ROZHOVOR: S Pavlem Klegou o průběhu jeho cesty kolem světa

Pavle, kde po roce cesty stopem po světě právě jsi?

Za rok jsem dojel až do Jordánska, kde si to moc užívám. Je tady konec léta. Dozrává zrovna exotické ovoce, jako jsou fíky, granátové jablka, datle, broskve a víno, takže je to tady úplný ráj.

Prohlédněte si další fotografie k článku…

Tak to vypadá, že se ti to docela protáhne. Máš už představu, kdy cestu stihneš dokončit?

Ano je to tak. Po pár měsících jsem se v mém plánu uvolnil a uvědomil si, že není kam spěchat. Přemýšlel jsem, že když bych přijel domů po třech letech, jak jsem původně plánoval, tak bych se doma stejně moc dlouho neohřál a zase někam vyrazil, protože vím, že se toho doma moc nezmění. Představu mám, ale ta se často mění. Jediné, čeho se držím, je, že svět objedu kolem do kola.

Když tě sleduji na facebooku, tak je mi jasné, že se hodně snažíš hlavně navazovat kontakty s místními lidmi. Kde to šlo zatím nejlépe?

Ano přesně tak. S místňáky je to vždycky největší sranda. Všechny země mají krásnou přírodu, historické památky a vynikající jídlo, ale pokud bych nepoznal lidi, kteří tam žijí, tak by to bylo pěkné nůďo. Experti na seznamování jsou jednoznačně Íránci. Člověk jde jenom po ulici a nikdy netuší, z které strany přijde pozvání na čaj, na oběd nebo k někomu domů.

Kde naopak nejhůře?

Je to těžké, vybrat outsidera, ale bude to Turecko. Proto jsem se tam taky moc dlouho nezdržel. Já umím pět světových jazyků, ale všechny mi byly na nic. Většina Turků mluví prostě jenom turecky. To však bylo na začátku mé cesty a já se mezitím naučil komunikovat velmi účinně rukama a nohama, takže až zase pojedu přes Turecko, tak už to bude o něčem jiném.

Vlastně mě i udivuje, s jakou četností přidáváš skvělé příspěvky na sociální sítě. Baví tě to a máš na to čas?

Moc mě těší, že se ti to líbí. Ano baví mě to. Vždycky, když zažiji něco vzrušujícího, tak jsem tak nadšený, že to chci sdílet s lidmi na fejsu. Na prvním místě je pro mě autenticita, nikoliv četnost. Vzrůša však zažívám vcelku hodně, takže příspěvku je pak hojně.

Mám pocit, že tvá cesta je taková hodně intuitivní, a když se ti někde líbí, tak tam zůstaneš, jak dlouho ty sám toužíš. Kde si zůstal nečekaně nejdéle?

Toje super otázka. Ano, přesně tak, můj plán je nemít plán. Potom se dějí úžasné věci a já prožívám ty nejkrásnější momenty života. Stačí, když má člověk otevřené srdce a všechno přijde samo. Na delší dobu jsem se usadil v kouzelné Abcházii, kde jsem potkal super holku Lenku a žil s ní pět týdnů. Parádně jsem si tak odpočinul a dobyl baterky do dalších cest.

Máš ještě nějaký další příklad situace, která se vyvíjela zcela jinak, než si na začátku zamýšlel?

Největší zvrat přišel, když jsem v gruzínském Batumi čekal na íránská víza a na hostelu jsem se potkal s francouzským cyklo-cestovatelem. Ten se vracel po pěti letech ze své cesty kolem světa. Právě on mi vysvětlil, že vítr fouká z východu na západ a pokud chci stopovat lodě tak jako on, tak musím jet nejdřív Afriku, Ameriku a pak až Asii.

Napadne tě jeden nejsilnější zážitek za ten jeden rok?

Ano tento bude ten nejsilnější. V Abcházii jsem žil v domě s Lenkou, která se mi moc líbila. Jednoho dne jsme vyjeli stopem na výlet. Řekla mi, že navštívíme kouzelnou horu. Přijeli jsme do krásné kavkazské přírody, kde tekl potok. Voda byla v zimě velmi chladná ale i tak jsem tam skočil na ostro. Lenka se na mě chvíli dívala a pak se taky vysvlékla a vykoupala. Byla překrásná.

Stáli jsme tam nahatí jako biblický Adam a Eva uprostřed ráje. Prožíval jsem ty nejkrásnější okamžiky mého života. Pak jsem se podíval na zem a uviděl rozpůlený kámen na kterém byl tvar zamilovaného srdce. Nemohl jsem tomu uvěřit. Byl jsem totálně hotový. Říkal jsem si, že ona je ta pravá. V hlavě jsem měl obrovské dilema jestli pojedu dále kolem světa anebo s ní zůstanu a vezmu si jí.

Které konkrétní země jsi už procestoval?

Vyrazil jsem na jiho-východ a projel Rakousko, Slovensko, Maďarsko. Dále jsem projel všechny země bývalé Jugošky až na Slovinsko, jako třeba Černou horu, Srbsko nebo Kosovo. Z balkánských zemí jsem navštívil Albánii, Řecko a Bulharsko. Projel jsem dlouhé Turecko a dorazil na Kavkaz do Gruzie.

Tam jsem přečkal zimu a byla to první země, kde jsem se zdržel výrazně déle. Skoro tři měsíce. Dále jsem projel Arménii a navštívil Náhorní Karabach. Blízký východ začal Íránem, kde jsem byl zatím nejdéle a to celé tři měsíce. Lodí jsem dojel do Kuvajtu a letadlem přes Dubaj do Jordánska, protože jsem nakonec po usilovném boji nezískal tranzitní víza přes Saúdskou Arábii.

Poznal si spoustu nových lidí, navázal spoustu vztahů. Přistihl ses už ale někdy při stesku po domově?

Občas se mi stýskalo hlavně během prvních měsíců. Většinou to na mě přišlo, když jsem byl delší dobu sám. Krásně jsem se vždycky vybrečel, což mě udělalo silnějším a pak jsem jel zase dál. Od té doby, co jsem vyjel z Evropy, tak bylo skoro nemožné být sám a osamělých nocí venku jsem strávil minimum.

Kam teď v nejbližší době míříš?

Dále pojedu do země pyramid, faraónů a Kleopatry. Tím vstoupím na Africký kontinent a začne má Africká expedice. Moc se na mamu Afriku těším. Chci navštívit domorodé kmeny, vylézt na Kilimanjaro a natáčet zvířata na Safari. Občas si říkám, že jestli někde budu chtít zůstat do konce života, tak to bude právě Afrika, takže uvidíme, jak to všechno dopadne.