Petr Sič má rád Gruzii a čaj, který z ní vozí a prodává ve svém voňavém obchůdku. Čaj ale není to jediné, čemu se v Gruzii věnuje, rozhodl se také podpořit projekt hostelu ve městečku Khashuri, který má generovat peníze na provoz stacionáře pro gruzínské starce a uprchlíky.
Tvoje první kroky vedly za gruzínským čajem, dneska se snažíš díky hostelu podporovat stacionář pro uprchlíky. Jak si k tomu došel?
Oslovila mne Eva s tím, že uprostřed Gruzie je stacionář pro starce a uprchlíky – denní Centrum, jestli prý bych jim nechtěl pomoc. Pak se ukázalo, že je k tomu připojen neuvěřitelný projekt – myšlenka samofinancování. Tehdy jsem byl právě v Tkibuli přespávajíc u přátel, kteří na místě dobrovolničí. Po večerech u vína jsme se bavili o tom, jak spousta projektů zaniká zevnitř. Místní v nich namočení prostě postupně odpadnou anebo v okamžiku, kdy se má projekt převést do rukou místní samosprávy. Překvapivě pomoc často vytváří fixní náklady, které přechází na místní a ty je neutáhnou. Třeba postavíte nemocnici, ale místní prostě nemají peníze na provoz.
Evin projekt byl tedy jiný?
Ano, najednou ke mně přišel projekt, který částečně tenhle problém řeší. V druhém patře Centra je upraveno pár místností na hostel. A ten generuje peníze na provoz objektu. Byl jsem překvapený. Někdo vystoupil ze zaběhaného modelu myšlení o pomoci – tedy spotřebovat všechny prostředky jednorázově, ale myslel koncepčně v dlouhodobém horizontu. Chtěl jsem vědět víc, a tak po návratu do Brna mne Eva pozvala na kohouta na víně. Nakonec z toho bylo pouze víno a já se do dalšího dne probudil namočený do tohohle zajímavého projektu.
Jak tedy celý projekt funguje?
Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU) pracuje v oblasti už delší dobu. Získalo prostředky na vybudování Centra a na provoz na tři roky. Tři roky jsou však krátká doba a OPU chtělo zajistit dlouhodobou udržitelnost. Jenže když jste závislí na žebrání dotací, na milodarech, tak nemáte žádnou stabilitu. Nevíte, jestli v půlce práce nebudete muset odejít, protože vám dojdou peníze.
Nevím, koho napadl ten geniální nápad (smekám klobouk), ale začali budovat síť dalších zdrojů, které sníží závislost Centra na dotování. Vznikl prostor k pronajmutí (holičství) a hostel. Bohužel dostavba hostelu skončila až letos v srpnu – tedy v závěru turistické sezony. A tak se moc prostředků nevygenerovalo. Sotva na přežití zimy. A jelikož je konec třetího roku a škrtí se dotování, tak hrozí, že zanikne hostel a s ním Centrum.
Nejširší nabídku průvodců a map Gruzie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Rozhodli jste se sehnat peníze formou crowdfoundingového webu. Co případným přispěvatelům nabízíte za finanční příspěvky?
Vždycky jsem chtěl strávit část léta jako správce hostelu. Bavit se s batůžkáři, nasávat jejich atmosféru, poslouchat příběhy. Bohužel nesplnil jsem si tento sen, ale teď jej umožním žít jiným. Tohle je jednou z odměn! Vlastně je to celkem flákárna. Hostel má zatím osm lůžek a mimo sezónu nebývá plný. Takže je tam spousta času pro poznávání a cestování. A věci? Dostat pohled, koření, čaj či cigára?
Ale jestli nám chce někdo fakt pomoc, ať se přihlásí do výběrového řízení na Sedm Správců – tito mají úkol nejen se starat o hostel, ale nějak jej rozvinout. Přinést tam další rovinu, kterou jej učiní zajímavým (třeba založit v oblasti kešky). Každý může napsat svůj nápad nám na FB událost (Sedm statečných – Sedm správců) a těšíme se na něj.
| Pokud vás celý projekt nadchl a máte třeba i chuť se na hostel zajet podívat, podpořte projekt na hithit.com. |
Kde přesně hostel je a co se nabízí v okolí?
Kousek od Gori, kde se narodil Stalin, je Khashuri. Typické středo-gruzínské městečko s nejkrásnějšími Gruzínkami, které můžete potkat. V cukrárnách narazíte na marlenky na tisíc způsobů, na trhu se dotknete druhé tváře Gruzie, za městem se zvedá Kavkaz a v místním vlaku prochází bábušky, které prodávají cukrovinky, zapalovače a ponožky. V hospodě přes cestu je každý týden kapela, která žije sama pro sebe.
Jestli se stavíte – mohu doporučit skalní město Uplistsikhe.Ve fantaskních skalách je vysekáno město, a pokud stihnete ranní vlak v osm ráno, budete ho mít sami pro sebe. Blíže k poledni se zalidní a ztratí polovinu kouzla.
A jak funguje stacionář?
V Khashuri je uprchlický tábor pro utečence z Osetie, lidský dovětek prohrané války Gruzie s Ruskem. V Gruzii je silná tradiční rodina, v níž děti se starají o své rodiče. Bohužel kvůli válce jsou vztahy přetrhány, a tak je tady spousta starých, o které se nemá, kdo starat. Stát je příliš chudý a rodina chybí. Ti lidé na konci svého života jsou chyceni do smutné pasti. V Centru se nabízí některé základní služby, které ulehčují jejich bytí. Třeba jenom hloupá možnost si vyprat a u toho pobýt s ostatními anebo si půjčit berle.
