ROZHOVOR: S odborníkem na přežití o rizicích na cestách, vaření na vlastní moči i radách pro baťůžkáře

Svoje know-how Amar předává na kurzech přežití pro veřejnost. My jsme se ho zeptali na rady, které využijí cestovatelé.

Máte nějakou základní radu pro cestovatele?

Ano, určitě mám. Ke mně na kurzy jezdí hodně typických baťůžkářů a všímám si takového zvláštního fenoménu, oni mají na cesty skvělé vybavení, ale prakticky ještě zabalené a nikdy jej nepoužili. Když jim ukážu použití křesadla, řeknou mi „Ahaaa, tak takhle se to dělá“ a přitom mají svoje vlastní, procestovali s ním půlku světa, ale před cestou si ani nevyzkoušeli jeho použití.

Takže dokážete lidem ukázat použití těchhle pomůcek v reálných situacích. Co ještě se naučí?

Učíme je třeba, jak se chovat k určitým etnikům, jak se chovat k domorodcům. Vysvětlujeme jim, že nesmějí odmítnout jídlo, aby je neurazili. Naučíme je filtrovat vodu několika způsoby, jak zpracovat čerstvě zabité zvíře či jak si udělat přístřešek. Poradím jim s vybavením a mnoho dalšího.

A jak to tedy udělat, abychom jídlo u domorodců snědli a nepřivezli si třeba nějakého parazita?

Je to těžké. Ideální je, aby jídlo bylo hodně kořeněné a ostré, což spálí bakterie. Je fajn mít s sebou třeba tabasco a přidat si jej do jídla. A hlavně to jídlo nedojídejte, protože jinak by vám pořád přidávali další.

Kromě jídla je velkou otázkou voda na cestách. Jaký systém čištění doporučujete?

Já doporučuju filtr Sawyer z nano vláken, který jde namontovat třeba na PET lahev. Je velmi malý, šikovný, ale nesmí zmrznout!

Vodu bychom tedy měli. Existují i takhle šikovná jídla na cesty?

Doporučení hodné je třeba jídlo od české firmy Adventure Menu, které má nejen kvalitní suroviny a postup přípravy bez éček a konzervantů, ale také možnost unikátní přípravy, kdy si jej můžete ohřát v podstatě na vlastní moči díky kapsli vápna, které když se začne hasit, ohřeje tekutinu. Ta se pak postará o ohřev jídla. Podobnou technologii používá i americká armáda.

V poslední době děláte i tzv. URBAN SURVIVAL, kde se specializujete na přežití ve městě. Co když cestovatel jede do nějaké rizikovější země a třeba ho tam potká nějaký politický nepokoj. Jde se na to připravit?

O tom se těžko mluví, ale podle mě je hlavní být hodně nenápadný a takříkajíc splynout s davem. Snažte se vyhnout všem konfliktním situacím, nefotit různé protesty a stávky a dodržovat a respektovat místní zvyky. Prostě nebudu se v Afghánistánu promenádovat v minisukni, musím se chovat tak, jak se chovají místní „domorodci“.

Když se dostaneme do extrému, jak se chovat třeba při leteckém neštěstí či nouzovém přistání někde v divočině?

Podle mě byste, pokud přežijete, měli pomoci dalším lidem.  Pravidlem je nepomáhat těm, kteří křičí, ale těm, co mlčí. Ti, kteří křičí, na tom pravděpodobně ještě nejsou tak zle. Je potřeba trošku selektovat mrtvé, staré lidi či děti a podle toho pak pomáhat. Jde hodně o psychiku a rychlé jednání, hlavně si všichni nesmí sednout a brečet.

Dokážete lidi naučit i jak se chovat třeba po uštknutí hadem?

Tady je ideální mít připravené sérum, které je ale většinou velmi drahé. Proto je lepší prevence, spát v buši v hamace, v poušti si chránit tábořiště před štíry apod. Zkuste se poradit u domorodců. Zajímavý je třeba fakt, že po uštknutí hadem se nemá rána vysávat nebo končetina stahovat, jak si hodně lidí myslí. Tedy pokud nechtějí přijít o končetinu. Vše ale samozřejmě záleží na druhu hada.

A ještě se pojďme podívat na přírodní katastrofy jako je třeba zemětřesní či povodně. Jak se chovat v podobných chvílích?

Člověk je zpravidla velmi vykolejený a není snadné reagovat tak, jak by měl. Pamatuji si příběh malého chlapce, který zachránil životy při tsunami, protože si všiml ustupujícího moře a vzpomněl si, že se o tom učil ve škole. Třeba při zemětřesení je nejlépe schovat se pod něco, co by se nemělo bortit, ideálně nezůstávat v budovách a utéct ven do přírody. Hlavní je nezačít panikařit a tzv. nevypnout.

Na kurzech učíte i tu psychickou odolnost?

Ano, probíráme to a snažíme se ty situace fingovat, ale na to se nejde úplně připravit.

Ještě se zastavme u orientace. Je potřeba jí ještě dnes v době GPS vůbec věnovat pozornost?

O to více! Co když dojde baterka nebo to „někdo nahoře vypne“. Učíme účastníky podle buzoly, mapy či hvězd, někdo opravdu dneska už ani mapu vzít do ruky neumí. Je potřeba nespoléhat jen na technologie, které mohou začít padat jako domino.

Nejužitečnější jsou tedy ty nejjednodušší věci?

Ano, naše heslo je: CO NEMÁŠ, TO NEPOTŘEBUJEŠ. Proto taky lidem na kurzu všechno sebereme: mobil i cigarety. Stačí vám voda a pití. Faktem ale je, že pouhá absence cukrů některé lidi na kurzech úplně zničí.