ROZHOVOR: Veronika Jiříčková – Kubou na koloběžce

Veru, proč zrovna Kuba? 

Kuba popravdě pro tento rok nebyla původně vůbec v plánu, ale jak už u mě bývá zvykem, plány se mění a původní plán se přesunul na někdy příště. Pro Kubu jsem se nakonec rozhodla na základě toho, že se ke mně na koloběžkovou expedici přidal Marek alias „Záchranář na cestách“, který už ale moji plánovanou destinaci předtím navštívil, a tak jsme se rozhodli pro místo, které jsme měli oba někdy v plánu projet a ještě jsme tam ani jeden nebyli.

Jak dlouho trvaly přípravy a jak dlouho samotná expedice?

Nejdřív ze všeho bylo potřeba řešit letenky, víza a očkování, s tím jsme začali už několik měsíců dopředu. Dva měsíce před cestou jsem si taky začala každý den projíždět španělštinu alespoň na Duolingu. Zbytek jsme moc neplánovali. Ono totiž ani moc plánovat nešlo, informace o zemi jsou na internetu dost různorodé, jedna často vyvrací druhou, a tak mi bylo jasné, že to bude destinace, kde bude potřeba řešit většinu věcí až na místě improvizovaně.

Nakonec jsme tam strávili dva a půl měsíce a ujeli necelé 3000 km na koloběžkách.

Věděla jsi už dopředu, kudy pojedeš, nebo trasa vyplývala ze dne na den? 

Cestu jako takovou jsme dopředu taky moc neplánovali, věděla jsem jen, že chci zemi ideálně přejet celou z nejvýchodnějšího bodu na ten nejzápadnější, což se nakonec povedlo. Samotnou trasu jsem pak vždycky plánovala třeba den dopředu podle mapy, kde jsem si vyznačila zajímavá místa po cestě.

Jsou silnice na Kubě v dobrém stavu pro takovou expedici? 

Je pravda, že silnice nejsou úplně v nejlepším stavu. A byly i úseky, kdy jsem s láskou vzpomínala na „pohodovou“ islandskou šotolinu. Ale obecně vzato se jelo většinu času přece jen po asfaltu, takže to bylo relativně v pohodě. Hlavně dokud na těch silnicích nebyl větší provoz, kdy jsem se pak často necítila úplně bezpečně. Bylo pár úseků, kde se ale muselo jet po dálnici, protože jiná možnost nebyla. A v tu chvíli jsme zjistili, že dálnice jsou nejbezpečnější cesty na celé Kubě, protože tam je silnice dostatečně široká, aby se nám auta i kamiony bezpečně vyhnuly, a k tomu tam byl nejmenší provoz a nejkvalitnější povrch. 

Nejširší nabídku průvodců a map Kuby (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Jaké problémy jsi po cestě musela řešit? 

Těch problémů bylo! Největší z nich byl každodenní boj o jídlo. Až na největší turistická místa je na Kubě nouze o restaurace, v obchodech toho moc nenajdete a kiosky nabízejí k jídlu nejčastěji jen sušenky. Ani pečivo se nedá moc sehnat. Opravdu se nám často stávalo, že jsme byli odkázáni na ty již zmíněné sušenky a zachraňovalo nás několik balení sušeného jídla, které jsme s sebou měli z Česka. 

Počasí bylo náročné hlavně na začátku, kdy nám několik prvních týdnů téměř pořád pršelo. A hned první noc ve stanu přišla taková bouře, že nás vytopila blesková povodeň. Stejně tak jsme si oba vytrpěli i po zdravotní stránce. Dodnes nevím, jestli to bylo jídlo, voda nebo nějaký virus, ale nikdy jsme ty problémy neměli zároveň. Byla to pokaždé taková celková nevolnost, která nás vždycky na pár dní vyřadila úplně z provozu.

Obě koloběžky zvládly cestu na výbornou! Jediný problém, který se mi neustále opakoval, byla píchnutá duše. Odpady se na Kubě moc neřeší, a když se například vypije nějaký nápoj ve skle, tak se prostě flaška zahodí na zem. A z toho je tam po cestách všude strašně moc střepů. Pak taky hmyz, komáři a kousavé mušky jsou asi klasika, v jedné oblasti jsme měli i obrovský problém s klíšťaty, celkem jsem jich na Kubě nasbírala něco kolem 60.

Zapomněla jsem na něco? Snad ještě bych mohla zmínit místní lidi, kteří by nás sice asi nikdy přímo neokradli (na Kubě je vážně bezpečno), ale i tak se z nás snažili vymámit peníze nejrůznějším a často ne zrovna fér způsobem. Ne že by to byl přímo problém, ale bylo to dost otravné.

A pak ještě internet a elektřina: na Kubě nic jako WiFi neexistuje. A když ji někde slibují, tak se zrovna ten den porouchala a nefunguje. Ale dá se už koupit místní SIM karta s internetem, který minimálně ve městech jakž takž funguje. Výpadky elektřiny jsme zaznamenávali často, ale například v turistických oblastech jsou na to v restauracích a ubytováních připravení a při výpadku zapnou prostě generátor a jede se dál. 

Kolik kilometrů jsi nakonec po ostrově najela?  

Nakonec to bylo 2863 km a 20 000 metrů převýšení, přičemž nejkratší cesta mezi východem a západem je jen nějakých 1600 km. Jen než jsme se dostali na pomyslný „start“, už jsme měli ujeto 600 kilometrů. 

Kdybys měla vypíchnout nejlepší a nejhorší zážitek z této expedice, co by to bylo? 

Tohle je těžké. Nejlepší není určitě jen jeden, ale je to série malých krásných zážitků – kempování na nádherné opuštěné pláži v NP Guanahacabibes, průjezd pouštní oblastí na jihovýchodě nebo krásnou ikonickou silnicí na západ od Santiaga, kde z jedné strany je moře a z druhé nejvyšší hory ostrova. A hodně silný pozitivní zážitek byl turistický Trinidad, kde jsme se po více než měsíci „hladovění“ ocitli v gastronomickém ráji. 

Nejhorší zážitek možná bude asi noc, kdy na mě přišla ona záhadná kubánská nemoc. Kempovali jsme zrovna na pláži a já jsem se nemohla ani pohnout, jinak se mi udělalo hned strašně špatně. A ráno jsme byli 10 kilometrů od nejbližšího města, kam jsem musela dostopovat, protože jsem sotva stála na nohou.

Kubánci jsou velmi přátelští, pospolití, udržují si dobrou náladu, ale umějí být i horkokrevní. Můžeš říct po setkání s místními totéž?

Ano, Kubánci jsou velmi přátelští a v dobré náladě… Alespoň do té doby, než prokouknete jejich lest, jak vás obrat o peníze. To se pak dokážou opravdu rozčílit a je jim jedno, že moc dobře vědí, že vy máte pravdu. Takže ano, jsou i horkokrevní. Ale pod tou dobrou náladou se skrývá i to, jak jsou zoufalí ze situace, která teď na Kubě panuje a jak téměř každá rodina trpí tím, že mají nějaké své členy dlouhodobě v zahraničí.

Tento článek vyšel v časopise TRAVEL LIFE. Kup si předplatné časopisu TRAVEL LIFE a žádný skvělý článek o cestování už nikdy nezmeškáš. Najdeš v něm nejžádanější destinace, tajné tipy, krásné fotky, rozhovory s našimi i zahraničními cestovateli. AŤ VÍŠ, KAM PŘÍŠTĚ.

Doutníky a tanec – toto přijde na mysl většině lidí, když se řekne Kuba. Co dalšího je typické pro samotnou Kubu? 

Kubu bych mohla shrnout asi těmito hesly: Hlasitá moderní hudba. Drinky. Koně jako dopravní prostředky. Stará auta. Palmy. Moře. Rýže s fazolemi. Barevná města.

Největší symbol Kuby doutníky, kromě oblasti Viñales, zas tak moc vidět nejsou. Pro místní jsou už moc drahé. Stejně tak salsa a tradiční hudba jsou dnes spíš pro turisty.

Máš nějaké doporučení na závěr pro další cestovatele? Co by rozhodně neměli vynechat, co musí ochutnat, nebo zkrátka, jak si Kubu užít? 

Kuba je zajímavá, ale opravdu náročná destinace, obzvlášť pokud se cestovatel rozhodne vydat mimo turistické zóny. Kubu rozhodně doporučuji spíše na kratší dobu, navštívit taková ta klasická místa jako Trinidad, Havanu a Viñales (opravdu to stojí za to), dále doporučuji méně známá místa jako pohoří Sierra del Rosario, NP Guanahacabibes (byť tam se dost špatně dostává) nebo krásnou a na výhledy bohatou cestu na západ od Santiaga de Cuba pod nejvyššími horami ostrova. A ochutnat? Rozhodně drinky z rumu, čerstvou šťávu z cukrové třtiny a na jídlo si zkusit zajít i mimo turistické restaurace. A to už je pak celkem jedno, co si dáte, zážitek to bude vždy. 

Verčino povídání o tom, jak projet Kubu na koloběžce si můžete poslechnout 10. 11. 2024 na největším cestovatelsko – outdoorovém festivalu OBZORY.