Pro většinu z nás jsou to děsivá zvířata – pro jednoho Angličana jsou ale vášní. Shaun Foggett je laskavý otec rodiny, který žije v hrabství Oxfordshire s manželkou a třemi dětmi. Je ale také britskou odpovědí na Krokodýla Dundeeho – v kůlně na zahradě ubytoval více než 20 krokodýlů, aligátorů a kajmanů, přičemž se snaží otevřít první krokodýlí ZOO v Británii. A právě seriál Krokodýlí muž vypráví fascinující příběh o jeho snaze o naplnění celoživotního snu.
Uvidíte, jak Shaun bude po celém světě skupovat další a další krokodýly a zároveň se doma v Oxfordshiru bude snažit přesvědčit místní radnici, že právě on je ten jediný správný, kdo může doslova za jejími dveřmi otevřít krokodýlí ZOO. Shaun nepochybně dostal do vínku touhu, tvrdohlavé odhodlání a vítězný úsměv, ale bude to stačit na to, aby se jeho vášeň nakonec stala i jeho živobytím? A může si vůbec dovolit financovat takový drahý provoz bez cizí pomoci?
Během natáčení seriálu se Shaun vzdá práce truhláře, aby následoval svůj sen. Potřebuje prostory s licencí pro ZOO, ale zároveň i s nóbl kouty – to by mělo přitáhnout veřejnost a udržet všech 23 druhů vražedných krokodýlů, které až do teď nashromáždil. Aby se mohl dohadovat o nové poplatky, potřebuje někoho, kdo má opravdový fištrón – a tak se napříč světem účastní velkých setkání krokodýlích nadšenců, kde je mu vysvětlena mantra: “Jednoho dne stejně zemřeš, že jo?”!
Nenechte si ujít ani vteřinu tohoto příběhu skutečného Krokodýla Dundeeho, který se snaží naplnit svůj sen dovézt krokodýly na britské břehy – nalaďte se na Viasat Nature, a to každé pondělí ve 20:00.
Abychom vás naladili, přinášíme vám také zajímavý rozhovor s Shaunem Foggettem:
Otázkou, která nejspíše všechny zajímá: proč právě krokodýli?
Proč krokodýli? Dobrá otázka, ale racionální odpověď na ni jsem zatím stále nenašel. Jednoduše se v nich skrývá něco tajemného. A zcela určitě mě k nim přitahuje i jejich instinkt predátora. Už od dětství mě fascinovali, sledoval jsem je v televizi – a když jsem dospěl, měl jsem potřebu si o nich zjistit mnohem více. Proto jsem posléze také zjistil, do jaké míry jsou krokodýli nepochopení, ohrožení, a jak moc toho o nich dosud nevíme. Což mě přimělo k tomu, abych s nimi začal pracovat.
Řekl byste, že jsou roztomilí?
Ne, neřekl bych, že jsou roztomilí. A to je asi jeden z důvodů, proč se na ně zapomíná ve snaze o záchranu. Protože nejsou příliš roztomilí a lidé se jich bojí, což nepomáhá jejich tíživé situaci v divočině.
Někteří lidé o vás říkají, že jste britským ekvivalentem Krokodýla Dundee. Berete to jako kompliment?
On evidentně nebyl skutečnou postavou. Myslím si, že jsem prostě někdo, kdo má rád krokodýly a chce tuto lásku ke zvířatům sdílet s ostatními podobně smýšlejícími lidmi, a zkusit pomoci divoce žijícím krokodýlům po celém světě.
Měl jste s nimi nějaký kontakt přímo v divočině. Jaké to bylo?
Považuji za skutečně úžasné, když můžete krokodýly sledovat v jejich přirozeném prostředí. Bylo by skvělé, kdyby mohli všichni zůstat v divoké přírodě, ale bohužel to nejde a my je potřebujeme chovat v zajetí, abychom se o nich mohli dozvídat více, studovat je a zprostředkovaně tak pomoci i divoce žijící populaci. Sledovat je ve volné přírodě je poměrně unikátní zážitek, na který nikdy nezapomenu, opravdu. Díky tomu chci stále více pokračovat.
Dostal jste se někdy, když jste je viděl v divočině, do nebezpečné situace?
Nacházel jsem v několika situacích, do kterých bych se s odstupem času raději už nikdy nedostal, ale to vše vám jen přidává další zkušenosti.
Mohl byste nám dát příklad nějaké takové situace?
V televizním programu, který jsme připravovali, jsme museli chytit 2,5 metru dlouhého černého kajmana v zoo mého přítele, a to pomocí nové techniky. Zakryl jsem jeho oči a skočil na něj, což bylo něco, co jsem do té doby s tak velkým zvířetem nikdy nedělal. Byla to vypjatá situace, která se v tak uzavřeném prostoru ukázala být navíc i docela nebezpečná.
Co vaše rodina a vaše žena? Je pro ně život s krokodýly složitý nebo zábavný?
Myslím, že je pro ně život se mnou složitý, protože jsem jen málokdy s nimi. Projekt je stále poměrně nový a pořád se snažíme, aby fungoval co nejlépe. Takže asi chápete, že mě nevidí příliš často, ne tak často, jak bychom si všichni přáli – ale to se v budoucnu všechno změní. Pokud jde o děti, nejstaršímu je dnes devět a zajímá se o krokodýly, ale kvůli povaze těchto zvířat toho zatím není mnoho, do čeho by se mohl zapojit – právě kvůli tomu, jak jsou nebezpeční. Ale nikdy neříkej nikdy. Doufám, že to tak bude pokračovat a bude mi v budoucnu pomáhat.
Jaké jsou podle vašeho názoru největší výzvy, jimž krokodýli čelí?
Myslím si, že důležité je poznání. To, že ve Velké Británii krokodýli přirozeně nežijí, neznamená, že o ně lidé nemají zájem a neměli by se o nich učit. V divočině žije spousta různých druhů, které čelí spoustě různých problémů, ale většina z nich je úzce spojena s člověkem. Ať už se jedná o likvidaci pralesů nebo nelegální lov kvůli masu, kůži či jiným částem zvířecích těl.
Jak velký vliv má na populaci krokodýlů průmysl, který se zabývá zpracováním jejich kůže?
To je velmi zajímavé téma pro diskuzi. Když byla většina krokodýlů v 70. letech označena za ohrožené, a to týkalo i dobře prozkoumaných druhů jako jsou americký aligátor, australští krokodýli žijící ve slaných mořích nebo krokodýl nilský v Africe, došlo k legalizaci farem sloužících k jejich chovu za účelem produkce kůže. Ve skutečnosti tyto chovy přispívají i k udržení divoce žijící populace. V divočině přirozeně přežije do fáze dospělosti pouze 1 % narozených krokodýlů, zatímco v chovech je toto číslo vyšší než 25 %. To mimo jiné umožňuje i zpětné vypouštění krokodýlů do volné přírody, jejich populace se tak postupně stabilizuje. Hodnocení krokodýlích farem tedy není jednoznačné. Na jednu stranu je mnohem lepší pohled na živé zvíře, které má kůži na sobě, než když je z něj vyrobená kabelka, ale z hlediska stability populace ohrožených druhů se díky chovům udělal velký kus práce.
Zajímá nás také, jaké druhy krokodýlů máte ve své zoo? Jak od sebe odlišují?
V divočině je v současnosti evidováno celkem 23 různých druhů krokodýlů. V naší zoo máme zástupce celkem 13 těchto druhů, tedy více než polovinu. Rozdíly mezi nimi jsou často velmi zajímavé. Mnoho lidí si například myslí, že někteří krokodýli mohou žít pouze ve slané vodě. Ale není tomu tak, tito krokodýli mohou stejně dobře žít i ve vodě sladké. Ve skutečnosti však mají všichni krokodýli solné žlázy, s jejichž pomocí se mohou zbavovat soli ze svého těla, takže mohou žit i v brakických nebo slaných vodách.
Myslíte si, že krokodýli v sobě skrývají nějakou osobnost?
Rozhodně. V naší zoo máme celkem 108 krokodýlů a jsme proto schopni pozorovat odlišnosti v jejich chování a členit je tak do několika různých skupin. Krokodýli jsou ve skutečnosti chytřejší, než si o nich lidé myslí a mohou být dokonce do jisté míry vycvičeni. A právě odhalení „osobnosti“ krokodýla je klíčové pro to, aby se výcvik mohl úspěšně realizovat.
Myslíte si, že vaše zoo přežije navzdory tomu, že se věnuje pouze jedinému zvířecímu druhu?
Rozhodně ano. Většina lidí je totiž k predátorům doslova přitahována – a pokud přihlédneme k faktu, že krokodýli jsou jedni z nejzajímavějších predátorů vůbec, rozhodně se nezájmu nemusíme obávat. V Evropě existuje hned několik krokodýlích zoo a některé z nich již existují déle než 15 let. Myslím si tedy, že máme před sebou mnohaletou budoucnost, během níž se chceme stále zlepšovat a růst.
To je skvělá zpráva. Máte už nějaké nápady pro budoucí vývoj zoo?
Ano, právě se chystáme přesunout do nové výrazně rozsáhlejší lokace, což proběhne už v roce 2014. Připravte se tedy na mnohem větší a propracovanější krokodýlí zoo!
