ROZHOVOR: S odvahou za dobrodružstvím

Co tě vedlo k výpovědi v práci? 

Dlouhodobě jsem pracovala v korporátu, kde jsem byla spokojená, ale vadilo mi korporátské chování, kdy se nechce nikdo změnit a s ničím pohnout. Zkusili jsme se dohodnout na remote práci, kdy jsem vycestovala na měsíc na Tenerife. Vše fungovalo, pracovala jsem víc než doma, protože jsem věděla, že si chci tu práci udržet v tomhle režimu. Cestovala jsem takhle 1-2x ročně na delší dobu, ale kolegové začali mít problém s mou fyzickou absencí, a tak jsem si řekla „Vykašli se na to, najdeš si něco jiného, budeš pracovat sama na sebe. A tak jsem si řekla jo – KONČÍM”. 

Když jsi dala výpověď, měla jsi tehdy nějaký jiný příjem? 

Neměla jsem žádnou záruku mzdy, dodnes se občas bojím, že nevyjdu, ale je to skvělá motivace – že to jde! Spousta lidí se bojí tento krok udělat a pracují na místech, kde nejsou spokojeni kvůli záruce mzdy. 

Svůj život chceš změnit od základu a odstěhovat se, kam to bude? 

Na Tenerife, kde jsem byla asi 4x a moc se mi tam líbilo. Není tam problém s internetovým připojením, takže je to místo vhodné pro digitální nomády, případně se dají využít česká internetová data. Na Tenerife také není téměř žádný posun času, což je obrovskou výhodou. Letenky vyjdou na pár set korun a let je jen pár hodin. 

Zároveň ale teď nedokážu říct jestli se sem odstěhuju na celý život, nebo jen na pár měsíců. Zkrátka nějak vnitřně cítím, že musím právě na Tenerife a uvidíme, co mi život nakonec připraví.

Nejširší nabídku průvodců a map Tenerife (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Jak se připravuješ na tak zásadní krok v životě? Přeci jen s sebou nemůžeš odstěhovat vše.

Moc toho nevlastním, nábytek prodám a část oblečení také. Přibližně po třech měsících mám v plánu přiletět na chvíli do ČR, tak počítám s tím, že si s sebou pak odvezu jeden kufr věcí. Teď letím jen s příručním batohem. Víc věcí stěhovat nechci. Největší problém vidím ve zbrojním průkazu, který vlastním. Jsou tam potřeba nějaké byrokratické kroky.

Co obnáší tvůj projekt „S odvahou za dobrodružstvím“ ?

Chtěla bych naučit lidi cestovat bez cestovky. Chci jim dát komplexní informace jak to lze udělat jednoduše a vyrazit beze strachu. Strach je také velké téma, které s lidmi diskutuji a snažím se je i sebe učit, jak s ním pracovat, protože je to pouze o hlavě. Na mém Instagramu se dělím o informace a na webu janazem.cz mám k dispozici e-booky. E-booky jsou zaměřeny na informace co vyřídit před cestou, jak si koupit levné letenky, jak vybrat správnou destinaci, nebo jak se na cestách udržet v bezpečí.

Máš nějaký velký sen? 

Od dětství jsem si přála plachtit na jachtě. Před pár lety mě kamarádka spojila s kapitánem, co pravidelně jezdí s posádkou plachtit do Chorvatska a vyrazili jsme na plavbu. Zjistila jsem, že mě plachtění neuvěřitelně baví, takže od té doby jezdíme každý rok. Jezdím pořád se stejným kapitánem, který je zkušený a zodpovědný, což je důležité, protože moře je občas nemilosrdné a už jsme zažili i dost nebezpečnou bouři.

Kapitánské zkoušky si ale dělat zatím nehodlám, protože je to obrovská zodpovědnost, kdy musíte hlídat vítr, kotvení, vlny a všechno možné, a na to se zatím necítím. Říkám si, že se zatím nechám vozit jako princezna.

Jak jsi na tom s jazyky?

Co potřebuji vyřešit zvládám ve španělštině i v angličtině. Ale španělština je mi mnohem bližší. Je pro mě nezatížená léty studií a bloky mluvit, které jsem si ze školy odnesla a nemůžu se jich zbavit. Španělština je nám blízká gramatikou a jde mi více přirozeně.

Cestuješ většinou sama, ale jsi samotářka?

Předtím jsem nikdy sama necestovala, ale naučil mě to korporát, protože jsem vyjížděla na pracovní cesty a nemohla jsem si vzít nikoho sebou. Našla jsem si v tom zálibu. Ráda to střídám, chvíli cestuji sama a pak třeba s kamarádkou. Vždy je ale důležité jet s lidmi, se kterými si rozumím. Doba společného cestování je ale také velmi důležitá, protože ne se všemi se dlouhodobě vzájemně sneseme.

Na cestách mi občas dělá problém navázat s někým kontakt, na tom musím zapracovat. Přestože se to třeba nemusí na první pohled zdát, považuji se za introverta a jsem ráda sama. Když mi lidé chybí, tak se ubytuji v hostelu a můžu tak být obklopená lidmi.

Jaká je tvá nejoblíbenější země, která tě vnitřně obohatila? 

Rozhodně Mexiko! Líbila se mi vlastně i celá Střední Amerika. Bavilo mě to na panamských ostrovech San Blas, sjíždění sopky na bobech v Nikaragui a v Mexiku zase vysoké vodopády.