím, že experimenty mě můžou odstavit i na několik dní kvůli nevolnostem, a to si nemůžu dovolit. Proto jdu vždy pro klasiku. V Kanadě a USA jsem jedl hodně hamburgery, v Mexiku jsem zkusil tabasco, ale ostré věci moc nemusím. Mají dobré chorizo, ovoce a zelenina také není problém. Vodu jsem nefilroval, ale kupoval jsem si balenou, nebo v bistrech a kavárnách. Mám rád coca-colu, což se taky kvůli energetické hodnotě hodí pít.

Máte nějakou vychytávku na kolo, bez které ani ránu?

Pokud jezdím sám, tak vozím píšťalku. Ta odradí jak zvířata, tak darebáky, kteří by mě chtěli okrást. Já jsem ji tedy naštěstí nikdy použít nemusel, ale vozím ji skoro vždy. Každý cyklisty by měl sebou samozřejmě vozit náhradní duše a základní pomůcky pro případné opravy.

Tuhle cestu jste uskutečnil před mnoha lety, stále máte stejné ambice?

Mám farmu a 3 děti, takže musím být doma. Na dlouhé expedice je potřeba hodně času, který aktuálně nemám. Kolo jsem na hřebík ale nepověsil. Cestuji pořád a rád. Často jezdíme ve skupině zhruba 5 lidí třeba do Beskyd, nebo jezdíme s rodinou na dovolené, kde můžu nejen odpočívat u knih, které mám rád, ale vždy tam vyjedeme i na nějaký cyklo výlet spojený s plaváním.

Rád bych se ještě jednou podíval do Jižní Ameriky, konkrétně do Argentiny, ale když se mě někdo zeptá na vysněnou cestu, tak já klidně odpovím, že jsem vlastně spokojen.